[go: up one dir, main page]
Wikipedie

Ota B. Kraus

český spisovatel a učitel

Ota B. Kraus (1. září 1921, Praha[1] – 5. října 2000, Netanja, Izrael[1]) byl český spisovatel, učitel anglického jazyka a grafolog.

Otto (Ota) B. Kraus
Otto (Ota) B. Kraus
Otto (Ota) B. Kraus
Rodné jménoOtto Kraus
Narození1. září 1921
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí5. října 2000 (ve věku 79 let)
Netanja
IzraelIzrael Izrael
Příčina úmrtíKarcinom žaludku
Povoláníučitel angličtiny; spisovatel
NárodnostIzrael
StátČeskoslovensko; Izrael
Vzdělánídocent anglického jazyka a literatury[1]
Žánrpovídkové knihy a novely
Témataholokaust a život v Izraeli[1]
Manžel(ka)Dita Krausová (rozená Edith Polachová)
RodičeRichard Kraus (1884–1944); Marie Krausová (rozená Strassová)
Příbuzníbratr: Harry Kraus (1928–1945)
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Edith Polach (provdaná Dita Krausová) (* 1929) jako třináctiletá dívka (rok 1942)

Život

editovat

Rodiče a bratr

editovat

Richard Kraus byl spolumajitelem Továrny dětské konfekce a prádla Bloch a Kraus, později majitelem továrny RIKRA (mechanická továrna prádla, blůz a zástěr), kde zaměstnával asi šedesát švadlen.[2][3] Během manželství s Marií Strassovou se Krausovým narodil starší syn Otto Kraus (1921–2000) a mladší syn Harry Kraus (1928–1945).[2][3]

Druhá světová válka

editovat

V roce 1942 byl Richard Kraus deportován do Terezína a později do nacistického vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kde byl zavražděn v plynové komoře.[2][3] Jeho manželka Marie Krausová zemřela na skvrnitý tyfus v koncentračním táboře Bergen-Belsen několik dní po osvobození tábora (15. dubna 1945) britskou armádou.[2][3] Mladší syn Harry Kraus zahynul nejspíše v dubnu 1945 během pochodu smrti.[2][3] Z celé Krausovy rodiny přežil pouze starší syn Ota Kraus.[2][3]

Léta 1945 až 1948

editovat

Po skončení druhé světové války se Ota Kraus vrátil do Československa (do Prahy), kde se setkal s Editou Polachovou, s níž se seznámil za druhé světové války v pracovním táboře.[2][3] Ota Kraus byl bývalý terezínský i osvětimský vězeň a tak podobný osud a vzájemné porozumění následně přerostlo v přátelství, lásku a později (v roce 1947) v manželství (Za Otu B. Krause se Edita Polachová provdala 21. května 1947 v Praze[4]).[5]

V restituci byla Oto Krausovi nakrátko vrácena původně arizovaná[2][3] továrna na dámské prádlo, kterou mu ale po „vítězném“ únoru 1948 komunisté zabavili a znárodnili.[2][3][p 1]

Asi v polovině roku 1948, když bylo jejich synkovi asi 6 měsíců (narozen 28. prosince 1947 v Praze[4]) se Krausoivi definitivně rozhodli k opuštění Československa a k legálnímu vystěhování se do Izralele. V květnu 1949 rodina Krausových (Ota Kraus s manželkou a synem) dorazila do Izraele.[7][2][3][5] Jejich synek byl tehdy stár jen 17 měsíců.

V Izraeli

editovat

V Izraeli pobývali manželé Krausovi nejprve několik měsíců ve sběrných stanových táborech v Haifě, pak se přesunuli do vesnice Ša'ar Chefer u Netanji, kde žili asi rok. Dalších sedm let pak žili v kibucu Giv'at Chajim, kde Dita pracovala v kuchyni a opravovala obuv v ševcovské dílně a její manžel vyučoval angličtinu.[p 2] Odtud se přestěhovali do Hadassim aby se nakonec usadili v Netanji.[7] Tady Ota Kraus dostal práci v internátní škole jako učitel angličtiny.[6] Později i Dita začala učit angličtinu a tak spolu dožili do penze.[6]

Ota Kraus pracoval v Izraeli nejen jako učitel angličtiny,[8] ale je i autorem několika povídkových knih a novel[8] (vyšly i v českém překladu) čerpajících z jeho válečných i izraelských zážitků.[8] Manželé Krausovi vychovali dva syny a dceru. (Dcera byla prostřední a zemřela ve dvaceti letech na nevyléčitelnou nemoc.) Ota Kraus zemřel v Izraeli 5. října 2000. Jeho manželka Dita Krausová žije v Izraeli a často navštěvuje Českou republiku. Svoji první návštěvu uskutečnila po čtyřiceti letech – v roce 1989. V roce 2019 byla Dita Krausová ve věku 90 let babičkou čtyř vnoučat a prababičkou čtyř pravnoučat.[9]


