Lokomotiva ČS7

Počátkem 80. let se počet cestujících na sovětských železnicích výrazně zvyšoval. Bylo nutné zvýšit počet osobních vlaků a počet vagonů v nich, tomu však bránila příliš hustá nákladní doprava a nemožnost zvýšit kapacitu osobních vlaků kvůli hmotnosti, kterou tehdejší sovětské lokomotivy dokázaly utáhnout. Řešením této situace se stal projekt výkonné dvojdílné osobní lokomotivy, schopné vozit až 30vozové rychlíky.

Na podzim roku 1983 bez prototypů vyrobila Škoda Plzeň sérii prvních 20 elektrických lokomotiv, které dostaly tovární označení 82E1 a bylo jim uděleno Ministerstvem železnic SSSR označení ЧС7 (ČS7). Lokomotivy byly přiděleny do dep v Moskvě a Čeljabinsku. Další vyrobené dvojice byly také přidělovány do Sverdlovsku (později Jekatěrinburg) a do dep na Ukrajině v Dněpropetrovsku, Charkově a Melitopolu.

V roce 2022 jsou lokomotivy deponované v Rusku na Moskevské železnici v depech Moskva-Depo Iljiče a Ožerelje-Sortirovočnoje a na Ukrajině v depech Charkov-Holovne, Dnipro, Lvov-Západ a Melitopol.^[1]

•  
  Lokomotiva ČS7-022 v nátěru depa Moskva-Kijevskaja.
•  
  Lokomotiva ČS7-056 v nátěru depa Moskva-Kurskaja.
•  
  Lokomotiva ČS7-059 v nátěru depa Moskva-Smolenskaja.
•  
  Lokomotiva ČS7-088 v korporátním nátěru RŽD.
•  
  Lokomotiva ČS7-117 v nátěru depa Melitopol.
•  
  Lokomotiva ČS7-124 v nátěru depa Charkov-Holovne.
•  
  Lokomotiva ČS7-129 v jedné z barevných mutací UZ.
•  
  Lokomotiva ČS7-176 v unifikovaném nátěru UZ.
•  
  Lokomotiva ČS7-203 v továrním nátěru.
•  
  Lokomotiva ČS7-299 v nátěru určený pro vozbu rychlíku Kyjev – Dněpropetrovsk.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ЧС7 na ruské Wikipedii.

• Elektrické lokomotivy Škoda

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva ČS7 na Wikimedia Commons
• Seznam lokomotiv ČS7

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.