Stanislav Hojný
Stanislav Hojný (14. prosince 1920 Bratislava – 21. prosince 2000 Praha) byl český pedagog a hráč na bicí nástroje.
| Stanislav Hojný | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. prosince 1920 Praha |
| Úmrtí | 21. prosince 2000 (ve věku 80 let) Praha |
| Povolání | pedagog |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v Bratislavě 14. prosince 1920.
V deseti letech se začal učit hrát na klavír a v šestnácti začal studovat harfu a bicí nástroje na Vojenské hudební škole v Jičíně. Během druhé světové války sloužil u vojenských hudeb. Ihned po skončení války nastoupil do Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK jako hráč na bicí nástroje a vedle toho studoval varhany na Pražské konzervatoři.
Působil jako hráč na bicí nástroje v České filharmonii,[1] kam nastoupil v roce 1952[zdroj?]. Později začal paralelně vyučovat melodické bicí nástroje na Pražské konzervatoři[2] (od roku 1956[zdroj?]), kde spolu s dalším pedagogem konzervatoře Vladimírem Vlasákem usilovali o zrovnoprávnění bicích s ostatními obory. V roce 1974 pak ještě s dalšími založili Pražský soubor bicích nástrojů.[3] Podílel se na vydání LP desky Pražský soubor bicích nástrojů, kterou vydal Panton.[4]
Mezi jeho žáky na Pražské konzervatoři patřila řada významných českých hráčů na bicí nástroje, například hráč na marimbu, skladatel a hudební pedagog Miroslav Kokoška,[5] nebo současný perkusionista České filharmonie Pavel Polívka.[6]
Měl syna Josefa a další dvě děti. Zemřel v Praze, 21. prosince ve věku 80 let.
Dílo
editovatV době, kdy vyučoval na Pražské konzervatoři, nebyla pro výuku dosažitelná potřebná literatura, proto začal pro své žáky komponovat etudy nejprve pro xylofon a později pro vibrafon a další bicí nástroje. Etudy pro vibrafon[7][8] jsou vlastně pokračováním Etud pro xylofon[9] a vznikaly podle potřeb jednotlivých žáků, podobně jako tomu bylo u Etud pro xylofon. Hojného etudy jsou používány ve výuce v základních uměleckých školách[10][11] a konzervatořích,[12] bývají součástí talentových zkoušek na konzervatořích,[13][14] ale i přijímacího řízení na HAMU.[15] Vibrafonová etuda č. 6 se dokonce stala zkušebním materiálem při konkurzech do České filharmonie a do Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK.[zdroj?]
Vynikající výsledky absolventů i žáků Pražské konzervatoře u konkurzů do předních orchestrů potvrzují význam studia těchto etud.[zdroj?]
Odkazy
editovatExterní odkazy
editovat- Seznam etud Stanislava Hojného v databázi Národní knihovny ČR
- Seznam nahrávek Pražského souboru bicích nástrojů v databázi Národní knihovny ČR
Reference
editovat- ↑ ZAPLETAL, Petar. Česká filharmonie. In: MACEK, Petr, Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková. Český hudební slovník osob a institucí. [online]. Brno: Centrum hudební lexikografie, Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2009 (poslední změna). Dostupné online.
- ↑ HALLOVÁ, Markéta. Pražská konzervatoř. In: MACEK, Petr. Český hudební slovník osob a institucí. [online]. Brno: Centrum hudební lexikografie, Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2019 (poslední změna). Dostupné online.
- ↑ ZAPLETAL, Petar. Pražský soubor bicích nástrojů. In: MACEK, Petr. Český hudební slovník osob a institucí. [online]. Brno: Centrum hudební lexikografie, Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2010 (poslední změna). Dostupné online.
- ↑ Pražský soubor bicích nástrojů. [s.l.]: Panton, 1981. (LP deska).
- ↑ POLEDŇÁK, Ivan. Kokoška, Miroslav. In: MACEK, Petr. Český hudební slovník osob a institucí. [online]. Brno: Centrum hudební lexikografie, Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2009 (poslední změna). Dostupné online.
- ↑ Pavel Polívka | Czech Philharmonic. www.ceskafilharmonie.cz [online]. Česká filharmonie [cit. 2024-08-31]. Dostupné online.
- ↑ HOJNÝ, Stanislav. Etudy pro vibrafon, Sešit 1. 1.. vyd. Praha: Jaroslav Štětina - ARCO IRIS, 1996. 39 s. (Edice Pražské konzervatoře). Dostupné online. ISBN 80-86001-00-8. (česky/anglicky)
- ↑ HOJNÝ, Stanislav. Etudy pro vibrafon, Sešit 2. 1.. vyd. Praha: Jaroslav Štětina - ARCO IRIS, 1996. 51 s. (Edice Pražské konzervatoře). ISBN 80-86001-00-8. (česky/anglicky)
- ↑ HOJNÝ, Stanislav. Etudy pro xylofon. 1.. vyd. Praha: Jaroslav Štětina - ARCO IRIS, 1995. (Edice Pražské konzervatoře). ISBN 80-901633-9-4. (česky/anglicky)
- ↑ KOROUSOVÁ, Lenka. Průzkum úrovně bicích oddělení ZUŠ (explorace v Moravskoslezském kraji). Ostrava, 2009 [cit. 2024-31-08]. diplomová práce. Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy. Vedoucí práce PhDr. Inez Kozelská, Ph.D.. Dostupné online.
- ↑ ŠKRLOVÁ, Lenka. Průzkum úrovně bicích oddělení ZUŠ, Explorace v Moravskoslezském kraji. informační portál pro umělecké vzdělávání [online]. Portedo [cit. 2024-08-31]. Dostupné online.
- ↑ GREMAN, Miroslav. Alternatívne učebné osnovy pre predmet Hra na bicie nástroje pre konzervatóriá na Slovensku. Brno, 2012 [cit. 2024-08-31]. diplomová práce. Janáčkova akademie múzických umění, Hudební fakulta, Katedra bicích nástrojů. Vedoucí práce MgA. Ctibor Bártek. Dostupné online.
- ↑ Požadavky k talentové zkoušce – lidové nástroje. www.konzervatorteplice.cz [online]. Konzervatoř Teplice [cit. 2024-08-31]. Dostupné online.
- ↑ Požadavky k talentovým zkuškám: Oddělení bicích nástrojů. bicikonzervatorteplice.webnode.cz [online]. Konzervatoř Teplice [cit. 2024-08-31]. Dostupné online.
- ↑ Přijímací řízení do bakalářského studia. www.hamu.cz [online]. Akademie múzických umění, Hudební a taneční fakulta, Katedra bicích nástrojů, 2023 [cit. 2024-08-31]. Dostupné online.