Teologie osvobození

Přestože náznaky teologie osvobození můžeme pozorovat na počátku 60. let 20. století, za vznik hnutí můžeme považovat Medelínskou konferenci biskupů v roce 1968, která vydala „Základní dokument“, který formuloval podstatu teologie osvobození.^[2] Klíčovou postavou se stal Gustavo Gutiérrez, který v roce 1972 vydal knihu „Teologie osvobození“.^[3]

K formulovaní teologie osvobození vedl především vývoj zemí v Latinské Americe po druhé světové válce. V těchto zemích byla katolická církev pevně zakořeněna již z dob španělské a portugalské kolonizace, přesto zde však po druhé světové válce přetrvávala extrémní chudoba.^[4] V zemích Jižní Ameriky převládá zahraniční kapitál, který vytváří monopoly s obrovskou koncentrací bohatství do rukou několika málo vlastníků firem nebo pozemků. Vládní podpora těchto často severoamerických konglomerátů vedla k sociálnímu napětí a radikalizaci obyvatelstva. Na konci 50. let 20. století a v průběhu 60. let tak vzniká celá řada guerillových revolučních hnutí od Kuby přes Kolumbii, Nikaraguu až po Chile. Většina těchto hnutí byla inspirována levicovou rétorikou marxismu, komunismu a socialismu. Mezi těmito odpůrci režimů však byli stále častěji také upřímně věřící křesťané.^[5]

Kněží a biskupové, studenti a další mladí lidé se především v Brazílii připojili ke Katolické akci, která se na přelomu 50. a 60. let snažila zajistit sociální stabilitu pro katolické věřící. Následoval 2. vatikánský koncil, který otevřel možnosti nové pastorační a biblické praxe. Na 2. vatikánský koncil navázala Medelínská konference biskupů (CELAM II) v roce 1968 v Kolumbii, která chtěla koncilní myšlenky využít pro Latinskou Ameriku.^[6] Vzniklo tak hnutí, které vytvářelo „církev odspodu“, soustředilo se na chudé vrstvy obyvatel. Mnoho biskupů v 60. letech upozorňovalo na katastrofální životní podmínky obyvatel – vysoká novorozenecká úmrtnost, nízké platy, nedostatek potravin. Biskupové potřebovali reagovat na tuto situaci mezi lidmi a kritizovali odtrženost církve od reality.^[7]

Gustavo Gutiérrez bývá označován za otce teologie osvobození. Je autorem jedné ze klíčových knih hnutí s názvem „Teologie osvobození“ (1972), která shrnuje jeho předchozí myšlenky a vystoupení.^[8]

Leonardo Boff studoval teologii v Německu i v Brazílii, byl prvním latinskoamerickým teologem, který zpracoval christologii z pohledu sociální kritiky. V roce 1992 se vzdal svého kněžského statusu.^[9]

Helder Camara byl politicky aktivním knězem, byl pronásledován vojenským režimem v Brazílii. V letech 1964–1985 byl arcibiskupem na severovýchodě Brazílie.^[9]

Studoval teologii ve Francii a v Mexiku, žije v Mexico City, je profesorem etiky, historie a teologie. Je jedním ze zakladatelů Filozofie osvobození, která kritizuje sktruktury kolonialismu, globalizace a rasismu.^[10]

Metoda teologie osvobození se dá stručně shrnout do tří slov „vidět – vyhodnotit – jednat“ (see – judge – act).^[11] Křesťané si nejprve všímají chudoby kolem sebe, popisují situaci a ptají se, co vedlo k současné situaci – nespravedlnost (vidět). Následně se obracejí ke své víře, k Bibli. Boží slovo je tak aplikováno na současnou situaci a společenství hledá cesty, jak se Písmo vztahuje k realitě. Tento proces kontextualizace provádělo společenství jako celek, ne teolog nebo kněz (vyhodnotit). Nakonec je nutné přistoupit k činu na základě porozumění Bibli (jednat).^[12] Jedná se tedy o metodu, která nezačíná exegezí biblického textu a následnou aplikací na realitu, ale prvním krokem jsou fakta a popis skutečnosti.^[13]

Teologická východiska jsou založena na přístupu k biblickému studiu z pohledu utlačovaných. Tváří v tvář dlouhému boji proti sociální nespravedlnosti se dostává pozornosti Božímu království v Novém zákoně s důrazem na práci Krista a jeho identifikaci s chudými a utlačovanými. Nemůžeme to však považovat za jediný důraz. Teologové teologie osvobození zpracovali také christologii (důraz na historického Ježíše) a eklesiologii (především kritika klerikalismu).^[14]

Teologie osvobození má tři hlavní témata, kterým se věnuje – nová definice křesťanské praxe, nové pojetí dějin a nové chápání Písma.

Nová definice křesťanské praxe spočívá v tom, že pojem „chudý“ není jen pojmem, který označuje člověka bez majetku, ale odkazuje na existenci společenských tříd a bojů. Úkolem křesťanů je pak být na straně chudých, a tím se stát účastníkem třídního boje. Cílem tak nejsou jen činy milosrdenství, ale vytvoření nového společenského pořádku.

