Rusová

Název vesnice byl odvozen z příjmení Rus a znamenal Rusova ves. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Reuzendorff (1367), Rawsendorf (1449), Raisendorf (1481), w Raystorffu (1543), Reuschdorf (1555), Reuchsdorff (1608), Reischdorf nebo Reichsdorf (1787) a Reischdorf (1846).^[5] Český název, vycházející z první části německého názvu (Reusze, Russe-),^[6] se začal užívat až od roku 1948.^[7]

První písemná zmínka o Rusové pochází z roku 1367.^[6] Vesnice pravděpodobně vznikla v souvislosti s těžbou železné rudy, protože její obyvatelé se věnovali povoznictví: dopravovali suroviny a potřebný materiál do dolů a hutí. Ve svých počátcích patřila k hasištejnskému panství, ale roku 1533 byla připojena k Přísečnici, u které zůstala až do zrušení poddanství. Podle urbáře z téhož roku ve vsi žilo 72 poddaných, čili celkem asi 400 lidí. V průběhu šestnáctého století se obyvatelé začali hlásit k protestantství, a po roce 1620 je proto zasáhl proces rekatolizace.^[8]

 

Události třicetileté války Rusovou ovlivnily především po roce 1631, kdy krajinou procházely armády bojujících stran a vojáci drancovali v širokém okolí. Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žilo třicet sedláků a 42 chalupníků. Sedláci měli 52 potahů a chovali 110 krav, 124 jalovic, pět prasat a 46 koz. Chalupníkům patřilo 21 potahů, 45 krav, padesát jalovic, tři prasata a sedmnáct koz.^[8] Na polích se pěstoval oves, ale podstatnou část obživy zajišťoval chov dobytka a povoznictví. Velkou zátěží byly robotní povinnosti a vysoké vrchnostenské poplatky, které vedly obyvatele vsi k účasti na selském povstání roku 1680. Přestože bylo potlačeno, byl jeho výsledkem robotní patent, který robotu omezil a tři dny v týdnu.^[9]

V sedmnáctém století hornictví v širším okolí téměř ustalo. K oživení došlo až na počátku osmnáctého století,^[9] kdy byl u Rusové okolo roku 1712 znovuotevřen starší důl Martin, který dobýval žilné ložisko krevele.^[10] Úpadek dolů si vynutil změnu způsobů obživy. Už od třicetileté války se objevovala domácí výroba krajek. Formani se nově zaměřili na dopravu zboží, zejména obilí, a mnoho mužů pracovalo jako podomní obchodníci. Podle tereziánského katastru v Rusové působili dva tkalci, 27 formanů a šedesát lidí vozilo obilí.^[9] Formani jezdili i do vzdálených měst jako je Hamburk, Vídeň nebo Terst.^[11] Část lidí pracovala v nádenických povoláních, někteří prodávali oves, ale mnoha z nich nezbývalo než o živobytí žebrat. V letech 1726 a 1771 propukl v důsledku neúrody hladomor. Aby se mu napříště zabránilo, začaly se zde koncem osmnáctého století pěstovat brambory.^[9]

Napoleonské války na počátku devatenáctého století omezily přeshraniční obchod, průchody vojsk způsobovaly velké škody, protože vesničané museli vojáky zásobovat potravinami, a dokonce dodat vojsku osmnáct mužů. V roce 1840 Rusovou postihla epidemie, při které během čtyř měsíců zemřelo 33 obyvatel. Po polovině devatenáctého století se ale situace obce začala lepšit. Severně od vsi se začala těžit rašelina a příjmy plynuly také z těžby dřeva v obecním lese.^[11] U vsi krátce fungovala cihelna, ale brzy zanikla kvůli nedostatku cihlářské hlíny.^[12]

 

Útlum povoznictví je spojen se zahájením provozu na železniční trati Chomutov–Vejprty v roce 1872. Formani od té doby převáželi jen ovoce ze Žatecka do Saska a definitivní zánik jejich živnosti způsobila první světová válka.^[11]

V roce 1901 vesnice získala statut městyse, a o pět let později proto v dolní Rusové postavili novou radniční budovu. Roku 1910 ji nahradila větší radnice v horní Rusové a starší poté sloužila jako chudobinec. Zásobování pitnou vodou zlepšil v roce 1911 vodovod, který však nebyl zaveden do horní části městečka. Elektrické osvětlení bylo dokončeno roku 1921 napojením na saskou rozvodnou síť.^[12]

Během první republiky se Rusová stala vyhledávaným výletním místem. Ubytovací služby zde poskytovalo dvacet hostinců a množství soukromých domů. Úspěšné bylo také pěstování lnu a v drobných podnicích se vyráběly krajky a jiné textilní zboží.^[12]

Po druhé světové válce městečko v důsledku vysídlení Němců ztratilo většinu svých obyvatel a jejich počet dále klesal.^[12] Definitivní konec Rusové přinesla výstavba vodní nádrže Přísečnice.^[13] Při plánování stavby přehrady se v Rusové počítalo pouze s demolicí několika budov. Vzhledem k obavám o znečišťování vody přetékajícími vesnickými odpadními jímkami, špatnému stavu bytového fondu a osídlení tzv. nekvalitním obyvatelstvem bylo nakonec rozhodnuto o zbourání celé vesnice (včetně nedaleké Doliny a Kotliny).^[14] Kostel byl zbořen už v roce 1971, ale demolice ostatních domů proběhla až o dva roky později.^[13] Jedinou budovou, která zůstala stát, bylo nádraží,^[13] které mělo být později zbouráno v roce 1996.^[6] Nakonec zůstalo stát až do roku 2012.^[15]

