Ludvík XVIII.

Vyrůstal ve Versailles na dvoře Ludvíka XV. ve stínu svého staršího bratra, následníka trůnu (dauphina) Ludvíka XVI. Po narození dostal titul vévoda z Provence a po smrti svého dědečka Ludvíka XV. v roce 1774 dostal titul „Monsieur“, náležící nejstaršímu královu bratrovi.

14. května 1771 se ve Versailles oženil s Marií Josefínou Savojskou, dcerou sardinského krále Viktora Amadea III. a Marie Antonie Bourbonské. Jejich manželství zůstalo bezdětné.

Patřil ke konzervativní skupině monarchistů, kteří si nepřáli, aby Ludvík XVI. ustupoval zastáncům ústavy. V roce 1789 se dokonce zapletl do přípravy státního spiknutí, které chtělo sesadit umírněného Ludvíka XVI. z královského trůnu. Vévoda z Provence měl následně vládnout Francii jako regent. Spiknutí však bylo odhaleno. Vévoda uprchl v roce 1791 z Francie a cestoval po celé Evropě, kde hledal spojence v boji proti revoluci. Pobýval ve Vestfálsku, Veroně, ale i v Kuronsku (v Rusku) a v Anglii. Po smrti svého královského bratra nejprve uznal nárok králova syna, desetiletého Ludvíka XVII. na trůn a prohlásil se za následníka trůnu; po jeho smrti v roce 1795 se prohlásil za krále Ludvíka XVIII. Republikánská vláda Francie však jeho nároky neuznala.

Diplomatickými cestami se zapojil do boje proti Francouzské republice a následně proti Napoleonu Bonapartovi. Po první porážce císaře Napoleona I. (v bitvě u Lipska v říjnu roku 1813) se stal oficiálně na několik měsíců králem. Následně se Bonaparte vrátil z Elby a Ludvík uprchl do Gentu. Po Napoleonově porážce v bitvě u Waterloo v červnu roku 1815 se vrátil na svůj toužebně očekávaný trůn.

Během své vlády v letech 1815–1824 nejprve nevystupoval jako konzervativní monarchista. Do svých služeb povolal například bývalého Napoleonova ministra zahraničí Talleyranda. Následně však restauroval monarchii do podoby před revolucí v roce 1789. Politiky, kteří v Konventu hlasovali v roce 1793 pro smrt krále, poslal do vyhnanství. Opustit vlast museli například bývalí konzulové J. E. Sieyes nebo R. Ducos.

Ludvík XVIII. zemřel 16. září roku 1824. Pochován byl v Bazilice Saint-Denis, místě posledního odpočinku francouzských králů. Protože zemřel bezdětný, vlády se po jeho smrti ujal jeho bratr Karel X.

• HARTMANN, Petr Claus, a kol. Francouzští králové a císaři v novověku : od Ludvíka XII. k Napoleonovi III. (1498-1870). Praha: Argo, 2005. 467 s. ISBN 80-7203-517-7. 
• Otakar Dorazil: Vládcové nového věku 3, Praha 1993

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis XVIII na anglické Wikipedii.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík XVIII. Francouzský na Wikimedia Commons
•   Osoba Ludvík XVIII. ve Wikicitátech

Předchůdce: Ludvík XVII.

Titulární král Francie a Navarry 1795 – 1814

Nástupce: -

Předchůdce: Napoleon Bonaparte (jako císař Francouzů)

král Francie a Navary 1814 – 1824

Nástupce: Karel X.

Chronologie francouzských panovníků od 987 do 1870

987 996 1031 1060 1108 1137 1180 1223 1226    Hugo Kapet Robert II. Jindřich I. Filip I. Ludvík VI. Ludvík VII. Filip II. Ludvík VIII.

1226 1270 1285 1314 1316 1316 1322 1328 1350    Ludvík IX. Filip III. Filip IV. Ludvík X. Jan I. Filip V. Karel IV. Filip VI.

1350 1364 1380 1422 1461 1483 1498 1515 1547 1559    Jan II. Karel V. Karel VI. Karel VII. Ludvík XI. Karel VIII. Ludvík XII. František I. Jindřich II.

1559 1560 1574 1589 1610 1643 1715 1774 1792    František II. Karel IX. Jindřich III. Jindřich IV. Ludvík XIII. Ludvík XIV. Ludvík XV. Ludvík XVI.

1792 1804 1814 1824 1830 1848 1852 1870    — Napoleon I. Ludvík XVIII. Karel X. Ludvík Filip — Napoleon III.

Dějiny · Francie · Kapetovci · Valois · Bourboni · Bonapartové