Nizozemština

 

Nizozemštinou se hovoří:

• v Nizozemsku (14 mil. mluvčích)
• v severní Belgii – Vlámsku (5,6 mil. mluvčích – zhruba 60 % obyvatel) – úřední jazyk vedle francouzštiny a němčiny
• v severní Francii – departement Nord-Pas-de-Calais – jazyk vlámské menšiny
• mimo Evropu (asi 5 mil. mluvčích)
  • na ostrovech Aruba, Bonaire, Curaçao, Saba, Svatý Eustach a Svatý Martin (Nizozemské Antily)
  • v Surinamu
  • v Indonésii

V Jižní Africe se z nizozemštiny vyvinul samostatný jazyk, afrikánština. Oba jazyky jsou dodnes do značné míry vzájemně srozumitelné.

Předpokládá se, že nizozemština začala vznikat někdy kolem roku 700 z různých dialektů existujících na území Nizozemska, zejména dolnofranského původu. Standardizační proces začal ve středověku pod vlivem burgundského vévodského dvora v Dijonu (a od roku 1477 v Bruselu).

Nejstarší známý text je věta „Hebban olla vogala nestas hagunnan, hinase ic enda tu, wat unbidan we nu“ („Všichni ptáci si již dělají hnízda, kromě mne a tebe, na co čekáme?“) Napsal ji vlámský mnich v klášteře v anglickém Rochesteru.

Zpočátku byla nejvlivnější nářečí z Flander a Brabantu. V roce 1618 byl sestaven překlad Bible, a aby mu mohli rozumět obyvatelé celé země, byl napsán v nově vytvořeném jednotném jazyce. Ten obsahoval prvky mnoha nářečí, ale jeho jádro tvoří dialekty z Holandska.

 

V zásadě lze nářečí rozdělit do dvou skupin, nizozemská a vlámská. Vlámština se vyslovuje jemněji, měkčeji a nizozemština ze severu zní Vlámům tvrdě až arogantně.^[zdroj⁠?!] Vlámština má také větší tendenci k využívání starší slovní zásoby.

Nizozemština se píše latinkou. Nizozemská abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí:

• Ë má sice stejnou výslovnost jako E, ale v textu se nevyskytuje samostatně. Tento znak totiž slouží jako nehláskotvorný (IE se čte jako Í, ale IË jako IE – v českém přepisu Ë se čte Ě).
• C se čte S před E a I, jinak K, ale mimo spřežky jen ve slovech cizího původu. Zapisujeme normálně k nebo s.
• Na rozdíl od angličtiny, němčiny a švédštiny používá nizozemština zdvojené kk místo ck, stejně tak i jiné germánské jazyky
• CH se většinou čte jako zadní (uvulární) CH. Stejnou výslovnost má i G, pokud se nevyskytuje jako NG. V přejatých slovech se CH může číst jako Š nebo Č.
• J se čte jako v češtině s výjimkou některých přejatých slov, kde se čte DŽ či Ž.
• NG se čte jako N v českém slově banka.
• N na konci slova se často polyká, není slyšet.
• R je hrdelnější než české. Nachází se někde mezi německým R a CH.
• SCH se (na rozdíl od němčiny) čte SCH,(schody) nikoli Š; i když v některých oblastech Nizozemska lze na „německou“ výslovnost také narazit. V některých kontextech se SCH vyslovuje jen jako S (např. na konci přídavných jmen: technisch čti [technis].
• TIE na konci slova se čte SÍ nebo CÍ: atractie se vyslovuje [atraksí].
• V se vyslovuje někde mezi českým V a F, zatímco W je blíže našemu V. Na rozdíl od angličtiny se W nečte se zaokrouhlenými rty jako polské Ł.
• V písmu zdvojené souhlásky se ve výslovnosti nezdvojují, mohou však způsobit uzavřenost (= krátkost) předcházející slabiky, viz níže.
• Nizozemské samohlásky se dělí na krátké a dlouhé (Nizozemci říkají krátkým matné, dlouhým jasné). V otevřených (tj. nekončících souhláskou) přízvučných slabikách je samohláska dlouhá, aniž by to bylo vyjádřeno pravopisem (tj. např. Breda se čte [bréda]). V ostatních případech je délka samohlásky vyznačena (např. meer se vyslovuje [mér]).
• AA se čte Á.
• IE se čte Í.
• IË se čte IjE.
• Krátké E se čte spíše jako neurčitá samohláska, která vznikne, když vyslovíme např. české neslabičné předložky k, s, v, z bez následujícího podstatného jména a odmyslíme si počáteční souhlásku.
• EE se čte É.
• EI se čte EJ.
• OO se čte Ó.
• OE se čte U.
• UU se vyslovuje mezi českým Ú a Ý, podobně jako dlouhé německé Ü. Výslovnost krátkého U kolísá od Ü ([ütrecht]) přes Ö až po neurčitou samohlásku (vyskytuje se v názvech českých písmen B, C…).
• UI se vyslovuje přibližně jako ÖJ nebo jako neurčitá samohláska + J. Tedy skoro jako Ai
• IJ je samostatné písmeno. Má dokonce i svůj kód v unikódu (velké 306, malé 307, tj. hex U+0132, resp. U+0133), v případě potřeby se však přepisuje pomocí I a J. Od spřežek jako CH se však liší tím, že na začátku vlastních jmen je „celé velké“ — tedy při přepisu pomocí I a J musí být velké i J, nejenom I. Čte se EJ.
• OU(W) i AU(W) se čte AU. Např. Gouda se čte [chauda].

• Rozlišuje se určitý (de, het) a neurčitý člen („een“).
• Nizozemština má pouze „obecný“ pád, i genitiv se většinou opisuje.
• Slovesa rozlišují 2 prosté a 6 složených časů.
• Slovosled je podobný němčině, pořadí sloves je méně striktní.

Nejvíce cizích vlivů ve slovní zásobě je německých, běžné jsou i vlivy francouzské, pocházející z období francouzské nadvlády – „niveau“, „cadeau“. V posledních letech je největší množství nových výrazů přebíráno z angličtiny a to zejména v obchodním styku. V některých případech dochází k „poholandšťování“ přejatých sloves („to check“ – „checken“) i k tvorbě nových sloves z přejatých podstatných jmen (př. „volleyball“ – „volleyballen“).

Otčenáš (modlitba Páně):

Onze Vader die in de hemelen zijt,

Uw Naam worde geheiligd.

Uw koninkrijk kome,

Uw wil geschiede, gelijk in de hemel alzo ook op de aarde.

Geef ons heden ons dagelijks brood.

En vergeef ons onze schulden,

gelijk ook wij vergeven onze schuldenaren.

En leid ons niet in verzoeking,

maar verlos ons van de boze. Amen.

Pro srovnání nizozemštiny s němčinou je text uveden v obou jazycích.

• Seznam jazyků
• Seznam písem

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu nizozemština na Wikimedia Commons
•   Slovníkové heslo nizozemština ve Wikislovníku
•   Kategorie Nizozemština ve Wikislovníku
• Kurz nizozemštiny na Wikiknihách
• Nizozemsko-český slovník online
• Nederlandse Taalunie (Nizozemská jazyková unie – nizozemsky)
• Euromosaic – Flemish in France – Status nizozemštiny ve Francii