Pavel Wonka

Byl potrestán vězením celkem třikrát, vždy v konfliktu s komunistickým režimem. Poprvé za kritiku nešvarů v zaměstnání a vládnoucí hierarchie dostal 14 měsíců (vězení Plzeň-Bory), podruhé šlo o kritiku volebního systému (21 měsíců, Minkovice, Bory, Bohnice), potřetí nedodržení podmínek tzv. ochranného dohledu (nepravomocný rozsudek 5 měsíců, při čekání na odvolání zemřel). Jedním z jeho trestných činů např. bylo to, že se pokusil roku 1986 kandidovat ve volbách jako nezávislý kandidát – což bylo teoreticky v naprostém souladu se zákony, avšak v rozporu s uskutečňovanou právní praxí (za stejný čin byl odsouzen i jeho bratr Jiří). Potom byl ve vězení v Minkovicích surově bit, systematicky šikanován a týrán. Při totálním bezpráví, které ve věznicích panovalo, bylo jeho jedinou možnou obranou zahájení hladovky (tu s ním solidárně drželi i lidé z Amnesty International a další). Po propuštění napsal řadu rozkladů svého a bratrova procesu a několik esejí s právní tematikou, ale také „Poselství propuštěného vězně Pavla Wonky Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě“.^[2]

Do jeho posledního výkonu trestu ho odsoudila samosoudkyně Okresního soudu v Trutnově JUDr. Marcela Horváthová na dobu pěti měsíců, i když byl ve vážném zdravotním stavu. Již před nástupem trestu začal držet protestní hladovku, odmítal vypovídat, přestal záměrně chodit. Zemřel v důsledku vyčerpání organismu po jím držené hladovce, resp. v důsledku zanedbání lékařské péče.^[3] Paradoxem je to, že v té době měl již podanou žádost o vystěhování z ČSSR.^[4]

 

Jeho pohřbu ve Vrchlabí se dne 6. května 1988 pod dozorem Státní bezpečnosti zúčastnilo až 2000 lidí – mj. signatáři a mluvčí Charty 77, členové Jazzové sekce, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, zástupci osmi velvyslanectví (Austrálie, Británie, Francie, Itálie, Kanady, Německa, Nizozemska a USA) a štáb německé veřejnoprávní televize ARD. Při Wonkově pohřbu mimo jiné pronesla svoji řeč vrchlabská disidentka Hana Jüptnerová (tehdejší profesorka němčiny na jilemnickém gymnáziu, o tuto práci přišla během následujících dní). Nutno podotknout, že VONS, Charta 77, Helsinki Watch (přejmenovaná na Human Rights Watch) i Amnesty International se o osud Pavla Wonky výrazně zajímaly (jeho situace je zmiňována v mnoha prohlášeních těchto organizací) a apelovaly u československých úřadů už v průběhu jeho věznění, ovšem vždy neúspěšně. Průběžně o něm také informovaly rozhlasové stanice Svobodná Evropa, Hlas Ameriky a další. Pavel Wonka byl členem Jazzové sekce, ale nebyl (ač je to o něm občas mylně tvrzeno) signatářem Charty 77; tu podepsal pouze jeho bratr Jiří.^[5][6]

Roku 1992 byl Wonkův hrob na vrchlabském hřbitově upraven podle návrhu sochaře Daniela Ignáce Trubače.^[7]

Po roce 1989 byl plně rehabilitován a zbaven všech obvinění^[8]. Bylo konstatováno, že došlo k porušení zákonnosti státními orgány i jednotlivci, ale k určení a potrestání viníků už nedošlo.^[9] V roce 1999 vydal Odbor archivní a spisové služby Ministerstva vnitra osvědčení, že sice Pavel Wonka byl v evidenci Státní bezpečnosti, ale jako nepřátelská osoba, a že jeho kompletní svazek byl zničen.^[zdroj?]

JUDr. Horváthová na svou obhajobu uvádí, že případ Pavla Wonky byl pro ni jeden z prvních poté, co se vrátila z mateřské dovolené. Protože prý ho do té doby neznala osobně (přitom ho pouhé dva týdny před posledním rozsudkem zprostila jeho vůbec prvního obvinění, přičemž v odůvodnění citovala^[10] jeho momentální trestní stíhání, to znamená, že věděla, koho má před sebou), rozhodovala údajně hlavně na základě předložených důkazů o jeho protizákonném jednání a dokladů o jeho kriminální minulosti.^[zdroj?] Pavel Wonka však byl viditelně velmi nemocný do té míry, že prostě ani fyzicky nemohl odpovídat na její otázky, takže si toho nemohla nevšimnout, a jako takovému mu měl být soud odložen ze zdravotních důvodů.^[zdroj?]. Soudkyně však nadále tvrdí, že Wonka "byl komediant" a na soudu "si přehodil nohu přes nohu" ^[11]. Horváthová se však po roce 1990 tímto způsobem úspěšně obhájila před parlamentní vyšetřovací komisí a vykonává svoji profesi dodnes, dokonce jí nevadilo zažalovat Pavlova bratra Jiřího za napadení veřejného činitele, když se o ní v souvislosti s osudem Pavla Wonky vyjádřil na veřejnosti dle svého přesvědčení.^[zdroj?] V roce 2008 a opět v roce 2012 se konala před Okresním soudem v Trutnově demonstrace za její odstoupení.^[zdroj?]

