Letouni
Letouni (Chiroptera) jsou řád savců, u jehož příslušníků se přední končetiny vyvinuly v křídla.[1] Na rozdíl od letuch a plachtících kuskusů jsou letouni schopni skutečného aktivního létání. Jsou jedinými savci na světě, kteří jsou schopni aktivního letu. Jsou rozšířeni na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Po hlodavcích jsou druhým nejpočetnějším savčím řádem. Orientují se pomocí echolokace (ultrazvukové signály, které vysílají pomocí hlasového orgánu a jejichž odraz jsou schopni zachycovat sluchem). Na světě je známo přibližně 1000 druhů letounů.
Letouni | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | letouni (Chiroptera) Blumenbach, 1779 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Evoluce
editovatLetouni jsou známí od spodního eocénu (stáří kolem 52 milionů let).[2] Jejich sesterskou skupinou možná je vyhynulá čeleď Nyctitheriidae. Letouni se poměrně rychle vyvinuli do dnešní podoby. Jedním z nejstarších netopýrů je Australonycteris clarkae z Austrálie. Ze Severní Ameriky (Wyoming) je znám Icaronycteris index z čeledi Archaeonycteridae. Nejstarším známým kaloněm je Archaeopteropus transiens ze spodního oligocénu Itálie. Dosahoval rozpětí až 1 metr a měl poměrně dlouhý ocas.
Systematika
editovatTradiční systém hodnotil dva podřády letounů: kaloně (Megachiroptera), zahrnující pouze čeleď kaloňovití (Pteropodidae), a netopýry (Microchiroptera), kteří zahrnovali všechny ostatní čeledi.[3] Kaloňovití se od všech zbývajících čeledí letounů liší tím, že nehibernují a orientují se pomocí zraku, a nikoli díky echolokaci – až na níže uvedené výjimky.[4]
Třebaže má tento systém stále svá praktická opodstatnění, pravděpodobně není monofyletický. Současná systematika spíše operuje s podřády Yinpterochiroptera (kaloňotvaří, syn. Pteropodiformes) a Yangochiroptera (netopýrotvaří; syn. Vespertilioniformes), jejichž vnitřní taxonomie je uvedena níže:[3][5][6]
řád Chiroptera – letouni
- podřád Yinpterochiroptera – kaloňotvaří
- nadčeleď Pteropopodoidea – kaloni
- čeleď Pteropodidae – kaloňovití
- nadčeleď Rhinolophoidea – vrápencovci
- čeleď Craseonycteridae – netopýrkovití
- čeleď Hipposideridae – pavrápencovití
- čeleď Megadermatidae – megadermovití
- čeleď Rhinolophidae – vrápencovití
- čeleď Rhinonycteridae[7]
- čeleď Rhinopomatidae – víkonosovití
- nadčeleď Pteropopodoidea – kaloni
- podřád Yangochiroptera – netopýrotvaří
- nadčeleď Emballonuroidea – pochvorepovci
- čeleď Emballonuridae – embalonurovití
- čeleď Nycteridae – nykteridovití
- nadčeleď Noctilionoidea – vampýrovci
- čeleď Furipteridae – furipterovití
- čeleď Mormoopidae – mormoopidovití
- čeleď Mystacinidae – mystacinovití
- čeleď Myzopodidae – myzopodovití
- čeleď Noctilionidae – noktilionovití
- čeleď Phyllostomidae – listonosovití
- čeleď Thyropteridae – tyropterovití
- nadčeleď Vespertilionoidea – netopýrovci
- čeleď Cistugidae – žlázokřídlecovití
- čeleď Miniopteridae – létavcovití
- čeleď Molossidae – tadaridovití
- čeleď Natalidae – natalovití
- čeleď Vespertilionidae – netopýrovití
- nadčeleď Emballonuroidea – pochvorepovci
Monofyletismus všech těchto čeledí není zcela jistý, sporný je například v případě čeledi mormoopidovití.[8]
