Letov Š-4

 

Š-4 vycházel z pokusného stroje Š-HS.1.01 (Š jako Šmolík, HS jako Hispano-Suiza) zalétaného v roce 1922. Po zkouškách byla zadána sériová výroba 20ks letadel pro armádu. V roce 1923 byl pokusný Š-HS.1.01 přestavěn na prototyp Š-4.0 a následovala sériová výroba letadel Š-4.1 až Š-4.20 . První tři stroje byly vyrobeny v roce 1923, ostatní v roce 1924. ^[1] Tyto sériové letouny Š-4 (před úpravami z let 1925 - 1928) jsou na pohled rozpoznatelné podle prstencového chladiče za vrtulovým kuželem a menší SOP. Byly osazeny motorem Hispano-Suiza 8B o výkonu 162 kW (220 k).

Dva letouny Š-4 byly přiděleny Leteckému učilišti v Chebu, pět Leteckému pluku č. 1 v Praze, a zbývajících třináct Leteckému pluku č. 2 v Olomouci. Letouny se v provozu příliš neosvědčily, neměly dobré letové vlastnosti, trpěly praskáním motorového lože a netěsnostmi prstencových chladičů. Dle ^[2]dne 22.7.1925 nouzově přistál pilot čet. Tichý od LP2 s letadlem Š-4, protože se mu zlomila hřídel -vrtule rozbita, motor málo poškozen. V roce 1925 bylo na všech Š-4 zastaveno létání a byly podrobeny továrním prohlídkám. Šestnáct letounů bylo vyhodnoceno jako schopných opravy. ^[1]

 

Těmto šestnáctí letounům Š-4 byla zesílena motorová lože, upravena kování křídel, zvětšena směrová i výšková kormidla a byly osazeny slabšími motory Hispano-Suiza 8A o výkonu 132 kW (180 k) s čelními chladiči, a nadále létaly bez výzbroje. Takto upravené letouny byly roku 1928 vráceny do služby, ale už jen jako cvičné do Leteckého učiliště, kde létaly do roku 1931. ^[3]Tyto letouny se napohled poznají podle kapotáže motoru s čelním chladičem a podle větší ostře zakončené SOP. A taky mají kruhové čs. označení, používané od roku 1927.

Konstrukce byla smíšená: kovová kostra trupu a ocasních ploch potažená plátnem, křídla dřevěná potažená plátnem, vyztužená vzpěrami a dráty, křidélka jen na horním křídle. Vztlakové klapky letadlo nemá. Kapotáž motoru plechová. Podvozek pevný kolový s ostruhou. Pilotní prostor otevřený s větrným štítkem a aerodynamickou hlavovou opěrkou. Výzbroj Š-4 tvořila dvojice synchronizovaných kulometů Vickers ráže 7,7 mm nad motorem, cvičné Š-4a létaly bez výzbroje.

 

 

 

Byly přihlášeny dva Š-4^[4]:

• tovární závodní Š-4 s motorem Hispano-Suiza 8Fb o výkonu 300k a s aerodynamickým krytem motoru se startovním číslem 3, tovární pilot Alois Ježek – nestartoval (asi pro havárii s Š-8 )

• normální stíhací Š-4 od LP1 se startovním číslem 25, pilot Alois Vrecl – nedoletěl

Byly přihlášeny nejméně dva Š-4:

• normální stíhací Š-4 se startovním číslem 25, pilot František Diviš z MNO – doletěl na 6. místě v hlavním závodě

• normální stíhací Š-4 (asi v.č.12) od LP2 se startovním číslem 10, pilot František Merhout - neumístil se, asi nedoletěl

Pozn.: V roce 1924 jako tovární letěl již hornoplošník Š-14 se startovním číslem 3.

 

Š-4 tovární závodní speciál s motorem Hispano-Suiza 8Fb o výkonu 300k (foto v odstavci Účast v závodech), s aerodynamickým krytem motoru, pro závod v roce 1923 měl startovní číslo 3; chladič byl asi pod motorem a byl aerodynamicky zakrytován. Výrobní číslo nezjištěno, ale nabízí se možnost, že jde o stejný letoun, který byl pro závod roku 1924 dále upravován a přeznačen na Š-14 – NEOVĚŘENO

Letov Š-14: do letounu Š-4.20 byl vestavěn motor Hispano-Suiza 8Fb o výkonu 3OOk s aerodynamickým krytem motoru a chladiči na bocích trupu; letoun byl po úpravách označen Š-14, a se startovním číslem 3 se zúčastnil Leteckého rychlostního závodu o cenu prezidenta republiky v roce 1924. Další osud Š-14 není známý, ale možná byl přestavěn zpět (NEOVĚŘENO), protože Š-4.20 měl být zničen v Leteckém učilišti dne 14.5.1929. ^[5]

Š-7: upravený drak letounu Š-4 s motorem Hispano-Suiza 8Fb o výkonu 3OOk s chladičem pod motorem byl základem prototypu letounu Š-7. Tento typ nebyl objednán do sériové výroby, a prototyp Š-7.0 byl zkouškami natolik opotřebován, že dosloužil jako nelétající pomůcka v Leteckém učilišti.^[5]

 

• Posádka: 1 (pilot)
• Rozpětí: 8,10 m
• Délka: 6,43 m
• Výška: 2,62 m
• Plocha křídel: 16,43 m²
• Prázdná hmotnost: 673 kg
• Vzletová hmotnost : 980 kg
• Pohonná jednotka: 1× osmiválcový motor do V Hispano-Suiza 8B s levotočivou pevnou (nestavitelnou) dřevěnou vrtulí
• Výkon pohonné jednotky: 162 kW (220 k) při 2300 ot./min

• Maximální rychlost: 230 km/h
• Dolet: 500 km
• Dostup: 5500 m
• Stoupavost: 3,8 m/s nebo 21.9 minut na 5000m

• 2× synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm nad motorem

 

• Posádka: 1 (pilot)
• Rozpětí: 8,00 m
• Délka: -m
• Výška: - m
• Plocha křídel: 16,43 m²
• Prázdná hmotnost: -kg
• Vzletová hmotnost : - kg
• Pohonná jednotka: 1× osmiválcový motor do V Hispano-Suiza 8A s pravotočivou pevnou vrtulí
• Výkon pohonné jednotky: 132 kW (18O k)

• Maximální rychlost: -
• Dolet: -
• Dostup: -
• Stoupavost: -

• bez výzbroje

• Václav Němeček, Československá letadla 1, Naše vojsko, 1983
• Alois Pavlůsek, Československé stíhací letouny, Albatros Media a.s., 2018
• Jaroslav Zvěřina, Letov 100 let od založení první československé továrny na letadla, MAGNET PRESS, SLOVAKIA s.r.o., 2019
• Michal Dub, Petr Lukeš, Miroslav Břínek, Po stopách československých křídel. Naše první letecké závody, Jakab Publishing s.r.o., 2016

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Letov Š-4 na Wikimedia Commons

Valka.cz: https://www.valka.cz/topic/view/8366/Letov-S-4

Vinar.cz: http://www.vinar.cz/mitte/s4.htm

Film ze závodů 1924: https://vimeo.com/151411217

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.