RWD-11

 

Prototyp byl původně vedením polského ministerstva dopravy uvažován k výcviku pilotů na dvoumotorových letadlech. Konstrukce prototypu začala podle podmínek stanovených ministerstvem pro letoun PZL-27, ale vedení ministerstva od smlouvy na projekt od továrny DWL později odstoupilo. Přesto se vedení DWL rozhodlo v pracích pokračovat a letoun byl dokončen na konci roku 1935. Tento letoun byl přímým konkurentem stroje PZL-27, který překonal výkonem a letovými vlastnostmi. Byly postaveny dva draky, z nichž jeden byl určen pro statické testování. V únoru 1936^[1] byl letoun zalétán továrním pilotem DWL Aleksandrem Okujekem. Jeho další osud však byl ovlivněn konfliktem mezi velením letectva usilujícím o znárodnění polských leteckých továren vyrábějících letadla pro armádu a vedením DWL. V důsledku toho armáda nejen nevyužila nabídku na nákup letadel, ale také kategoricky vyzvala polské aerolinie LOT, aby odstoupily od případného nákupu.

V období od září do prosince 1936 absolvoval zkoušky na Leteckém ústavu ITL a v roce 1937 osvědčení a (imatrikulaci SP-ASX).

Továrna DWL na projektu dále pracovala a celkem vznikly 4 verze tohoto modelu. Především se jednalo o změny v konstrukci zlepšující letové vlastnosti letadla. V roce 1937 byl nos trupu prodloužen a současně bylo odstraněno zasklení střechy kabiny posádky. Konečná podoba měla i dvojité ocasní plochy, čímž byla vylepšena stabilita a směrová kontrola.

Všechny tyto verze byly vybaveny motory Walter, které si v Polsku zvláště u společnosti DWL získaly značnou oblibu. Licenčně byly v Polsku vyráběny motory Junior 4 a Major 4 v továrnách Państwowe Zakłady Inżynierii v Ursusu a také ve WSK Rzeszów. Z letadel vyráběných továrnou DWL byly osazeny motorem Junior 4 turistický dvoumístný letoun RWD-5, cvičný letoun RWD-8 a sportovní letoun RWD-9. Motor Walter Bora byl instalován na sportovním letounu RWD-10, Major 4 poháněl sportovní a turistický letoun RWD-13 a konečně RWD-11 byl vybaven 2 motory Major 6.^[3]

 

Samonosný dolnoplošník měl smíšenou konstrukci s jednodílným dřevěným křídlem, které bylo pokryto překližkou k přednímu nosníku a spodní strana byla potažena plátnem. Čtyři sekce automatických slotů Handley-Page byly namontovány na náběžné hraně křídla (vně motorových gondol).

Trup RWD-11 měl svařovanou konstrukci z chrom-molybdenových trubek, která byla pokryta překližkou a plátnem. Dvě hlavní zatahovací podvozkové nohy umístěné v gondolách motorů byly zasouvatelné směrem dozadu a vybaveny byly olejo-pneumatickými tlumiči s pneumaticky brzděnými koly Dunlop. Nezatahovací zadní ostruhové kolečko bylo typu Dowty. Později bylo doplněno vybavení pro montáž zatahovacího podvozku zadního kola hydraulickým mechanizmem.^[4]

Pilotní kabina byla umístěna v přední části trupu před křídlem a před motory, proto se kokpit vyznačoval velmi dobrým výhledem pro oba piloty, kteří seděli vedle sebe před pohodlným prostorem pro cestující. Stroj byl vybaven dvojím řízením a společnou přístrojovou deskou. Kabina pro pasažéry byla vybavena ve třech párech nastavitelnými sedadly a dále elektrickým osvětlením, řízeným větráním a regulovatelným ohřevem vzduchu z tepelných výměníků od výfukových plynů motoru. Stěny a strop kabiny, izolované proti vnějšímu hluku, včetně postranních otevíratelných oken byly z nehořlavého materiálu. Kabina měla nákladový prostor za sedadly a mohla být přeměněna na nákladní (až 600 kg nákladu), sanitní nebo poštovní verzi.

V křídle vedle motorů byly umístěny dvě palivové nádrže o objemu 140 l s olejovými nádržemi o objemu 20 l, které byly uloženy přímo v motorových gondolách. Letoun původně poháněly dva invertní řadové šestiválcové letecké motory Walter Major 6-I o nominálním výkonu 190 k (139,7 kW) při 2100 ot/min a vzletovém výkonu 205 k (150,8 kW) při 2350 ot/min. Byly uloženy v gondolách na motorovém loži z ocelových trubek pružně prostřednictvím gumových tlumičů.^[4] Na konečné verzi z roku 1938 byly použity motory Walter Major 6-II o nominálním výkonu 200 k (147 kW) a vzletovém výkonu 220 k (162 kW).

