Paul Milgrom

Narodil se 20. dubna 1948 v Detroitu (stát Michigan) ve Spojených státech amerických^[1] do židovské rodiny, Abrahama Isaaca Milgroma a jeho ženě Anne (Finkelstein) Milgormové. V roce 1977 se oženil s Jan Thurston s niž má dvě děti, Joshuu Thurston-Milroma a Elanu Thurston-Milgromovou.^[2] Po rozvodu se jeho další manželkou stala americko-švédská socioložka Eva M. Meyersson, s niž se seznámil na banketu Nobelovy ceny v roce 1996.^[3] Vzali se v roce 2000.^[2]

Poté, co se společně se svou rodinou přestěhoval do Oak Parku (stát Michigan), absolvoval střední školu Oak Park High School.^[4] V roce 1970 získal titul Bachelor of Arts z matematiky na Michiganské univerzitě a v roce 1978 titul Master of Science ve statistice na Stanfordově univerzitě, o rok později získal titul Ph.D. v oboru podnikání opět na Stanfordově univerzitě.^[5] Během doktorského studia se jeho poradcem disertační práce o aukcích stal jeho nynější soused Robert B. Wilson, s nímž v roce 2020 získal Nobelovu cenu za ekonomii za práci s aukcemi.^[3] V roce 1982 získal čestný titul MA na Yaleově univerzitě.^[6]

V roce 1979, po získání doktorského titulu na Stanfordově univerzitě, začal působit jako odborný asistent na Northwesternské univerzitě. V následujících letech zde působil jako docent a pak jako profesor. Setrval zde do roku 1983, kdy odešel vyučovat na Yaleovu univerzitu jako profesor ekonomie a managementu. Avšak již v roce 1982 zde působil jako hostující profesor.

Od roku 1987 vyučuje na Stanfordově univerzitě. V současné době zde působí jako:

• Shirley R. a Leonard W. Ely Jr. profesor humanitních a přírodních věd na katedře ekonomie
• Profesor se zdvořilostí/svolením na Stanfordově postgraduální škole obchodu
• Profesor se zdvořilostí/svolením na katedře věd a inženýrství managementu
• Senior fellow na Stanfordově institutu pro výzkum hospodářské politiky (od roku 2007)^[5][7]

Paul Milgrom přispěl do mnoha ekonomických oblastí. Zabývá se např. teorií aukcí, tržním designem, teorií her, cenovou strategií, ekonomikou organizací. Ve své práci se zaměřil i na rádiové spektrum, kde inovoval metody alokace zdrojů.^[7]

Milgrom je také jedním ze zakladatelů společnosti Autonomics, což je aukční poradenská a softwarová firma s vysokými sázkami nabízející spolehlivá, jednoduchá a přitom inovativní řešení složitých problémů.^[8] Je také zakladatelem společnosti Market Design Inc.

Paul Milgrom byl v minulosti členem několika různých institucí či výborů. V některých z nich působí i nadále.

Příklady členství:

• členem Národní akademie věd od roku 2006, v současnosti zde působí jako předseda Ekonomické sekce
• členem Výkonného dozorčího výboru CERGE
• členem Ekonometrické společnosti
• členem Americké ekonomické asociace
• členem American Academy of Arts and Sciences^[5][7]

• 2020 - Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela - za vývoj teorie aukcí
• 2018 - Cena Johna J. Cartyho za rozvoj vědy
• 2017 - Cena CME-MSRI za inovativní kvantitativní metody
• 2017 - Cena děkana za vynikající výkon v postgraduálním vzdělávání
• 2012 - Cena BBVA Foundation Frontiers of Knowledge Award v kategorii Ekonomika, finance a management
• 2010 - Cena NSF-SBIR Fáze IB za „Začlenění rozpočtových omezení uchazečů do vícepoložkových aukcí“
• 2009 - Cena NSF-SBIR Fáze I za „Začlenění rozpočtových omezení uchazečů do více položek“
• 2008 - Cena Erwina Pleina Nemmerse za ekonomii
• 2003 - Cena Landau economics teaching prize
• 1987 - Award for Best Paper of the Year in the Transactioin of the Society of Actuaries
• 1983 - Research Award
• 1980 - Leonard J. Savage Memorial Thesis Award
• 1976 - Society of Actuaries Triennial Paper Prize za Nejlepší referát pojistného matematika do pěti let od členství, za období 1973-1975.^[5][7]

