Stříbrná

Německé jméno obce Silberbach nepochybně souvisí s názvem místního potoka. O pojmenování mluví i zdejší pověsti, spojované se starým hradem na Zámeckém vrchu. Podle pověsti dostal potok jméno podle stříbrné koule z hradní věže, která se do něho při dobývání hradu skulila. Jméno potoka a obce nemůžeme spojovat ani s těžbou stříbrné rudy. Ta se zde sice těžila, ale nepatřila k hlavním rudám, kterou byla cínová ruda. V minulosti byl téměř každý potok s čistou průzračnou vodou a s písčitým dnem, nazýván stříbrným.^[6]

Z geomorfologického hlediska se území řadí do celku Krušné hory, podcelku Klínovecká hornatina.^[7] Území obce je poměrně rozsáhlé a jeho nadmořská výška se pohybuje mezi 600 až 800 metry. Horské a lesní porosty, tvořící největší část území, mají nadmořskou výšku 750 až 850 metrů. Řada okolních vrcholů však převyšuje nadmořskou výšku 900 m. Nejvyšší horou je Špičák (995^[8] m), jehož vrchol je nejvyšším bodem nejen Kraslicka, ale i celého Sokolovského okresu. Území obce se rozkládá v západní části přírodního parku Přebuz, obcí protéká Stříbrný potok.

V literatuře se nejčastěji uvádí, že první písemná zmínka o Stříbrné pochází z roku 1601. Údaj vychází z kraslické horní knihy. Tento zápis však nehovoří explicitně o obci, ale o dolování na Stříbrném potoce.^[9] Ze stejného roku je i zápis o propůjčení dvou rudných jam u staré štoly na Stříbrném potoce. Jde tedy spíše o doklad Stříbrného potoka, než o samotné osadě Stříbrná. Zmínky o osidlování tohoto místa jsou však starší. V soudní a městské knize Kraslic se 28. května 1574 uvádí prodej nemovitostí v okolí Stříbrného potoka, v místě dnešní obce. Nezpochybnitelné je, že Stříbrná vděčí za svůj vznik hornictví, které sem zejména v 16. století a v polovině 17. století přivádělo hodně přistěhovalců. Těžila se zde olověná ruda i rudy mědi. Doly na stříbro zde měly nepatrný význam. Ještě dříve se zde provádělo rýžování cínovce ve vodách horských potoků. Z písemností z roku 1611 jsou známa jména některých těchto osídlenců. Byla zde i tavírna, která ovšem v roce 1755 vyhořela. Po jejím obnovení sloužila ještě šestnáct let. Místo se zpočátku vyvíjelo jako část města Kraslice, jako osada v údolí a okolí Stříbrného potoka. Dříve, než tu vznikla samostatná osada, patřily k panství Kraslice tři další osady na Stříbrném potoce. Od roku 1666 patřila Stříbrná Nosticům. Roku 1720 se ve Stříbrné připomíná manufaktura na výrobu mědi a mosazi. Tato mosazárna byla jedinou svého druhu v celém rakouském mocnářství. Povozy naložené mosazí odtud jezdily v létě přes Alpy až do Benátek. Provoz mosazárny zajišťovalo asi 200 dělníků. Tito odborníci byli protestanty a šli sem pracovat s podmínkou, že jim bude zachována náboženská svoboda. Tu jim František Antonín Nostic zaručil.^[6]

 

V období 1720 až 1750 bylo dokonce ve Stříbrné započato se stavbou protestantského kostela. Barokní stavba však nebyla dokončena, neboť došlo k poklesu výroby mosazi a nakonec i k zastavení celého provozu. Dlouho tu stálo torzo s průčelím nedostavěného kostela. Roku 1821 byla opuštěná mosazárna přebudována na továrnu na modrotisk. Ta pracovala do roku 1900. Roku 1823 přišli do Stříbrné majitelé česárny a přádelny vlny v Kraslicích. Vytvořili zde další pracovní příležitosti v textilní výrobě. Od Nosticů koupili zbytky budov zrušené sklárny v Nancy a v rozmezí let 1826 až 1830 tu zbudovali přádelnu vlny. Po roce 1848 však tato přádelna v Nancy zanikla.^[6] V letech 1869–1880 byla Stříbrná osadou obce Zelená Hora (Grünberg). Samostatnou obcí se stala Stříbrná roku 1890 a byla obcí okresu Kraslice. ^[10] Roku 1914 byla obec elektrifikována, v roce 1931 došlo k otevření kina v hotelu Deutsches Hof. Do života Stříbrné tvrdě zasáhly obě světové války. Roku 1914 začali muži odcházet na frontu. 30. června 1915 byl vypraven z okresu Kraslice transport 150 dělnic do jedné muniční továrny v Dolních Rakousích.^[6] Od roku 1961 je Stříbrná obcí v okrese Sokolov.^[10]

Po odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce došlo k výraznému poklesu počtu obyvatel. Ze Stříbrné odešlo 2 557 obyvatel a obec se postupně vylidňovala. I když do Stříbrné přicházeli noví obyvatelé z vnitrozemí i reemigranti z různých zemí, došlo k devastaci zemědělských a průmyslových podniků i bytového fondu. Část katastru se dostala do hraničního pásma a mnoho opuštěných usedlostí bylo zbořeno, rozstříleno nebo rozkradeno. Od roku 1964 začali postupně do neobývaných nebo rozpadajících se domů přicházet noví obyvatelé, chalupáři a rekreanti. Vzniklo zde i několik rekreačních středisek, školy v přírodě a lyžařské vleky.^[6]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 3 867 obyvatel, z nichž bylo pět Čechoslováků, 3 850 Němců a 12 cizinců. K římskokatolické církvi se hlásilo 3 834 obyvatel, 29 k evangelické církvi a čtyři byli bez vyznání.^[11]

• kostel Nejsvětějšího Srdce Páně – pseudogotický kostel z let 1909–1910

Obec a její okolí jsou v létě i v zimě hojně navštěvované turisty. Řada značených turisticky tras i cyklostezek umožňuje túry po západním Krušnohoří. Pro lyžaře je v zimním období k dispozici několik lyžařských vleků a tři lyžařské sjezdovky. Běžkařům slouží upravená Krušnohorská magistrála, spojující nedalekou Bublavu s Božím Darem. Oblíbenou akcí je novoroční výstup na Špičák, nejvyšší vrchol západního Krušnohoří.^[13]

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Stříbrná na Wikimedia Commons
• Stříbrná v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• O historii obce na stránkách Stříbrné Archivováno 24. 3. 2016 na Wayback Machine.