Vilém Albrecht Montenuovo
Vilém Albrecht (Albert) kníže Montenuovo (německy Wilhelm Albrecht Fürst von Montenuovo, 8. srpen 1819, Parma – 7. duben 1895, Vídeň)[pozn. 1] byl rakouský a rakousko-uherský generál, syn arcivévodkyně a bývalé francouzské císařovny Marie Luisa a generála Adama Neipperga, mimo jiné nevlastní bratr Napoleona II. Od mládí sloužil v rakouské armádě, nakonec dosáhl hodnosti generála jezdectva (1867), v letech 1866–1870 byl zemským velitelem v Českém království. Byl též rytířem Řádu zlatého rouna a v roce 1864 byl povýšen do knížecího stavu. Jeho syn Alfred Montenuovo byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem císaře Františka Josefa.
| Vilém Albrecht z Montenuovo | |
|---|---|
 | |
| Zemský velitel v Českém království | |
| Ve funkci: 1866 – 1870 | |
| Předchůdce | Eduard Clam-Gallas |
| Nástupce | Johann Karl Huyn |
| Zemský velitel v Sedmihradsku | |
| Ve funkci: 1861 – 1866 | |
| Předchůdce | Bedřich z Lichtenštejna |
| Nástupce | Ludwig Folliot de Crenneville |
| Narození | 8. srpna 1819 Parma |
| Úmrtí | 7. dubna 1895 (ve věku 75 let) Vídeň |
| Místo pohřbení | rodová hrobka Batthyány-Montenuovo |
| Choť | Juliana Batthyányová (od 1850) |
| Rodiče | Adam Albert z Neippergu a Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská |
| Děti | Alfred z Montenuovo Albertina z Montenuovo Marie z Montenuovo |
| Příbuzní | Napoleon II., Alfred z Neippergu, Ervín František z Neippergu a Albertina z Montenuovo (sourozenci) Ferdinand Fürst von Montenuovo[1], Julie z Montenuova[1], Marie z Montenuova[1] a Franziska Prinzessin von Montenuovo[1] (vnoučata) |
| Profese | voják a důstojník |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna rytíř Vojenského řádu Marie Terezie |
| Commons | Wilhelm Albrecht, Count of Montenuovo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Původ a dětství
editovatHrabě Vilém Albert Neipperg se narodil v roce 1819 v Parmě v Parmském vévodství. Byl nemanželským synem Adama Alberta z Neippergu (1775–1829) a jeho druhé manželky, Marie Luisy (1791–1847), dcery Františka II., císaře Svaté říše římské a jeho manželky Marie Terezy Neapolsko-Sicilské. Jeho matka byla jako druhá manželka Napoleona I. v letech 1810–1814 francouzskou císařovnou. Od roku 1817 vládla jako parmská vévodkyně. Po smrti jejího manžela Napoleona v roce 1821 na ostrově Svatá Helena, se Marie Luisa morganaticky provdala za Adama Alberta. Vilém Albrecht byl tedy polorodým bratrem Napoleona II.
Vojenská kariéra
editovatV roce 1838 nastoupil do řad rakouské armády jako poručík a vzhledem ke svému původu rychle postupoval v hodnostech (nadporučík 1839, major 1843, podplukovník 1847, plukovník 1848). V revolučním roce 1848 bojoval pod maršálem Radeckým v Itálii, v roce 1849 vynikl v několika bitvách proti povstalcům v Uhrách. V roce 1849 byl povýšen do hodnosti generálmajora, téhož roku obdržel Řád Marie Terezie[2], s ohledem na součinnost rakouské a ruské armády v Uhrách získal také několik vyznamenání od ruského cara. V roce 1854 byl povýšen na polního podmaršála. V roce 1859 se jako velitel jízdní divize zúčastnil války se Sardinií, bojoval v bitvě u Magenty a Solferina, kde byla rakouská armáda poražena francouzsko-sardinskou armádou. V roce 1860 byl jmenován c. k. tajným radou a jako velitel pluku sloužil ve Vídni. V letech 1861–1866 byl vrchním velitelem v Sedmihradsku a nakonec zemským velitelem v Českém království se sídlem v Praze.[3] V roce 1867 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva[4], téhož roku obdržel Řád zlatého rouna. V roce 1878 odešel do výslužby a od té doby žil v soukromí ve Vídni. Sídlil v paláci v ulici Strauchgasse ve vídeňském Starém Městě, dědictví po matce.
Kníže z Montenuovo
editovatPůvodně po otci užíval titul hraběte z Neippergu, v roce 1864 získal titul kníže z Montenuovo, což je italský překlad německého jména Neipperg (Neuberg).[5]
Manželství
editovatV roce 1850 se ve Vídni oženil s hraběnkou Julianou Batthyány-Strattmann (1827–1871), mladší dcerou hraběte Jana Křtitele Batthyány-Strattmann a jeho manželky, hraběnky Marie Esterházy de Galántha. Juliana byla c. k. palácovou dámou a dámou Hvězdového řádu. Prostřednictvím tohoto sňatku získal kníže Montenuovo zámky Margarethen am Moos (Dolní Rakousy) a Peuerbach (Horní Rakousy). Měli spolu tři děti:
- Albertina princezna Montenuovo (30. červen 1853 – 13. listopad 1895), provdaná v roce 1873 za hraběte Zygmunta Wielopolského, markýze Gonzaga-Myszkowského.
- Alfréd kníže Montenuovo (16. září 1854 – 6. září 1927), v roce 1879 se oženil s hraběnkou Františkou Kinskou z Vchynic a Tetova.
- Marie princezna Montenuovo (10. září 1859 – 2. březen 1911), v roce 1878 se vdala za hraběte Antala Apponyiho de Nagy-Appony.
Vyznamenání
editovatParma
editovat- Řád konstantiniánských rytířů sv. Jiří
- Řád sv. Ludvíka za zásluhy
Rakousko
editovatOstatní
editovat- Řád červené orlice
- Řád sv. Anny
- Řád sv. Stanislava
- Řád sv. Vladimíra
- Řád slávy (Osmanská říše)
- Maltézský řád
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Narodil se dva roky před sňatkem svých rodičů. Protože matka Marie Luisa byla v té době ještě stále formálně manželkou bývalého francouzského císaře Napoleona, u knížete Montenuova se po celé 19. století v pramenech a literatuře jako datum narození uváděl rok 1821, kdy Napoleon zemřel a téhož roku se Marie Luisa provdala za generála Neipperga. Společensky přijatelný rok narození 1821 uváděl mimo jiné Ottův slovník naučný, v řadě zdrojů ale tento chybný údaj bývá uváděn dodnes.
Reference
editovat- ↑ a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 73
- ↑ Kolektiv: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost; Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany České republiky; Praha, 2006; s. 29 ISBN 80-7278-347-5 dostupné online
- ↑ Služební postup in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio:Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 121 dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 162, 169 ISBN 80-86781-08-9
Literatura
editovat- Ottův slovník naučný, 17. díl; Praha, 1901 (reprint 1999); s. 578 (heslo Montenuovo) ISBN 80-7185-057-8