Zajímavé jsou odlišnosti v echolokaci mezi těmito jednotlivými skupinami. Pro většinu čeledí je typické produkování echolokačních pulzů prostřednictvím hrtanu a jejich vysílání skrze otevřená ústa. Naopak především u příslušníků čeledí Megadermatidae, Nycteridae, Hipposideridae, Rhinolophidae a Phyllostomidae, kteří se vyznačují výraznými nosními listy, dochází k vysílání echolokačních pulzů skrze nosní dírky. Kaloňovití neecholokují, až na zástupce rodů Rousettus a Stenonycteris, u nichž jsou však echolokační pulzy vytvářeny zcela jiným způsobem než u zbylých letounů (pomocí jazyka), což svědčí pro nezávislý původ této adaptace.[4]
Z hlediska vnější systematiky patří letouni do vývojové linie placentálních savců Laurasiatheria. Některé starší názory považovaly kaloně a netopýry za produkt konvergentní evoluce, s tím, že kaloni by byli blízce příbuzní primátům. Schopnost letu by se na základě tohoto pohledu vyvinula u savců ve dvou nezávislých případech. Molekulárně-fylogenetické analýzy však tento názor přesvědčivě vyvrátily a jednoznačně podporují monofyletismus celého řádu letounů.[9]
Životní styl
editovatPokud nelétají, neshánějí potravu, pak zpravidla odpočívají, spí zavěšeni hlavou dolů. Potravou je jim hlavně hmyz, některé druhy se živí i ovocem, krví nebo šťávami květin. Své úkryty opouštějí zpravidla za soumraku.[10]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ REICHHOLF, Josef. Savci. druhé. vyd. Praha: Euromedia, 2006. 288 s. ISBN 80-242-1637-X. S. 30.
- ↑ Tim B. Rietbergen, Lars W. van den Hoek Ostende, Arvid Aase, Matthew F. Jones, Edward D. Medeiros & Nancy B. Simmons (2023). The oldest known bat skeletons and their implications for Eocene chiropteran diversification. PLoS ONE. 18 (4): e0283505. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0283505
- ↑ a b FELDHAMER, George A. & kol, 2015. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press. (anglicky)
- ↑ a b VAUGHAN, Terry A.; RYAN, James M.; CZAPLAWSKI, Nicholas J. Mammalogy. 6. vyd. Burlington, MA: Jones & Bartlett Learning, 2015. (anglicky)
- ↑ TSAGKOGEORGA, Georgia; PARKER, Joe; STUPKA, Elia. Phylogenomic Analyses Elucidate the Evolutionary Relationships of Bats. Current Biology. 2013-11-18, roč. 23, čís. 22, s. 2262–2267. Dostupné online [cit. 2023-02-14]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2013.09.014. (anglicky)
- ↑ Chiroptera [online]. BioLib [cit. 2023-02-14]. Dostupné online.
- ↑ FOLEY, Nicole M.; THONG, Vu Dinh; SOISOOK, Pipat. How and Why Overcome the Impediments to Resolution: Lessons from rhinolophid and hipposiderid Bats. Molecular Biology and Evolution. 2015-02, roč. 32, čís. 2, s. 313–333. Dostupné online [cit. 2023-03-20]. ISSN 0737-4038. DOI 10.1093/molbev/msu329. PMID 25433366. (anglicky)
- ↑ AGNARSSON, Ingi; ZAMBRANA-TORRELIO, Carlos M.; FLORES-SALDANA, Nadia Paola. A time-calibrated species-level phylogeny of bats (Chiroptera, Mammalia). PLoS Currents. 2011-02-04, roč. 3, s. RRN1212. Dostupné online [cit. 2023-02-14]. ISSN 2157-3999. DOI 10.1371/currents.RRN1212. Archivováno 9. 3. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ BAILEY, Wendy J.; SLIGHTOM, Jerry L.; GOODMAN, Morris. Rejection of the "Flying Primate" Hypothesis by Phylogenetic Evidence from the ε-globin Gene. Science. 1992-04-03, roč. 256, čís. 5053, s. 86–89. Dostupné online [cit. 2023-02-14]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1301735. (anglicky)
- ↑ HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Letouni, s. 70.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu letouni na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo letoun ve Wikislovníku
- Taxon Chiroptera ve Wikidruzích
- http://savci.upol.cz/letouni.htm