Nicolaus II. Bernoulli

Nicolaus II. Bernoulli (6. únor 1695, Basilej - 31. červenec 1726, Petrohrad) byl švýcarský právník a matematik, člen slavného matematického rodu Bernoulli.

Nicolaus II Bernoulli
Rodné jméno	Niklaus Bernoulli
Narození	6. února 1695 Basilej
Úmrtí	31. července 1726 (ve věku 31 let) Petrohrad, Ruské impérium Ruské impérium
Příčina úmrtí	tuberkulóza a hectic fever
Bydliště	Stará švýcarská konfederace
Alma mater	Univerzita v Basileji (1708–1715)
Povolání	matematik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Padovská univerzita (1716–1719) Petrohradská státní univerzita (1725–1726)
Rodiče	Johann Bernoulli a Dorothea Falkner
Rod	Bernoulliovi
Příbuzní	Daniel Bernoulli, Johann II Bernoulli a Anne Catherine Bernoulli (sourozenci) Jacob Bernoulli (strýc) Nicolaus Bernoulli (strýc) Hieronymus Bernoulli (strýc)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl nejstarší ze tří synů matematika Johanna Bernoulliho. Už v dětství se naučil několik jazyků a od svých třinácti let studoval matematiku a právo na univerzitě v Basileji. V roce 1711 promoval z filosofie, v roce 1715 se stal licenciátem v oblasti práva. Působil jako domácí učitel v Benátkách a v letech 1717-1719 byl profesorem matematiky na univerzitě v Padově.

Nicolaus pracoval jako asistent svého otce, pomáhal mu zejména s korespondencí, která byla tehdy velmi závazná a byla formou vědecké komunikace té doby (jako dnešní odborné časopisy). Podílel se zejména na sérii dopisů s anglickým matematikem Brookem Taylorem týkající se slavného prioritního sporu mezi Newtonem a Leibnizem. Nicolaus při té příležitosti formuloval důležité teze o křivkách. Krom tématu křivek se věnoval i diferenciálním rovnicím a teorii pravděpodobnosti.

Se svým bratrem Danielem cestoval po Francii a Itálii, když roku 1725 dostali oba pozvání do právě založené Petrohradské akademie. Nicolaus však zemřel pouhých 8 měsíců po příjezdu do Petrohradu.^[1]