 

Rusová stávala ve stejnojmenném katastrálním území s rozlohou 9,52 km².^[16] Nachází se v Krušných horách, konkrétně v jejich okrsku Přísečnická hornatina^[17] tvořeném starohorními a prvohorními svory, pararulami a ortorulami krušnohorského krystalinika.^[18] V zářezu železniční trati západně od nepoužívaného mostu západně od železniční zastávky vystupuje na povrch žíla gabrového porfyru o délce asi 400 metrů. Vyskytují se v ní až centimetrové vyrostlice živců a řada sekundárních minerálů.^[19]

Nadmořská výška území se pohybuje přibližně v rozmezí 730–844 metrů.^[6] Nejnižší bod se nachází u hladiny jižního výběžku vodní nádrže Přísečnice, zatímco nejvyšším bodem je vrchol návrší Výšina. Z půdních typů převažuje podzol kambický, který se vyvinul na svahovinách rul, ale v severní části území se vyskytuje glej histický a východně od vrcholu Výšiny vzniklo ložisko rašeliny.^[17]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí leží katastrální území na rozhraní v chladné oblasti CH6 a CH7, přičemž hranice mezi nimi vede přibližně podél silnice II/223.^[20] Pro oblast CH6 jsou typické průměrné teploty −4 až −5 °C v lednu a 14–15 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 1000–1200 milimetrů, sníh zde leží 120–140 dní v roce. Mrazových dnů bývá 140–160, zatímco letních dnů jen 10–30. Oblast CH7 je mírně teplejší a sušší.^[21]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 2248 obyvatel (z toho 1041 mužů), z nichž bylo devět Čechoslováků, 2225 Němců a čtrnáct cizinců. Kromě devíti evangelíků, jednoho člena československé církve a tří lidí bez vyznání patřili k římskokatolické církvi.^[22] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 2045 obyvatel: 24 Čechoslováků, 1997 Němců a 24 cizinců. S výjimkou sedmnácti evangelíků, jednoho člena nezjišťovaných církví a deseti lidí bez vyznání se všichni ostatní hlásili k římskokatolické církvi.^[23]

Ve vsi bývala kaple svatého Martina, povýšená roku 1689 na filiální kostel.^[9] V roce 1892 byla zřízena samostatná farnost Rusová,^[24] která zanikla roku 2003.^[25]

Po zrušení patriomoniální správy se Rusová stala obcí v okrese Kadaň. Při sčítání lidu v letech 1900–1930 obec patřila do okresu Přísečnice a po jeho zrušení se vrátila zpět do okresu Kadaň. Od roku 1961 byla Rusová částí obce Přísečnice a po jejím zániku se od 30. června 1974 stala částí obce Kryštofovy Hamry.^[27]

 

V letech 2006 a 2007 byly v Rusové zprovozněny dvě skupiny větrných elektráren. Větrné elektrárny Rusová (také Rusová-Podmileská výšina) zahrnují tři turbíny Nordex o výkonu 2,5 MW, mají tedy celkový výkon 7,5 MW.^[28] Tuto skupinu provozuje společnost Green Lines Rusová,^[29] jejímiž společníky je šest fyzických osob z Německa a České republiky. Farma větrných elektráren Kryštofovy Hamry zahrnuje 21 turbín Enercon o výkonu 2 MW,^[28] která je s celkovým výkonem 41 MW největší farmou větrných elektráren v České republice. V katastrálním území Rusová stojí pět turbín.^[30] V roce 2011 se připravovalo rozšíření farmy Kryštofovy Hamry o další čtyři stroje.^[31]

První zmínka o učiteli v Rusové je z roku 1659, ale jednotřídní školní budovu s učitelským bytem ve vsi postavili až v roce 1761.^[9] V devatenáctém století vznikly dvě nové budovy. Starší stála v horní Rusové od roku 1844 a nová škola pro čtyři třídy v dolní Rusové fungovala od roku 1875.^[12]

• Dominantou vesnice býval kostel svatého Martina zbořený roku 1971.^[13]
• Barokní sloup se sochou Dobrého pastýře z roku 1715 byl přemístěn na náměstí v Hoře Svatého Šebestiána a dvoustranné sousoší svaté Rodiny, které stávalo u cesty do Přísečnice, na lesní hřbitov ve Vejprtech.^[13]
• U silnice II/224 stojí pomník padlým v letech 1848–1878.
• Do severní části katastrálního území zasahuje část rozsáhlé přírodní památky Na loučkách II.

• BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska a Kadaňska od A do Z. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2006. 95 s. ISBN 80-239-7630-3. Kapitola Rusová – Reischdorf, s. 70–71. 

• Římskokatolická farnost Vejprty

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Rusová na Wikimedia Commons
• Katastrální mapa katastru Rusová na webu ČÚZK
• Rusová na webu Zaniklé obce