• Putting Auction Theory to Work (Paul R. Milgrom Cambridge: Cambridge University Press, 2004.)
• Economics, Organization, and Management (Paul R. Milgrom, John Roberts Prentice Hall, February 11, 1992.)

• Winning Play in Spectrum Auctions (Jeremy I. Bulow, Jonathan Levin, Paul R. Milgrom. Spectrum Auction Design. Cambridge University Press, 2017.)

• Clock Auctions and Radio Spectrum Reallocation (Paul R. Milgrom, Ilya Segal. Journal of Political Economy. January 2020, Vol. 128, Issue 1, Pages 1–31.)
• Matching with Contracts (John William Hatfield, Paul R. Milgrom. American Economic Review. 2005, Vol. 95, Issue 4, Pages 913-915.)
• Ascending Auctions witih Package Bidding (Lawrence M. Ausubel, Paul R. Milgrom. Advances in Theoretical Economics. 2002, Vol. 1, Issue 1, Pages 1534-5963.)
• Putting Auction Theory to Work: The Simultaneous Ascending Auction (Paul R. Milgrom. Journal of Political Economy. April 2000, Vol. 108, Issue 2, Pages 245-272.)
• The LeChatelier Principle (Paul R. Milgrom, John Roberts. American Economic Review. March 1996, Vol. 86, Issue 1, Pages 173-179.)
• Complementarities and Fit: Strategy, Structure, and Organizational Change in Manufacturing (Paul R. Milgrom, John Roberts. Journal of Accounting and Economics. 1995, Vol. 19, Issue 2-3, Pages 179-208.)
• The Firm as an Incentive System (Bengt Holmstrom, Paul R. Milgrom. American Economic Review. September 1994, Vol. 84, Issue 4, Pages 972-991.)
• Is Sympathy an Economic Value? Philosophy, Economics and the Contingent Valuation Method in Contingent Valuation: A Critical Assessment (Paul R. Milgrom. Contingent Valuation: A Critical Assessment . Emerald Group Publishing Limited, 1993, Pages 417-441.)
• Complementarities, Momentum, and the Evolution of Modern Manufacturing (Paul R. Milgrom, Yingyi Qian, John Roberts. American Economic Review, Papers and Proceedings. May 1991, Vol. 81, Issue 2, Pages 84–88.)
• Rationalizability, Learning, and Equilibrium in Games with Strategic Complementarities (Paul R. Milgrom, John Roberts. Econometrica. 1990, Vol. 58, Issue 6, Pages 1255-1277.)
• The Economics of Modern Manufacturing: Technology, Strategy, and Organization (Paul R. Milgrom, John Roberts. American Economic Review. 1990, Vol. 80, Issue 3, Pages 511-528.)
• An Economic Approach to Influence Activities in Organizations (Paul R. Milgrom, John Roberts. American Journal of Sociology. 1988, Vol. 94, Issue Supplement: Organizations and Institutions: Sociological and Economic Approaches to the Analysis of Social Structure , Pages S154-S179.)
• Employment Contracts, Influence Activities, and Efficient Organizational Design (Paul R. Milgrom. Journal of Political Economy. 1988, Vol. 96, Issue 1, Pages 42–60.)
• A Theory of Auctions and Competitive Bidding (Paul R. Milgrom, Robert J. Weber. Econometrica. September 1982, Vol. 50, Issue 5, Pages 1089-1122.)

