Niko Pirosmani

 

Narodil se v obci Mirzaani v Kachetii v rodině zemědělců a vinařů. Brzy osiřel a byl svěřen do výchovy svým dvěma starším sestrám. S nimi roku 1870 odešel do Tbilisi, kde pracoval jako sluha. Roku 1876 se vrátil do rodného Mirzaani a pracoval jako pastýř.

 

Sám se postupně naučil malovat a roku 1882 si s dalším malířem-samoukem otevřeli dílnu na výrobu reklamních tabulí. V devadesátých letech také pracoval jako průvodčí vlaků a několik let se pokoušel prosadit i jako farmář. Celý život byl chudý a vedle běžných malířských zakázek byl například ochoten i malovat pokoje a bílit budovy – vydělat si na živobytí pro něho bylo vždy důležitější než estetický program. Na jaře 1918 zemřel na podvýživu a selhání ledvin a byl pohřben na hřbitově Nino, přesná poloha jeho hrobu nebyla zaznamenána.

Dochovalo se asi 200 jeho obrazů, obvykle malovaných na voskovaném plátně. Často maloval zvířata a scény ze života obyčejných lidí, přitahovaly ho i velké postavy gruzínské historie.

O osudech malíře pojednává životopisný film Pirosmani, který roku 1969 natočil gruzínský režisér Giorgi Šengelaja.^[1] Tentýž režisér natočil již v roce 1961 dokumentární film Niko Pirosmani.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Niko Pirosmani na Wikimedia Commons
• Heslo v encyklopedii Universalis