Třída Dhofar

Třída Dhofar
Obecné informace
Uživatel	Ománské královské námořnictvo
Typ	raketový člun
Lodě	4
Osud	aktivní (2016)
Předchůdce	třída Al Bushra
Nástupce	třída Al-Ofouq
Technické údaje
Výtlak	311 t (standardní); 394 t (plný)
Délka	56,7 m
Šířka	8,2 m
Ponor	2,4 m
Pohon	4 diesely
Rychlost	38 uzlů
Dosah	2700 km při 18 uzlech
Posádka	45
Výzbroj	1× 76mm kanón OTO Melara; 2× 20mm kanón DARDO (1×2); 8× MM.40 Exocet (2×4); 2× 12,7mm kulomet (2×1)

Třída Dhofar je třída raketových člunů Ománského královského námořnictva zařazených do služby v letech 1982–1989.^[1]

Stavba

Všechny čtyři jednotky této třídy postavila britská loděnice Vosper Thornycroft v Southamptonu. První jednotka byla objednána roku 1980 a dodána roku 1982. Další dva čluny byly objednány roku 1981 a poslední čtvrtý roku 1986.^[1]

Jednotky třídy Dhofar:

Jméno	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Dhofar (B10)	říjen 1981^[1]	7. srpna 1982^[2]	aktivní
Al Sharquiyah (B11)		5. prosince 1983^[2]	aktivní
Al Bat'nah (B12)		18. ledna 1984^[2]	aktivní
Mussandam (B14)	březen 1988^[1]	31. března 1989^[2]	aktivní

Konstrukce

Třída Dhofar je velmi podobná keňské třídě Nyayo od stejného výrobce. Plavidla nesou letecký a námořní vyhledávací radar AWS-6 (Dhofar starší AWS-4), navigační radar AC 1226 a systém řízení palby 9LV307 (Dhofar starší Sea Archer).^[1]

Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 76mm kanón OTO Melara Compact v dělové věži na přídi, jeden komplet DARDO se dvěma 40mm kanóny Bofors a dva 12,7mm kulomety. Hlavní údernou výzbroj představuje osm protilodních střel MM.40 Exocet (Dhofar jich nese pouze šest).^[1]

Pohonný systém tvoří čtyři diesely Paxman Valenta 18 RP 200 CM o celkovém výkonu 13 570 kW. Lodní šrouby jsou čtyři. Nejvyšší rychlost dosahuje 38 uzlů.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 154.
↑ ^a ^b ^c ^d PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 383.

Literatura

CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.

[ref1-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 154.

[ref2-2] PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 383.

[1]

[2]