V listopadu 1937 letadlo znovu podstoupilo testy ITL a bylo schváleno k použití. RWD-11 byl nabídnut polským aeroliniím LOT pro přepravu cestujících a pošty na místních trasách. Porovnání s PZL-27 se ukázalo, že vlastnosti RWD-11 jsou lepší. Vojenská varianta byla vyvinuta pro výcvik posádek před přechodem na dvoumotorové bombardéry PZL.37 Łoś nebo na těžké stíhačky PZL.38 Wilk. Sanitní verze byla také nabídnuta s kapacitou pro 4 pacienty na nosítkách. Poštovní, vojenská i sanitní verze však nepřekročily fázi návrhu. Rumunské vojenské letectvo mělo zájem o nákup letadel RWD-11, ale transakce neproběhla.

Prototyp RWD-11 byl používán pouze pro zkušební a výzkumné lety. RWD-11 nakonec zůstal firmě, posloužil i jako rekvizita ve filmu. Letadlo si "zahrálo" ve filmu „Dívka hledá lásku“ (Dziewczyna szuka miłości)^[5] z roku 1938 režiséra Romualda Gantkowského, podle scénáře Wacława Sieroszewského, Ferdynanda Goetla, Antoniho Cwojdzińského a Tadeusze Królikiewicze. V roce 1938 došlo během jednoho z letů k poškození podvozku při přistání a letadlo se nestihlo před 1. zářím 1939 opravit. Kvůli nefunkčnosti podvozku byl letoun ponechán v továrně. Po vypuknutí druhé světové války byl letoun ukořistěn Německem, které ho používalo během války jako spojovací letoun.

• Polsko  Polsko
  • Polské letectvo
• Německá říše  Německá říše
  • Luftwaffe

 

Údaje pro konečnou verzi podle^[2][6]

• Typ: dopravní letoun
• Osádka: 2
• Kapacita: 6
• Rozpětí: 16,20 m
• Délka: 10,65 m
• Výška: 3,30 m
• Nosná plocha: 25,00 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 1 740 kg
• Celková hmotnost za letu: 2 650 kg
• Pohonná jednotka: šestiválcový řadový vzduchem chlazený invertní motor Walter Major 6
• Výkon pohonné jednotky: Walter Major 6-I (1935): nominální 190 k (139,7 kW) při 2100 ot/min, vzletový 205 k (150,8 kW) při 2350 ot/min, Walter Major 6-II (1938): nominální 200 k (147,1 kW), vzletový 220 k (161,8 kW)
• Vrtule: stavitelná dvoulistá kovová vrtule Ratier

• Maximální rychlost: 305 km/h
• Cestovní rychlost: 255 km/h
• Minimální rychlost: 95 km/h
• Dostup: 4 100 m
• Stoupavost: 3,8 m/s, 5 min. do 1000 m
• Dolet: 800 km

• 1 pevný a 1 pohyblivý kulomet
• pumy 12,5 kg

V tomto článku byly použity překlady textů z článků RWD 11 na anglické Wikipedii a RWD-11 na polské Wikipedii.

• CYNK, Jerzy B, 1971. Polish Aircraft 1893–1939. London: Putnam & Company. Dostupné online. ISBN 0-370-00085-4. Kapitola RWD 11, s. 534–538. (anglicky) 
• Dulęba, L.; Glass, A. Samoloty RWD. Wydawnictwo Komunikacji i Łączności, Warszawa 1983. ISBN 83-206-0315-3 (polsky)
• Morgala, Andrzej. Samoloty wojskowe w Polsce 1924-1939. Dom Wydawniczy Bellona, Warszawa 2003. ISBN 83-11-09319-9 (polsky)
• Taylor, Michael J.H. (1989). Jane's Encyclopaedia of Aviation. London: Studio Editions. p. 29. ISBN 978-0-517-69186-1 (anglicky)
• NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla. Praha: NADAS, 1984. 176 s. 

• RWD-9
• Walter Major 6

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu RWD 11 na Wikimedia Commons
• (polsky) Samolot RWD-11, 1936 Archivováno 23. 6. 2019 na Wayback Machine. na samolotypolskie.pl
• (polsky) Dziewczyna szuka miłości, ukázka z filmu na youtube.com
• (polsky) RWD-11 na rwd-dwl.net
• (polsky) RWD-11 na samoloty.pl
• (rusky) RWD-11 na Уголок неба (airwar.ru)