Na počest Pavla Wonky byly po něm pojmenován most v Pardubicích a Wonkův Mlýn, který stojí na silnici z Debrného do Nových Zámků (okres Trutnov) ^[12] a ulice v Hradci Králové, Žďáru nad Sázavou, České Skalici, České Lípě a Praze-Stodůlkách. Rok 2003 byl lidmi s dobrou pamětí vyhlášen Rokem Pavla Wonky.^[13][14] V rámci této akce proběhlo osm přednáškových večerů v Praze a Strakonicích, v září a listopadu putovní Festival pro Pavla Wonku^[15] v Praze a Pelhřimově, jehož součástí byly koncerty a také rozsáhlá výstava, představující život a dílo Pavla Wonky.

V roce 2010 byl Pavel Wonka v projektu organizace „Člověk v tísni“ jmenován jedním z laureátů „Ceny Příběhů bezpráví“ za odvážné postoje a činy v období komunistického režimu.^[16]

Hradec Králové, kde Pavel Wonka zemřel, mu v roce 2011 udělil čestné občanství.^[17]

Naopak v jeho rodném Vrchlabí se tak nestalo – tamní obyvatelé jakékoliv ocenění pro Pavla Wonku doposud pokaždé odmítli s tím, že „v místní paměti jsou bratři Wonkové zapsáni spíš záporně jako lidé, kterým se moc nechtělo pracovat, a tak se skrývali za vzpouru proti režimu“ – toto tvrzení je o to paradoxnější, že Pavel Wonka byl v roce 2006 v anketě měsíčníku „Pulsující Vrchlabí“ zvolen za "Největšího Vrchlabáka".^[18] Ve věci "místní paměti vrchlabáků" došlo k překvapivému vývoji v souvislosti s návrhem na vyznamenání Pavla Wonky Řádem Tomáše Garrigua Masaryka v roce 2012. Z diskuse na facebookových stránkách senátora Štětiny^[19], který návrh adoptoval, totiž vše nasvědčuje tomu, že „vrchlabáci“ jsou ve skutečnosti pouze dva lidé, proti nimž bylo za jejich agresivní pomluvy zahájeno trestní řízení.^[zdroj?]

Dne 28. října 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal in memoriam medailí Za zásluhy.^[20]

V únoru 2018 získal im memorian osvědčení pro účastníky odboje a odporu proti komunismu. Oceněn byl také jeho bratr Jiří Wonka.^[21] Ten za rodinu požádal stát o odškodné 100 tisíc korun. Ministerstvo spravedlnosti však koncem dubna 2020 Jiřímu Wonkovi přiznalo náhradu za zesnulého bratra jen ve výši 2 500 Kč.^[22]

Podle zjištění historika Petra Zídka však Pavel Wonka také dvakrát usiloval o členství v KSČ, podával udání na SNB a spolupracoval s StB.^[23]

• Pamětní deska v Hradci Králové – odhalena 14. listopadu 2003 u vstupu do budovy Krajského úřadu.^[24]
• Pamětní deska ve Světlé nad Sázavou – odhalena 2. října 2012 na nároží domu Jungmannova 575/1.^[25]
• Kamenný památník na pěší stezce v ulici Stromovka v Chomutově, poblíž vlakové zastávky Chomutov Město. Původní, z roku 1988, byl odstraněn na udání v říjnu 1988. Kamenný památník byl instalován k druhému výročí smrti Pavla Wonky (duben 1990) chomutovskými disidenty Petrem Pazderou Paynem a Petrem Ďuricou, kde je dodnes.^[zdroj⁠?!]
• Pamětní deska Pavlu Wonkovi ve Žďáru nad Sázavou^[26]
• Most Pavla Wonky (Wonkův most) v Pardubicích. Jedna z nejdůležitějších dopravních staveb klenoucí se přes řeku Labe spojující levý a pravý břeh města.

• BLAŽEK, Petr; JAKOUBEK, James V. „Vysoce znepokojující záležitost“ Edice dokumentů o smrti Pavla Wonky z archivu Ministerstva zahraničí USA. Securitas Imperii. 2018-03-12, s. 126–183. Dostupné online. 
• Pořad Historie.cs na ČT: Pavel Wonka Historie.cs: Pavel Wonka. Česká televize [online]. [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. 

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Wonka na Wikimedia Commons
• PAVEL WONKA [online]. neuveden [cit. 2018-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-05. 
• Pavel WONKA [online]. Totalita.cz [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. 
• NOVÁK, Jan. Před dvaceti lety zemřel ve vězení Pavel Wonka [online]. Respekt.cz, 2008-04-24 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. 
• MUDROVÁ, Jana. Marcela Horváthová: Odstoupit nehodlám [online]. Krkonošský deník, 2008-04-25 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. 
• Seminář 20. výročí smrti Pavla Wonky – 17. duben 2008 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2008 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. 
• Pavel Wonka – jeden z posledních politických vězňů komunistického režimu [online]. Česká televize, 2013-04-26 [cit. 2018-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-13. 
• Hrdinové s otazníkem: Pavel Wonka: Poslední oběť komunistického režimu [online]. Český rozhlas, rev. 2015-09-16 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. 
• ŠINAGL, Jan; MARTY. MK Praha: Pavel Wonka spolu s veřejností podruhé donutil Libuši Rudinskou k útěku!. www.sinagl.cz [online]. [cit. 2019-07-03]. Dostupné online.