Tomáš Václav Bílek

Narodil se 30. září 1819 v Deštné v jižních Čechách v rodině kováře, otec mu ale zemřel již v roce 1824. Podle původního plánu měl pokračovat v rodinném řemesle, ale místní farář si všiml jeho nadání a připravil ho k dalšímu studiu. Od roku 1832 navštěvoval gymnázium v Jindřichově Hradci, v letech 1838–40 absolvoval filosofická studia v Praze (spolu s Karlem Havlíčkem) a složil zkoušky z klasické filologie, rakouských dějin, pedagogiky, estetiky a českého jazyka.^[4]

Jeho první zaměstnání bylo jako auskultant na malostranském gymnáziu v letech 1841–43.^[4] Působil rovněž jako soukromý vychovatel princů rohanského rodu.^[5] Roku 1844 se stal suplentem na gymnáziu v Litoměřicích, kde se seznámil s Jungmannem, Čelakovským, Vinařickým a Markem. V následujícím roce se vrátil jako suplent či adjunkt na Malou Stranu. 2. dubna 1848 získal místo profesora na gymnáziu v Písku,^[4] kde od roku 1852 rovněž pořádal nedělní přírodopisné přednášky pro širokou veřejnost.^[5] Roku 1853 byl jmenován ředitelem gymnázia v Hradci Králové. Po čtrnácti letech (1867) se vrátil do Prahy jako ředitel akademického gymnázia v Praze.^[4]

Roku 1873 byl penzionován,^[6] údajně proto, že při volbách roku 1870 odmítl svou autoritou podpořit vládní kandidáty^[4] a vyvolal tak nelibost ministerského rady Virgila Grohmanna.^[7] (Jeho odchod do důchodu ale také souvisel s přesuny pražských středoškolských profesorů poté, co na německém malostranském gymnáziu po mnoha stížnostech Němců nahradili všechny české pedagogy; například nástupcem Bílka v čele akademického gymnázia se stal dr. Matyáš Kavka, dosavadní ředitel malostranského gymnázia.)^[8] Na žádost pražské městské rady pak až do roku 1876 vyučoval klasickou filologii na obecné střední škole na Malé Straně, poté se ale věnoval již jen vědecké a spisovatelské činnosti (viz níže).^[4]

Měl vyvinuté sociální cítění, věnoval se dobročinnosti. V roce 1862 pořádal sbírky pro stávkující krkonošské tkalce. O dva roky později věnoval škole v rodné obci 168 knih a řadu dalších učebních pomůcek. Roku 1896 založil nadaci na podporu školních dětí v Deštné.^[9]

Zemřel 6. března 1903 v Karlíně. Nekrolog ocenil jeho lásku k pravdě a pokroku, demokratické smýšlení a rozsáhlou historickou tvorbu, kterou přiblížil čtenářům období útlaku po bitvě na Bílé hoře.^[10] Pohřben byl 8. března na Olšanských hřbitovech po obřadu v karlínském chrámu, za účasti pražského starosty Srba, představitelů Karlína a mnoha učitelů i žáků.^[11]

T. V. Bílek byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk.^[12] 8. srpna 1920 mu byla na rodném domě (Deštná čp. 129) umístěna pamětní deska.^[9]

Oženil se před rokem 1867 s Marií Terezií z Těchobuzi (1832-1887)^[13], bydleli na Starém Městě pražském a později na Vinohradech. Ve třech pražských pobytových přihláškách jsou manželé zapsáni sami,^[14] tedy jako bezdětní, v jedné přihlášce z roku 1899 se uvádí Bílek jako vdovec, bydlící se svou neteří Antonií Friedrichovou (1846-1928), rozenou Zavadilovou,^[15], která byla dcerou jeho sestry Anny Bílkové (1821-1897), jména obou najdeme také na Bílkově náhrobní desce. V jediné přihlášce se Bílek uvádí ve staroměstském bytě v Havelské ulici čp. 499/I sám bez žen, ale s Tomášem Bílkem, narozeným roku 1835 a zapsaným jako jeho žák (Schüler)^[16]. Životopisné články o Tomáši Bílkovi to nevysvětlují.

Proslavil se zejména historickými pracemi, v nichž popisoval pobělohorský útisk a kritizoval praktiky jezuitského řádu.^[7]

Knižně vyšly:^[17]

• Tovaryšstvo Ježíšovo a působení jeho v zemích království Českého vůbec a v kollegiu Pražském u sv. Klimenta zvláště (1873) Dostupné online
• Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618 (1882–3), velmi oceňované dílo, jímž zprostředkoval soudobým čtenářům pobělohorskou dobu.^[7] Kniha získala cenu spolku Svatobor. Dostupné online (část první) Dostupné online (část druhá)
• Důchody a statky jesuitských kollejí a sídel na Moravě a v Slezsku zřízených a léta 1773 zrušených (1890)
• Statky a jmění kollejí jesuitských, klášterů, kostelů, bratrstev a jiných ústavů v království Českém od císaře Josefa II. zrušených (1893) Dostupné online
• Reformace katolická, neboli, Obnovení náboženství katolického v království Českém po bitvě bělohorské (1892) Dostupné online
• Dějiny řádu Tovaryšstva Ježíšova a působení jeho vůbec a v zemích království Českého zvláště (1896) Dostupné online (archive.org)

Dále napsal např.:^[4]

• O způsobu vyučování mládeže české na školách hlavních a středních za dob předešlých a nynějších (zpráva gymnázia v Hradci Králové za rok 1863)
• O genitivě ve větách záporných (tamtéž)
• O zkouškách maturitních na gymnasiích českých (Pokrok, r. 1881, č. 133 a 135)
• O poměrech českého a německého obyvatelstva v oboru středních škol (Pokrok, č. 218 a 232, též Politik r. 1873 č. 219 a 233)
• Snahy Jesuitů o navrácení se do zemí království Českého po r. 1618 (Sborník historický r. 1885)
• Stav far roku 1650–1652 v některých krajích Čech (Památky archeologické 1885)

Uveřejnil i několik spisů v němčině.^[4]

• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi-Bog. Praha: Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 506. 

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Tomáš Václav Bílek na Wikimedia Commons
•   Autor Tomáš Václav Bílek ve Wikizdrojích
•   Encyklopedické heslo Bílek (osoby) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tomáš Václav Bílek
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Tomáš Václav Bílek v Databázi knih
• Tomáš Václav Bílek. Rodáci a osobnosti. Město Deštná