Valentin Vodnik
Valentin Vodnik (3. února 1758, Zgornja Šiška – 8. ledna 1819, Lublaň[1]) byl slovinský básník a publicista, jenž se zasloužil o zavedení slovinského jazyka do všech typů kraňských škol.[2]
| Valentin Vodnik | |
|---|---|
 | |
| Narození | 3. února 1758 Zgornja Šiška |
| Úmrtí | 8. ledna 1819 (ve věku 60 let) Lublaň |
| Povolání | básník, novinář, spisovatel, literární kritik, jazykovědec, katolický kněz, překladatel, učitel a editor |
| Nábož. vyznání | katolicismus |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatNarodil se ve vsi Zgornja Šiška, která dnes tvoří součást Lublaně. V Lublani absolvoval základní i střední školu. Následně se ve františkánských klášterech připravoval na kněžské povolání. Jako kněz působil od roku 1784 v Soře, v letech 1785 až 1788 v Bledu, poté do roku 1792 v Ribnici, kde se setkal s Žigou Zoisem, jenž mu pomohl vrátit se do Lublaně, kde od podzimu 1798 zastával funkci profesora gymnázia.[1][3]
Pod vlivem Pohlina se začal zajímat o svůj mateřský jazyk a kolem roku 1775 začal psát básně ve slovinštině.[1] Jeho první básně – Zadovolni Krajnc a Pesma na moje rojake – byly publikovány právě ve sbírce Marka Pohlina Pisanice. V roce 1806 vydal Vodnik první sbírku slovinských básní – Pesme za pokušino, jež byla zanedlouho následována sbírkou Pesmi za brambovce.[4] Vodnikova tvorba byla jednoduchá a nekomplikovaná s vlasteneckým a satirickým nádechem.[5] Vodnik také v letech 1797 až 1800 vydával první noviny ve slovinštině – Lublanske novice.[6]
Po ustavení Ilyrských provincií se Vodnik stal poradcem francouzských úřadů a své sympatie k Francouzům vyjádřil v roce 1809 i v patetické básni Ilirija oživljena (Vzkříšená Ilyrie). Jeho postoj posléze umožnil dostat slovinštinu do kraňských škol.[2]
V roce 1811 pak vydal první slovinskou gramatiku ve slovinštině – Pismenost ali gramatika se perve shole, předchozí díla byla psána latinsky nebo německy.[7][8]
Jakmile došlo k obnovení rakouského panství nad bývalými Ilyrskými provinciemi, byl Vodnik předčasně penzionován a odstraněn z veřejného života.[5] Zemřel v Lublani ve stejném roce jako jeho podporovatel Žiga Zois, do jehož kroužku intelektuálů patřil.[6]
Kromě první gramatiky ve slovinštině (1811) byl autorem díla Abeceda in azbuka (1812), kuchařky Kuharske bukve (1799) či příručky pro porodní asistentky Babištvo ali porodničarski vuk (1818).[1][4]
U příležitosti 250. výročí narození v roce 2008 vydala Banka Slovenije pamětní zlatou minci v hodnotě sto euro a stříbrnou minci v hodnotě třicet euro.[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d STANOJEVIĆ, St., et al. Narodna enciklopedija srpsko-hrvatsko-slovenačka. Knjiga IV. Zagreb: Bibliografski zavod, 1929. S. 1118–1119. (srbochorvatsky) [dále jen Narodna enciklopedija (1929)].
- ↑ a b HLADKÝ, Ladislav. Slovinsko: stručná historie států. Praha: Libri, 2010. 190 s. ISBN 978-80-7277-463-0. S. 44. [dále jen Hladký (2010)].
- ↑ Mož, ki je predramil Slovence in slovenščino. MMC RTV SLO [online]. 2008-02-03 [cit. 2011-02-03]. Dostupné online. ISSN 1581-372X. (slovinsky)
- ↑ a b c Banka Slovenije. 250-letnica rojstva Valentina Vodnika [online]. 2008 [cit. 2011-02-04]. Dostupné online. (slovinsky)
- ↑ a b Urad vlade za komuniciranje. Valentin Vodnik [online]. [2009] [cit. 2011-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. (slovinsky)
- ↑ a b Hladký (2010). s. 41.
- ↑ ERŽEN, Andreja. Affirmation of the Slovenian langure: Slovenian grammars and dictionaries from 16th to 19th century [pdf]. 2006-10-12 [cit. 2011-02-04]. S. 8. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Die Herausbildung der modernen slowenischen Literatursprache im Kontext der Nationenbildung [pdf]. 2003-01-20 [cit. 2011-02-04]. S. 4. Dostupné online. (německy)[nedostupný zdroj]
Související články
editovatExterní odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Valentin Vodnik na Wikimedia Commons
- (slovinsky) VODNIK, Valentin. Pismenost ali gramatika se perve shole [online]. Ljubljana: Leopold Eger, 1811 [cit. 2011-02-04]. Dostupné online. (slovinsky)