Ariane 5
Nosná raketa Ariane 5 byla součástí vesmírného programu evropské kosmické agentury ESA Ariane. Raketa byla konstruována zejména pro vynášení telekomunikačních družic na geostacionární dráhu z kosmodromu v Kourou ve Francouzské Guyaně na americkém kontinentu.
| Ariane 5 | |
|---|---|
 Maketa nosné rakety Ariane 5 v muzeu ve městě Le Bourget, Francie | |
| Země původu | Evropa |
| Rodina raket | Ariane |
| Výrobce | Airbus Defence and Space pro ESA a Arianespace |
| Rozměry | |
| Výška | 46–52 m |
| Průměr | 5,4 m |
| Hmotnost | 777 000 kg |
| Nosnost | |
| na LEO | 21 000 kg |
| na GTO | 10 500 kg |
| Historie startů | |
| Status | vyřazena |
| Kosmodrom | Kourou |
| Celkem startů | 117 (G: 16, G+: 3, GS: 6) (ECA: 84, ES: 8) |
| Úspěšné starty | 112 (G: 13, G+: 3, GS: 6) (ECA: 82, ES: 8) |
| Selhání | 2 (G: 1, ECA: 1) |
| Částečná selhání | 3 (G: 2, ECA: 1) |
| První start | G: 4. července 1996 G+: 2. března 2004 GS: 11. srpna 2005 ECA: 11. prosince 2002 ES: 9. března 2008 |
| Poslední start | G: 27. září 2003 G+: 18. prosince 2004 GS: 18. prosince 2009 ECA: 5. července 2023 ES: 25. července 2018 |
| Pomocné motory – (G, G+) - EAP P238 | |
| Počet | 2 |
| Tah | 2 x 6 675 kN |
| Specifický impuls | ~230 s |
| Doba zážehu | 130 s |
| Palivo | tuhé |
| Pomocné motory – (GS, ECA, ES) - EAP P241 | |
| Počet | 2 |
| Tah | 2 x 7 080 kN |
| Specifický impuls | ~230 s |
| Doba zážehu | 140 s |
| Palivo | tuhé |
| První stupeň – (ECA, ES) - EPC H173 | |
| Motor | Vulcain 1 a Vulcain 2 |
| Tah | 1 039 kN |
| Specifický impuls | 432 s - vakuum |
| Doba zážehu | 540 s |
| Palivo | LOX/LH2 |
| Druhý stupeň – (ECA) - EPS ESC-A | |
| Motor | HM7B |
| Tah | 67 kN |
| Specifický impuls | 446 s |
| Doba zážehu | 945 s |
| Palivo | LOX/LH2 |
Základní charakteristika
editovatNosná raketa Ariane 5 se konstrukčně velmi podobá americké raketě Titan 3. Hmotnost celé rakety Ariane 5 je téměř 700 tun. Nosnost na geostacionární dráhu je 6 200 kg při startu s jednou družicí a nebo 5 700 kg při startu s více družicemi najednou.
Konstrukce
editovatCentrální stupeň
editovatCentrální (první stupeň) nosné rakety Ariane 5 se označuje jako H-173 a poháněl jej kryogenní motor Vulcain Mk. 2 o tahu 1 420 kN. Za dobu své činnosti spotřeboval motor přibližně 150 tun pohonné směsi, kterou tvoří kapalný kyslík a kapalný vodík.
Pomocné startovací bloky
editovatSpolečně s centrálním stupněm pracovaly při startu i dva mohutné urychlovací motory P-241 na tuhé pohonné látky. Každý z těchto motorů vyvinul tah 7,08 MN a spotřeboval za 130 sekund svého chodu 240 tun HTPB (hydroxylem zakončený polybutadien), spolu s práškovým hliníkem a chloristanem amonným.