Nové porozumění dějinám navazuje na třídní rozdělení společnosti a pohledu na církev jako součást tohoto rozdělení. Dochází tak k radikálně jinému pohledu na misijní úsilí evropských církví, kdy jsou církve vnímány jako součást evropské imperiální expanze. Míguez Bonino toto napětí nazývá „krizí svědomí“.^[15]

Nové chápání Písma se zaměřuje na porozumění Ježíšově osobě na základě evangelií – úmyslně vynechává katolickou tradici a dogmata. Klade důraz na historického Ježíše a na politický a společenský význam jeho oběti jako důsledku jeho způsobu života a utrpení pro spravedlivou věc. Druhým důrazem nového chápání Písma je eklesiologie, které se věnoval především Leonardo Boff. Kritizuje hierarchické uspořádání církve a klerikalismus a zaměřuje se na malé, zdola organizované komunity, kde mohou věřící aplikovat výše zmíněné teologické postupy ve svých životech.^[16]

Teologie osvobození je úzce propojena s politickým vývojem v Latinské Americe po druhé světové válce. Teologové tohoto hnutí se ztotožňovali s bojem za politické a sociální osvobození podle marxistické analýzy dějin a společnosti a třídním bojem. Gutiérrez a další kritizují kapitalismus a jako cíl teologie osvobození označovali nejen „…lepší životní podmínky, ale nový způsob lidství a permanentní kulturní revoluci“^[17].^[18]

Předmětem největší kritiky ze strany katolické církve bylo především propojení teologie osvobození a marxismu. Kardinál Joseph Ratzinger sepsal v roce 1984 Instrukci Kongregace pro nauku víry, kde toto oficiálně kritizoval. Gutiérrez na to reagoval mimo jiné tak, že se distancoval od marxistické antropologie a ateismu.^[18]

V roce 1986 vydala Kongregace pro nauku víry novou Instrukci křesťanské svobody a osvobození, kde uznala několik forem teologie osvobození s důrazem na soucit s chudými.^[19]

Postupem času se ukazuje, že i v rámci teologie osvobození existují různé směry, které nejsou zcela jednotné především v pohledu na roli marxismu v tomto hnutí. Samuel Escobar rozpoznává tři různé směry teologie osvobození – pastorační směr Gutiérreze, akademické důrazy Assmanna a Segunda a populistický styl, který využívá rétoriku teologie osvobození, ale zůstává konzervativně katolický.^[20]

Různé obměny a varianty teologie osvobození našly své místo na mnoha různých místech ve světě. Mezi nezávislé větve, které neměly s latinskoamerickým hnutím zpočátku žádný kontakt, můžeme zařadit Černou (černošskou) teologii, která vyrostla ve Spojených státech amerických především v 60. a 70. letech 20. století jako reakce na rasový útlak. Vznikla však z protestantských kořenů a například k marxismu nikdy neměla blízko.^[15]

Další odnoží je tzv. Minjung teologie (minjung=lidé). Jedná se o Teologii osvobození v Jižní Koreji, která vznikla v 70. letech 20. století jako reakce na politický a ekonomický útlak.^[21]

Po vzniku Ekumenické asociace teologů třetího světa v roce 1976 došlo k rozšíření těchto hnutí do celého světa. Nešlo o přímé rozšíření hnutí z Latinské Ameriky, ale o inspiraci a posun do místních kontextů. V Africe je významná Jihoafrická černá teologie (boj proti rasismu v Jihoafrické republice), Africká teologie osvobození nebo Africká ženská teologie. V Asii působí kromě Minjung také filipínská teologie útlaku nebo indická dalitská teologie, která bojuje proti kastovnímu systému.^[22]

• The Brill dictionary of religion : revised edition of Metzler Lexikon Religion. Rev. ed. vyd. Boston: Brill, 2006. 4 volumes (I, 2100) s. ISBN 9789004124332. 
• THIA, Cooper. Controversies in political theology : development or liberation?. London: SCM Press, 2007. 208 s. Dostupné online. ISBN 9780334041122. 
• New dictionary of theology. Leicester: Intervarsity Press, 1988. 738 s. Dostupné online. ISBN 9780830814008. 
• MCGRATH, Alister E., ed. Blackwellova encyklopedie moderního křesťanského myšlení. Překlad Jan Dus, Lubomír Miřejovský, Michal Plzák, Marek Váňa. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 2001. 593 s. ISBN 80-7255-043-8. 
• PETRELLA, Ivan. The Future of Liberation Theology : An Argument and Manifesto. Milton Park, Abingdon, Oxon: Routledge, 2016. ISBN 9781351889131. S. 177. 
• GUTIÉRREZ, Gustavo. A Theology of Liberation: History, Politics, and Salvation. [s.l.]: Orbis Books, 1988. 264 s. Dostupné online. ISBN 9780883445426. 
• KLAIBER, Jeffrey L. Prophets and Populists: Liberation Theology, 1968-1988. The Americas. Jul. 1989, roč. 46, čís. 1, s. 1–15. Dostupné online. 
• Encyclopedia of religion. 2. vyd. Detroit: Macmillan, 2005. ISBN 0-02-865733-0. 

• Gustavo Gutiérrez
• Leonardo Boff
• Hélder Câmara
• Latinská Amerika
• Marxismus
• Římskokatolická církev
• Feministická teologie
• Sociální spravedlnost
• Teologie
• Křesťanský socialismus
• Christologie
• Ekleziologie

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Teologie osvobození na Wikimedia Commons