Dovětek

editovat

V úterý dne 24. listopadu 2020 převzala Dita Krausová (z Tel Avivu) v Centrálním depozitáři Uměleckoprůmyslového muzea (UPM) v Praze číšku z rosalinového[8] skla.[2][3] Číška z 19. století byla rodině jejího manžela Oty Krause spolu s ostatním majetkem zabavena během druhé světové války nacisty.[2][3] „Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí druhé světové války“ určilo jako původního majitele číšky otce Otty Krause – Richarda Krause (1884–1944).[2][3]

Dílo

editovat
  • Země bez Boha (1948)
  • Vítr z hor (1991)
  • Vepři ve při (1993)
  • Můj bratr dým (1993)
  • The Painted Wall (1995)
  • Die Bemalte Wand (2002)
  • Obchodník se sny a jiné galilejské povídky (2009)

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Komunistický režim rodinu Krausovu neperzekvoval kvůli tomu, že byli Židé, ale její členové se museli mít stále na pozoru.[6] Ota B. Kraus byl správcem majetku svého otce – fungující továrny na dámské prádlo.[6] Krausovi bydleli v rodinném domku situovaném v areálu továrny.[6] Po Vítězném únoru 1948 byla továrna znárodněna a Krausovi se měli vystěhovat, ale neměli kam jít.[6] Bydleli tedy v továrně dále, měli cejch nepřátel lidu a zaměstnanci měli zakázáno členy rodiny zdravit.[6] Na neděli jim vypínali elektřinu, byla zima a Krausovi nemohli svítit ani vařit.[6]
  2. ↑ V kibucu rádi přijímali nové, mladé lidi v produktivním věku, kterým zásadně svěřovali ty nejnepříjemnější práce (např. mýt nádobí a čistit latríny), takže alespoň zpočátku nemohli dělat to, co uměli.[6] Kvůli tomu z kibucu mnoho lidí odcházelo.[6] Krausovi kibuc definitivně opustili, když se kibuc postavil proti vydání Otovy knihy „Vítr z hor“, která obsahuje kritický postoj vůči společné výchově dětí.[6]

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d Kraus, Ota B., 1921-2000; Kraus, Otto B., 1921-2000; Narozen 1. 9. 1921 v Praze, zemřel 5. 10. 2000 v Netanji (Izrael) [online]. Databáze autorit provozovaná NK ČR [cit. 2020-12-18]. Identifikační číslo: jk01063078; Docent anglického jazyka a literatury, filozof. Spisovatel zaměřený na téma holokaustu a života v Izraeli.. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m UPM vrátilo číšku zabavenou nacisty [online]. Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze (UPM) [cit. 2020-12-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m ZIMMEROVÁ, Wendy. Předmět zabavený nacisty se vrátil zpět do rodiny. Osvětimská knihovnice Dita Krausová převzala číši, která patřila jejímu tchánovi [online]. Pražská drbna, 2020-11-27. Dostupné online. 
  4. ↑ a b MENŠ. Dita (Edith) Krausová (* 12.7.1929 Praha) [online]. encyklopedie Brna cz, rev. 2017-09-09 [cit. 2019-07-13]. Bydliště v roce 1946: Teplice-Šanov, Moravská 10. Dostupné online. 
  5. ↑ a b DRDA, Adam; BALCAR, Jan; VLNAS, Jan; JELÍNKOVÁ, Andrea (zpracovala natáčení). Dita Krausová (* 1929 ) – Izrael je můj domov bez kořenů [online]. www pamet naroda cz, 2015-10-28 [cit. 2019-07-11]. Natáčeno v Praze v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí). Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k BALVÍN, Jaroslav. S Ditou Krausovou o jejím životě po Osvětimi: Najděte si mě na googlu! [online]. www novinky cz (SALON, Právo), 2015-05-14 [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b MEROVÁ, Evelina; BALAJKA, Petr. Odložený a dohnaný život Dity Krausové. Obecní noviny - informační měsíčník členů Židovské obce v Praze (interní, neprodejná publikace). 02. 2019, roč. 16, čís. 5, s. 10. Švat / Adar I. 5779. 
  8. ↑ a b c d HALATKA, David. Číška zabavená nacisty je zpět. Deník Metro (Praha). Praha: MAFRA (člen holdingu Agrofert), 2020-12-14, čís. 231, s. 8. Evidenční číslo MK ČR: E 16400. ISSN 1211–7811. 
  9. ↑ ZAVŘELOVÁ, Monika. Nacisté její život odložili na neurčito. V devadesáti si jej bere zpět [online]. www idnes cz, 2019-01-06 [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ota_B._Kraus&oldid=24001805“