Victor Kugler

 

Victor Gustav Kugler se narodil 6. června 1900 v domě čp. 119 (dnes dům čp. 150) na Krkonošské ulici v tehdy převážně německy mluvícím Vrchlabí (něm. Hohenelbe) jako nemanželský syn švadleny Emilie Kuglerové.^[3] Otec byl neznámý. Jeho dědem byl Anton Kugler, podsládek v místním pivovaru.^[1] Pokřtěn byl Theofilem Fišerou 10. června téhož roku.

Ve svých deseti letech se se svou matkou a otčímem přestěhoval do nedalekého Podhůří.^[4] Studoval na střední škole ve Vrchlabí. Roku 1917 vstoupil do rakouského námořnictva, byl však raněn a vrátil se domů. Po první světové válce se vrátil do německého Gladbecku, kde pracoval jako elektrikář.

V roce 1920 se přestěhoval do nizozemského Utrechtu, kde pracoval pro společnost prodávající pektin. Zde se seznámil se svou manželkou Laurou Buntenbachovou. Společnost jej poslala, aby připravil založení pobočku firmy Opekta v Amsterdamu, avšak neuspěl a přípravou byl pověřen Otto Frank. O čtyři roky později se stal jedním z prvních zaměstnanců amsterdamské pobočky společnosti Opekta, kde se stal zástupcem Otty Franka. Nizozemské občanství získal v květnu 1938.^[5]

 

Po nacistické okupaci Nizozemska se stal vedoucím firmy, neboť nebyl židovského původu. Firma byla přejmenována na Gies & Co. Během války žil se svou manželkou v Hilversumu, asi 26 kilometrů od Amsterdamu.

Od července 1942 do srpna 1944 pomáhal v utajování rodiny Frankových. Každý den je navštěvoval a nosil jim jídlo, noviny atd. Snažil se jim předávat pouze dobré zprávy, aby udržel jejich morálku. Spolu s ním pomáhali i další zaměstnanci firmy: Miep Giesová, Johannes Kleiman a Bep Voskuijová.

Dne 4. srpna 1944 byla skupina prozrazena. Kugler musel po nátlaku odsunout knihovnu a první, koho spatřil, byla Edith Franková. Victor Kugler byl vyslýchán v sídle gestapa v ulici Euterpestraat v Amsterdamu, téhož dne pak byl převezen do vězení pro Židy a „politické vězně“, kteří čekali na deportaci. Dne 7. září byl umístěn do cely s lidmi odsouzenými k smrti ve věznici Weteringschans. O čtyři dny později, 11. září, následoval transport do koncentračního tábora v Amersfoortu, kde byl vybrán pro transport do Německa. 17. září však bylo zničeno vlakové nádraží při Amersfoortu a 26. září byl spolu s dalšími 1 100 muži odvezen do Zwolle na nucené práce. Znovu byl přesunut 30. prosince 1944 do Wagenigenu. Dne 28. března 1945 během dalšího přesunu z Wagenigenu do Zevenaaru došlo k náletu a Kugler využil zmatku k útěku. Skrýval se u místního farmáře a po několika dnech si vypůjčil kolo a vrátil se do svého domova v Hilversum. Tam se skrýval až do osvobození Nizozemska 5. května 1945.

 

Po druhé světové válce se na krátkou dobu vrátil do firmy Gies & Co. V roce 1952 zemřela jeho žena a o tři roky později se Victor Kugler oženil s Lucií van Lagenovou a v tom samém roce emigroval do Kanady, kde již žila rodina van Lagenové. Pracoval zde jako obchodník s kořením, elektrikář a pojišťovací agent. Roku 1958 se objevil v kanadské televizní show To Tell The Truth (Říct pravdu).^[6]

Roku 1973 obdržel čestný titul od památníku Jad vašem Spravedlivý mezi národy. Ke konci svého života trpěl Alzheimerovou chorobou. Victor Kugler zemřel 14. prosince 1981 v kanadském Torontu.^[7]

Viktor Kugler, na rozdíl od Giesové, Kleimana a Voskuijové, nebyl po válce příliš zmiňován a jeho příběh byl zapomenut. Stalo se tak kvůli jeho němectví a následné emigraci do Kanady. ^[3]

Ve filmu Deník Anny Frankové z roku 1980 jej hraje Erik Holland.^[8]

V roce 2017 byla z iniciativy Jana Kirschnera ze Českého evangelického sboru v České Lípě a presbyterky, disidentky a bývalé učitelky Hany Jüptnerové umístěna na dům čp. 150 v Krkonošské ulici ve Vrchlabí umístěna pamětní deska.^[9][10][11]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Victor Kugler na anglické Wikipedii a Victor_Kugler na německé Wikipedii.

• Anna Franková

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Victor Kugler na Wikimedia Commons