Kazys Boruta

Kazys Boruta (6. ledna 1905 Kūlokai – 9. března 1965 Vilnius) byl litevský spisovatel. Používal také pseudonymy Antanas Avižienius, A. Vandra, E. Erika, Petras Povilionis nebo Vincas Dovinė.

Kazys Boruta
Narození	6. ledna 1905 Kūlokai
Úmrtí	9. března 1965 (ve věku 60 let) Vilnius
Místo pohřbení	Rasoský hřbitov
Povolání	básník, politik a povídkář
Alma mater	Univerzita Vytautase Velkého Marijampolské gymnázium
Žánr	povídka
Ocenění	zasloužilý pracovník kultury Litevské SSR (1965)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jako student Univerzity Vitolda Velkého se angažoval v radikálně levicovém hnutí Aušrininkai. Po jeho zákazu odešel do exilu a pobýval v Lotyšsku a Rakousku, kde studoval filozofii a literaturu na Vídeňské univerzitě. Po návratu do vlasti přispíval do opozičního časopisu Trečias frontas a v letech 1933 až 1935 byl vězněn. Působil rovněž v časopisech Dienovidis a Lietuvos žinios, byl redaktorem almanachu Darbas. Za druhé světové války pracoval v Ústavu litevské literatury ve Vilniusu, kde spolu s Onou Šimaitė skrývali Židy.^[1] Ačkoli původně podporoval připojení Litvy k Sovětského svazu, upadl brzy v nemilost nového režimu a v letech 1946 až 1949 byl vězněn za protisovětskou činnost.^[2] Po propuštění nesměl publikovat, teprve v roce 1957 byl přijat do Svazu litevských spisovatelů a v roce 1965 byl vyznamenán jako zasloužilý kulturní pracovník Litevské SSR. Je po něm pojmenována škola ve městě Liudvinavas.

Jeho tvorba vycházela z expresionismu, významným zdrojem inspirace pro něj byl litevský folklór. Zabýval se i sociálními tématy, např. v básni Vzpoura oráčů.^[3] Jeho nejúspěšnějším dílem je novela Baltaragisův mlýn, vycházející z lidové pověsti o mlynáři, který uzavřel smlouvu s ďáblem. Režisér Arūnas Žebriūnas podle této knihy natočil v roce 1973 filmový muzikál Čertova nevěsta.^[4] Próza Dřevěné zázraky je příběhem venkovského řezbáře, potýkajícího se s tvůrčím hledáním a nepochopením okolí. Boruta také přeložil do litevštiny díla Alexeje Nikolajeviče Tolstého, Sergeje Alexandroviče Jesenina, Pearl S. Buckové nebo Henrika Ibsena.