[go: up one dir, main page]
Wikipedie

Nikolaj Losskij

ruský filozof

Nikolaj Onufrijevič Losskij nebo také Lossky (rusky: Николай Онуфриевич Лосский) (6. prosince Podle starého kalendáře 24. listopadu 1870 Kreslava u Vitebsku, dnes Krāslava v Lotyšsku – 24. ledna 1965 Paříž) byl ruský filosof, představitel ruského intuicionismu, personalismu a etiky, založené na svobodě. Měl tři syny, z nichž se proslavil teolog Vladimir Losskij.[1]

Nikolaj Onufrijevič Losskij
Narození24. listopadujul. / 6. prosince 1870greg.
Krāslava
Úmrtí24. ledna 1965 (ve věku 94 let)
Paříž
Místo pohřbeníRuský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois
Povolánífilozof a vysokoškolský učitel
Alma materFakulta fyziky a matematiky Petrohradské státní univerzity (do 1895)
Vitebské mužské gymnázium
Historický a filologický institut v Petrohradu
Tématafilozofie
Politická příslušnostKonstitučně demokratická strana
DětiVladimir Nikolajevič Losskij
PříbuzníNikolaj Vladimirovič Losskij, Catherine Aslanoff, Jean Lossky a Marie Sémon (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Losskij studoval ve Freiburgu u novokantovského filosofia W. Windelbanda a u psychologa W. Wundta. Roku 1907 promoval a stal se docentem filosofie v Petrohradě. Ještě téhož roku vydal ruský překlad Kantovy Kritiky čistého rozumu, který pak byl základem i pro všechny další. Losskij byl přesvědčený socialista a spolu s N. Berďajevem, S. Bulgakovem a P. B. Struvem patřil ke skupině Věchi („Znamení“). Zasazoval se o duchovní obnovu Ruska, ale pro kritiku porevolučních výstřelků a příklon k pravoslavné církvi byl zbaven místa a roku 1922 spolu s mnoha dalšími na tzv. „lodi filosofů“ vyvezen za hranice jako kontrarevolucionář.

Na pozvání presidenta Masaryka přednášel na Ruské univerzitě v Praze a od roku 1942 na univerzitě v Bratislavě. Po emigraci přednášel v USA a spolupracoval se sociologem P. Sorokinem na Harvardově univerzitě na jeho díle Sociální a kulturní dynamika. Od roku 1947 přednášel na ruském pravoslavném semináři v New Yorku a po smrti svého syna Vladimíra roku 1961 se přestěhoval do Francie, kde v nemocnici blízko Paříže roku 1965 zemřel.

Myšlení

editovat

Losskij byl silně ovlivněn jak svými učiteli, tak také Hegelem a křesťanským novoplatonismem. Vesmír, celek skutečnosti, tvoří podle Losského jediný organický celek. Protože i člověk je jeho součástí a patří k němu, má i k vnějším předmětům přímý přístup v intuici, která může být citová, intelektuální nebo mystická. Ani vnější předměty tedy nejsou jen prosté objekty, jež by se daly vyčerpávajícím způsobem popsat slovy, nýbrž jsou s člověkem spojeny zvláštním svazkem společného bytí. Proto není lidské poznání omezeno pouze na fenomény, jak se domníval Kant, nýbrž může pronikat k samé podstatě věcí.

Tento podstatný fakt se zvláště silně projevuje mezi lidskými osobami, jejichž zvláštní a vždy jedinečné osobní vztahy jsou podle Losského základem pravoslavného pojmu sobornost. Lidské společenství není jen shromážděním jednotlivců, lidských monád, nýbrž je něčím daleko podstatnějším a hlubším. Něco podobného však platí i pro celek živého a neživého Vesmíru, který je také pevně uspořádán do celku, a to nejen měřitelnými a pozorovatelnými vztahy, ale zejména také vztahy k hodnotě. V teologii Losskij silně navazoval na raný křesťanský novoplatonismus, zejména na Origena.

„ Díky církevní tradici má Rusko svoji implicitní filosofii, vyrostlou z novoplatonismu církevních Otců. Tento implicitní novoplatonismus je pravým dědictvím ruského myšlení. “

Hlavní díla

editovat

Několik děl vydal N. Losskij v češtině a slovenštině[2]

  • Intuitivní základy poznání (1906)
  • Svět jako organický celek (1917)
  • Základní otázky gnozeologie (1919)
  • Svoboda vůle (1927)
  • Hodnota a existence (1931)
  • Tvoření, vývoj a ideální život (1941)
  • Bůh a vesmírné zlo (1941)
  • Svět jako uskutečnění krásy (1945)
  • Dějiny ruské filosofie (1951)
  • Dostojevský a jeho křesťanský světový názor (1953)
V češtině a slovenštině
  • N. O. Losskij, Absolútne kritérium pravdy. Turčianský S. Martin 1946
  • N. O. Losskij, Dialektický materialism. Praha 1938
  • LOSSKIJ, N. O. Dějiny ruské filosofie. Překlad z ruského originálu: Alan Černohous. Velehrad, Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, Centrum Aletti Velehrad-Roma, 2004. 664 s. (Studie ruského myšlení). ISBN 80-86715-26-4. Kniha vychází v rámci vyzkumného záměru „Jednotná Evropa a křesťanství“ a ve spolupráci s Centrem Aletti v Olomouci. 
  • N. O. Losskij, Dostojevskij a jeho kresťanský svetonáhľad. Liptovský Sv. Mikuláš: Tranoscius, 1946 – 248 s.
  • N. O. Losskij, Filozofia intuitivizmu. Poprad: Christiania , 2000 – 78 s. ISBN 80-967301-8-5
  • N. O. Losskij, Industrialism, komunism a ztráta osobnosti. Praha 1934 – 10 s.
  • N. O. Losskij, Nauka o reinkarnaci. Olomouc: Refugium, 2004 – 108 s. ISBN 80-86715-29-9
  • Velký inkvizitor: nad textem F. M. Dostojevského. (V. S. Solovjov, V. V. Rozanov, K. N. Leonťjev, S. N. Bulgakov, N. A. Berďajev, S. L. Frank, N. O. Losskij). Olomouc: Refugium, 2000 – 334 s. ISBN 80-86045-29-3

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Lossky na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Sciabarra, Chris Matthew. "Investigation: the Search for Ayn Rand's Russian Roots." Liberty 1999-10. 2006-08-10.
  2. ↑ SLÁDEK, Karel. N. O. Losskij a Československo. Studia theologica. Jaro 2006, roč. 8, čís. 1, s. 45–61. Anotace. 

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nikolaj_Losskij&oldid=24144458“