Serie A 1954/1955

Obhájci titulu z Interu si nepořídilo žádné velké jméno, naopak z klubu odešlo spousta výborných hráčů: po 7 letech u Nerazzurri odešel Fattori (Brescia), po 6 letech Giovannini (Lazio) a střelec Nyers (Řím) a také odešel Ivano Blason (Verona). To jejich městský rival Rossoneri změnil prezidenta. Nový prezident se stal Andrea Rizzoli a ten koupil mistra světa z roku 1950 za 52 milionů lir Schiaffina^[1] Dále přivedl Ricagniho (Juventus) a budoucí legendu klubu, 22letého Maldiniho (Triestina). Naopak odešli Piccinini (Palermo) a Moro (Udinese).

Bianconeri se rozloučilo po 15 letech hraní v klubu Parolou, po 6 letech odešel také Dánský střelec Hansen (oba Lazio). Odešel také Bertuccelli (Řím). Naopak přišel Colombo (Monza) a Garzena (Alessandria). Výměnu provedlo Udinese s Fiorentinou, když vyměnilo Virgiliniho za Magliho.

Konec kariéry ohlásil poslední hrající Italský mistr světa z roku 1938, tehdy 40letý Silvio Piola, který odehrál 21 prvoligových sezon, ve kterých střelil rekordních 274 branek.

Další změny byli: Roberto Lovati (Monza → Turín), Enzo Bearzot (Catania → Turín), Pietro Grosso (Řím → Turín), Giacomo Losi (Cremonese → Řím), Emilio Caprile (Lazio → AC Legnano) a Lucidio Sentimenti (Lazio → Vicenza).

Již od začátku sezony se dostal do vedení Milán, který vyhrál na začátku sedm utkání v řadě a získal nad svými soupeři značný náskok. Nakonec vyhrál svůj pátý titul a mohlo se tak zúčastnit nového evropského poháru PMEZ. Měl nejlepší obranu a také díky nejlepšímu střelci ligy Nordahlovi (27 branek) i útok. Během sezony překvapivě vyměnilo trenéra a to Maďara Béla Guttmann za Puricelliho.

Na 2. místě původně skončilo Udinese, jenže na konci sezony byl za sportovní přestupek odsouzen k sestupu spolu s nováčkem z Catanie. Na 3. místě skončil Řím, který měl o sedm bodů méně něž mistr ligy. Velmi dobré umístění zaznamenala Boloňa, která obsadila 4. místo, což bylo nejlepší umístění od mistrovské sezony 1940/41.

Sestoupit mělo SPAL a Pro Patria, ale verdikt komise je vrátil do Serie A. Místo nich sestoupilo Udinese a Catania, protože v zápase v posledním kole ze sezony 1952/53 se oba kluby provedlo sportovní přestupek kole sezony^[2].

Poř.	Tým	Z	V	R	P	VG	OG	B
1.	Milán	34	19	10	5	81	35	48
2.	Udinese	34	16	12	6	58	42	44
3.	Řím	34	13	15	6	53	39	41
4.	Boloňa	34	15	10	9	54	47	40
5.	Fiorentina	34	14	11	9	49	48	39
6.	Neapol	34	13	12	9	50	40	38
7.	Juventus	34	12	13	9	60	53	37
8.	Inter	34	11	12	11	38	40	36
9.	Sampdoria	34	11	12	11	54	44	34
10.	Turín	34	12	10	12	42	45	34
11.	Janov	34	9	13	12	34	44	31
12.	Catania	34	10	10	14	38	47	30
13.	Lazio	34	11	8	15	41	52	30
14.	Triestina	34	9	12	13	34	52	30
15.	Atalanta	34	8	12	14	35	38	28
16.	Novara	34	10	8	16	39	53	28
17.	SPAL	34	5	13	16	24	49	23
18.	Pro Patria	34	6	9	19	29	55	21

Poznámky

• Z = Odehrané zápasy; V = Vítězství; R = Remízy; P = Prohry; VG = Vstřelené góly; OG = Obdržené góly; B = Body
• za výhru 2 body, za remízu 1 bod, za prohru 0 bodů.
• při rovnosti bodů rozhodovalo skóre.
• kluby SPAL a Pro Patria, mělo sestoupit, jenže kvůli korupci sestoupilo Udinese a Catania.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Serie A 1954-1955 na italské Wikipedii.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Serie A 1954/1955 na Wikimedia Commons
• rsssf

Šablona:Evropský fotbal 1954/55