Václav Ertl

Středoškolská studia ukončil na příbramském gymnáziu v roce 1898, následně vystudoval bohemistiku a romanistiku na Filozofické fakultě UK (státní zkoušky z češtiny a francouzštiny 1902).^[3] Souběžně učil na obchodní škole v Kolíně (1898–1899), reálných gymnáziích Praha-Žižkov (suplent 1899–1900) a Náchod (profesor 1900–1904), od roku 1904 až do svého skonu (od 1919 pouze formálně) působil jako profesor pražské reálky v Ječné ulici a dívčího gymnázia Minerva (1904–1918).^[3] V letech 1919–1929 zastával funkci ředitele Kanceláře Slovníku jazyka českého,^[4] publikoval a od roku 1920 byl odpovědným redaktorem časopisu Naše řeč.^[5]

Jeho zásluhy ve vědním oboru jazykověda byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění (dopisující člen od 28. června 1917, mimořádným zvolen 16. prosince 1920), mimořádným členem Královské české společnosti nauk se stal 13. ledna 1926.^[6]

Významným způsobem přispěl k rozvoji vědecké teorie spisovné češtiny, zejména ve stanovení kritérií jazykové správnosti mluvené i psané řeči, ve svých převážně časopisecky publikovaných studiích a statích se zabýval také problémy syntaktickými, morfologickými, lexikálními a významoslovnými. Byl autorem ve své době normativní mluvnice češtiny (Stručná mluvnice česko-slovenská), příruček o dějinách literatury, sestavovatelem čítanek a upravovatelem školních mluvnic Jana Gebauera. Věnoval systematickou pozornost teorii vyučování češtině na středních školách, vydal staročeské literární památky (např. Příhody Václava Vratislava z Mitrovic) a překládal z francouzštiny. Jako lexikograf se výrazně organizačně i autorsky podílel na přípravě vydání Příručního slovníku jazyka českého, který vycházel v letech 1935–1957.

• Stručné dějiny literatury české 2 (s J. Vlčkem), 1909
• Gebauerova Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské 1–2, 1914
• Gebauerova Krátká mluvnice česká, 1916
• Stručná mluvnice česko-slovenská, 1919, 1924
• Čítanka pro vyšší třídy škol středních, 1922
• Gebauerova krátká mluvnice česká pro nižší třídy středních škol, 1928
• Česká mluvnice s připojenou cvičebnicí a slovníčkem pro obchodní školy (s J. Gebauerem a J. Kaňkou), 1929
• Časové úvahy o naší mateřštině, 1929

• Bohemia docta : k historickým kořenům vědy v českých zemích / Alena Míšková, Martin Franc, Antonín Kostlán (eds.). Praha: Academia, 2010. 529 s. ISBN 978-80-200-1809-0. S. 415–416. 
• ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 152–154. 
• ERTL, Václav. Dobrý autor : výbor z jazykovědného díla / ediční příprava a redakce Jan Chromý. Praha : Akropolis, 2011. 271 s. ISBN 978-80-87481-54-7.
• KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 224–225. 
• KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 152. 
• ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 69–70. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 295. 

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Ertl na Wikimedia Commons
•   Osoba Václav Ertl ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Ertl
• Václav Ertl v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Václav Ertl na stránkách Ústavu pro jazyk český AV ČR
• GRUND, Antonín. Prof. Václav Ertl. Rozpravy Aventina. 1929, roč. 4, čís. 23, s. 229. Nekrolog. Dostupné online. 
• HODURA, Kvido. Václav Ertl. Naše řeč. 1949, roč. 33, čís. 3–4, s. 47. K 20. výročí Ertlova úmrtí. Dostupné online. 
• DANEŠ, František. Sto let od narození Václava Ertla. Naše řeč. 1975, roč. 58, čís. 5, s. 249–255. Dostupné online. 
• Radoslav Večerka: Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů, s. 34