Pavel Šafr

Před revolucí Pavel Šafr pracoval jako knihovník ve Státní knihovně v pražském Klementinu. V roce 1987 se začal angažovat v opoziční skupině Demokratická iniciativa, kterou vedli tvůrci někdejšího literárního časopisu Tvář (1964–1969) Emanuel Mandler a Bohumil Doležal. V této době se podílel na vydávání samizdatových tiskovin.

V letech 1990–92 byl tajemníkem poslaneckého klubu KDS-LDS ve Federálním shromáždění. Od roku 1992 pracoval v Českém deníku, kde se v roce 1993 stal poprvé šéfredaktorem. V roce 1994 byl krátce šéfredaktorem Denního Telegrafu, odkud byl vydavatelem (Investiční a poštovní banka) odvolán na základě nespokojenosti výkonné rady ODS s politickou orientací listu.^[3] Z případu odvolání šéfredaktora na základě politického tlaku se stal skandál, o němž rozsáhle informovala i zahraniční média (Frankfurter Allgemeine Zeitung, Die Presse) a případ byl zmíněn také ve zprávě výboru Kongresu USA o stavu lidských práv za rok 1994.

V letech 1994–1997 vlastnil spolu s Robertem Čásenským a Michalem Musilem poradenskou agenturu Penguin, jejímž klientem byla tehdejší Občanská demokratická aliance.^[4] V letech 1997–2000 byl šéfredaktorem Lidových novin. Lidovým novinám tehdy stoupl prodaný náklad z 58 až na 90 tisíc^[zdroj⁠?!]. Lidové noviny tím byly zachráněny před zavřením, k němuž mělo dojít v únoru 1998 a od firmy Ringier AG je koupilo düsseldorfské vydavatelství RBVG, jemuž v ČR patřilo vydavatelství MAFRA.

V Lidových novinách založil přílohy Orientace a Věda a spolu s Michalem Wernischem magazín Pátek LN. Díky tomu obdržel od Unie vydavatelů cenu „šéfredaktor roku 1998“. Od roku 2000 do roku 2006 byl šéfredaktorem Mladé fronty Dnes a také členem představenstva vydavatelství MAFRA.^[5]

V této době list zveřejňoval množství investigativních zpráv, mj. o pochybných finančních příjmech premiéra Stanislava Grosse, který posléze rezignoval. V MF DNES založil diskusní přílohu Kavárna (spolu s Josefem Chuchmou) a magazín Ona Dnes (s Robertem Čásenským a s Janou Cíglerovou). Čtvrteční magazín dosahoval po obsahových a grafických změnách nákladu až 500 tisíc prodaných výtisků.^[zdroj⁠?!]

V letech 2006–2008 pracoval pro vydavatelství Economia,^[6] kde zastával funkci zástupce generálního ředitele (generální ředitel Michal Klíma) a vedl změny ve slovenských Hospodářských novinách a v českém týdeníku Ekonom.

V letech 2008–2011 byl šéfredaktorem týdeníku Reflex (nárůst prodaného nákladu ze 49 na 60 tisíc),^[7] zároveň byl v letech 2009–10 krátce šéfredaktorem dětského časopisu ABC.^[8] Od roku 2011 do roku 2013 byl ředitelem skupiny Blesk a vykonával i funkci šéfredaktora. V této pozici se mu nepodařilo zastavit pokles prodaného nákladu (z 330 na méně než 300 tisíc). Zároveň v tomto období zaznamenala prudký nárůst (30%) internetová verze deníku Blesk.cz.^[9]

Od května 2013 do května 2014 byl šéfredaktorem Reflexu.^[10]

Od roku 2015 je Pavel Šafr šéfredaktor internetového magazínu Svobodné fórum, jež se v lednu 2017 stalo součástí nově vzniklého Forum24.^[11][12] V květnu 2015 podal na ministra Andreje Babiše žalobu za urážku, kdy jej ministr financí opakovaně a veřejně označil za „psychopata“ a „parchanta“.^[13]

Po smrti Alžběty II. vyjádřil svůj názor, že panovník je lepší hlava státu než volený prezident.^[14]

V srpnu 2015 byl Pavel Šafr pravomocně odsouzen k čtyřměsíčnímu trestu vězení s podmíněným odkladem a zákazem řízení na 18 měsíců za řízení v opilosti. V listopadu 2014 totiž podle soudu řídil opilý a hádal se s policií. Podle svědků a policie byl opilý tak, že nemohl chodit a špatně artikuloval. Odběru krve se odmítl podrobit.^[15]

Podle serveru iDNES toto nebylo Šafrovo první provinění, odsouzen k podmíněnému trestu se zákazem řízení byl už v roce 2011.^[15]

• Jak to vidí Pavel Šafr - Názory novináře a šéfredaktora skupiny Blesk^{[nedostupný zdroj]}
• MEDIAGURU: Rozhovor s Pavlem Šafrem - Bulvár není kanál, je to opravdová žurnalistika