Romanistika

Jako každá jiná jazykověda (filologie) se i romanistika dělí do tří oborů:

• Deskriptivní jazykověda se zabývá všeobecnými, základními aspekty lingvistiky jakož i aktuálním postavením a strukturou daného jazyka. Obsahem deskriptivní jazykovědy jsou např.:rozšíření a používání jazyka, fonetická a gramatická soustava atd.
• Historická jazykověda zkoumá původ, vývoj a rozvoj daného jazyka, čili okolnosti, změnu ve struktuře atd.
• Literární věda má zřetel na literaturu daného jazyka, jak na historickou, tak na současnou.
• Reálie zemích, kde se mluví románskými jazyky.

Každému jednotlivému jazyku se věnuje vlastní disciplína, z nichž některé nesou i vlastní názvy:

• francouzská filologie (francouzština)
• hispanistika (španělština),
• lusitanistika (portugalština, z historického názvu Portugalska Lusitánie),
• italianistika (italština)
• rumunistika (rumunština)

• Pavel Beneš (1907–1985), rumunista
• Jiří Černý
• Václav Černý
• Josef Dubský
• Josef Forbelský
• Sylva Hamplová
• Prokop Miroslav Haškovec
• Jan Urban Jarník
• Adolf Kellner
• Otakar Levý
• Jiří Našinec
• Jan Šabršula
• Libuše Valentová

S romanistikou přímo sousedí následující vědy:

• historie,
• geografie,
• etnologie,
• srovnávací lingvistika,
• obecná lingvistika,
• srovnávací literární věda,
• filosofie,
• anglistika,
• germanistika,
• slavistika,
• bohemistika

• Coseriu, Eugenio: Sincronía, diacronía e historia: El problema del cambio lingüístico. Monetevideo 1958
• Tagliavini, Carlo: Le origini delle lingue neolatine: introduzione alla filologia romanza. Patron, Bologna 5. vydání 1969

•   Slovníkové heslo romanistika ve Wikislovníku