Druhý stupeň
editovatDruhý stupeň ESC-A sloužil ke konečnému navedení užitečného zatížení na požadovanou oběžnou dráhu kolem Země. Pohonnou jednotku tvořil motor HM7B+ o tahu 64,8 kN. Jako pohonná směs se využíval kapalný kyslík a kapalný vodík.[1]
Zkušební lety
editovatAR-501
editovatPrvní zkušební let Ariane-5 dne 4. 6. 1996 byl neúspěšný a skončil několik desítek sekund po startu explozí ve výši 3500 metrů a to včetně družic Cluster za 500 milionů dolarů. Příčinou byla softwarová chyba.[2][3]
AR-502
editovatDruhý zkušební let byl úspěšnější. Raketa odstartovala ve čtvrtek 30. 10. 1997 ve 14:34 SEČ z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně. Na oběžnou dráhu se tak dostaly dvě nefunkční makety a malý experimentální vědecký satelit. Hlavní motor rakety (Vulcain 1) však ukončil činnost o 7 sec dříve a raketa tak dosáhla výšky jen 27000 km místo plánovaných 35000 km. Důvodem byla přílišná rotace rakety kolem podélné osy a tím rozprostření paliva po stěnách nádrží.[4]
AR-503
editovatTřetí zkušební, tzv. kvalifikační let odstartoval 21. října 1998 a byl naprosto úspěšný. Proto byla raketa kvalifikována pro komerční lety.
Komerční využití
editovatRaketa Ariane 5 s označením AR-503 absolvovala první, úspěšný let 10. prosince 1999, když na oběžnou dráhu vynesla družici XMM. Raketa se také měla používat jako nosič evropského raketoplánu Hermes, projekt byl však zrušen.
V letech 2010-2014 Ariane 5 vynesla nebo vynese na oběžnou dráhu geostacionární družice indického geolokačního systému GAGAN.
Výzkum a vývoj
editovatRaketa byla využívána k vynášení bezpilotních lodí ATV, např. 5. června 2013 dopravila k ISS loď ATV-4 Albert Einstein.[5]
Vynesla též např. Webbův teleskop.
Zajímavosti
editovatDíly pro raketu Ariane 5 (aerodynamické kryty pomocných startovacích bloků) vyráběla česká firma Aerotech Czech sídlící v Klatovech.[6][7]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ BRÜGGE, Norbert. Propulsion Ariane 5 [online]. Dostupné online.
- ↑ ČADA, Josef. Školácká chyba za půl miliardy dolarů. www.aldebaran.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online.
- ↑ GARFINKEL, Simson. History's Worst Software Bugs. Wired. Dostupné online [cit. 2024-03-28]. ISSN 1059-1028. (anglicky)
- ↑ ESA. Ariane-502 - results of detailed data analysis. European Space Agency [online]. [cit. 2018-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČTK. Vesmírný kamión ESA Albert Einstein shořel v atmosféře. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-11-02 [cit. 2013-11-02].
- ↑ O společnosti | Aerotech Czech s.r.o. [online]. [cit. 2022-05-03]. Dostupné online.
- ↑ Česká firma vyrábí součástky pro rakety Ariane 5. Podílet se bude i na nové generaci raket. Hospodářské noviny. 2017-01-31. Dostupné online [cit. 2018-09-21].
Nosiče
editovat- Angara – těžký nosič Ruska (modulární)
- Antares – těžký nosič USA (soukromý)
- Ariane 6 – těžký nosič ESA
- Atlas V – těžký nosič USA (modulární)
- Delta IV – těžký nosič USA (modulární)
- Falcon 9 – těžký nosič USA (soukromý, modulární)
- H-II – těžký nosič Japonska
- Naro-1 – první stupeň odvozen od URM-1 Angary
- Long March – nosič Čínské lidové republiky
- Long March 5 – těžký nosič Čínské lidové republiky
- LVM 3 – těžký nosič Indie
- Sojuz 2 – střední nosič Ruska a ESA
- Proton – těžký nosič Ruska
- Titan IIIC – těžký nosič USA (historický)
- Vega – sesterský lehký nosič ESA
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Ariane 5 na Wikimedia Commons
- Na webu Kosmo
- Oficiální stránky společnosti Arianespace
- M. Václavík, Kosmonautika XVIII - Čtvrtstoletí s Ariane, Hvězdárna Vsetín, 2004