Teorie aukcí zkoumá chování dražitelů při aukcích, pravidla aukcí a mechanismy, které určují výslednou cenu prodávané komodity nebo služby.^[9] První teorii aukcí formuloval William Vickrey v 60. letech 19. století.^[3]

Dle teorie aukcí existují 3 klíčové proměnné, které určují výslednou cenu komodity nebo služby, a které ovlivňují chování a strategii dražitelů:

• pravidla aukce
• komodita či služba, která se v dražbě prodává a jak jí oceňuje každý z dražitelů
• nejistota, tzn., jaké informace o hodnotě prodávané komodity nebo služby mají ostatní dražitelé.

Teorie aukcí zjišťuje, jak tyto faktory ovlivňují chování dražitelů, a tím i výsledek aukce. Díky teorií aukcí je tak možné navrhnout pravidla aukce tak, aby byla maximalizována její užitečnost v závislosti na komoditě či zboží, které je v aukci prodáváno a na subjektu, který komoditu či zboží prodává.^[3]

Základními typy aukcí, které popsal William Vickrey jsou:

• Anglická aukce - spočívá v postupném zvyšování nabídek dražitelů, ten, kdo podá nejvyšší nabídku, získá draženou komoditu či službu.^[10]
• Holandská aukce - spočívá v postupném snižování nabídky, dokud se nenajde dražitel, který vyhlášenou cenu komodity či služby akceptuje.^[11]
• Obálková metoda (First-Price Sealed-Bid Auction) - dražitelé svojí nabídku předají organizátorovi aukce v uzavřené obálce. Dražitel s nejvyšší nabídkou získá draženou komoditu či službu.^[12]
• Obálková metoda (Second-Price Sealed-Bid Auction) - stejně jako v předchozím případě dražitelé předají svojí nabídku organizátorovi aukce v uzavřené obálce. Draženou komoditu či službu získá dražitel s nejvyšší nabídkou, zaplatí ale cenu ve výši druhé nejvyšší nabídky.^[13]

Paul Milgrom společně s Robertem Wilsonem k teorii aukcí přispěli vytvořením nových formátů aukcí, pomocí kterých se rozdělují mobilní frekvence mobilním operátorům. Předně se jedná o metodu Simoultaneous Multiple Round Auction (SMRA), kterou v roce 1994 začala využívat Americká federální komise (FCC) pro spoje při rozdělování mobilních frekvencí. Metoda spočívá v tom, že všechny frekvence se začínají nabízet najednou a zároveň je umožněno opakovaně navyšovat nabídky. Mechanismus je podobný anglické aukci; dražitel, který podá nejvyšší nabídku, získá frekvenci. Díky postupnému přihazování dražitelé postupně získávají informace o zájmu ostatních o danou frekvenci a mohou tomu přizpůsobit své chování. Po vyčerpání nabídky aukce končí.^[14] Tato metoda měla ve Spojených státech velký úspěch a byla přejata i dalšími státy, například Kanadou, Německem, Švédskem nebo Spojeným královstvím.^[3]

Tento aukční mechanismus je obecně využitelný pro alokaci veřejných statků, např. prodej elektřiny nebo zemního plynu.^[3]

Paul Milgrom se také podílel na návrhu modifikované aukce (tzv. Combinatorial Clock Auction), která umožňuje, aby mobilní operátoři dražili více frekvencí najednou v jednom balíčku. Další metodou, kterou pro FCC navrhl s týmem ekonomických poradců v letech 2012-2017, je tzv. pobídková aukce (Incentive Auction).^[15] Tato aukce je rozdělena na dvě kola. V prvním kole státní orgán nakoupí licence na užívání mobilních frekvencí od stávajících držitelů, kteří o ně již nemají zájem, ve druhém kole dochází k jejich opětovnému prodeji.^[3] Tento typ aukce FCC využila při změně využití rádiového spektra z televizního vysílání na bezdrátové širokopásmové připojení.^[16]

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Milgrom na Wikimedia Commons