Karel Švenk

Narodil se v rodině krejčovského mistra Rudolfa Schwenka (1880–??) a matky Kláry rozené Korálkové (1882–??), kteří byli oddáni 8. července 1906 v Budyni nad Ohří, Rudolf Schwenk byl v té době krejčím v Dolíně.^[1] Karel Švenk byl čtvrtým z pěti dětí. Podle policejní konskripce pobývala rodina v Drážďanech a Podmoklech, v roce 1914 se přestěhovala do Prahy.^[2]

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

V letech 1934–1938 byl jedním ze sedmi členů a pianistou Klubu zapadlých talentů, který spoluzakládal. Poslední vystoupení Klubu se konalo v Unitariii v pražské Anenské ulici.^[3]

Dne 24. listopadu 1941 byl odvezen transportem Ak, č. 171 z Prahy do koncentračního tábora Terezín.^[4] byl členem skupiny 342 mladých mužů, kteří měli připravit Terezínské ghetto pro příchod dalších vězňů.

Je zachycen v nacistickém propagandistickém filmu Vůdce daroval Židům město (německy Theresienstadt. Ein Dokumentarfilm aus dem jüdischen Siedlungsgebiet) ve společnosti loutkáře Otto Neumanna a tanečnice Kamily Rosenbaumové.^[5]

Dne 1. října 1944 byl přesunut transportem Em, č. 191 z Terezína do koncentračního tábora v Osvětimi.^[4] 27. října odjel z Osvětimi do koncentračního tábora Meuselwitz poblíž Lipska kde pracoval v muniční továrně. V dubnu 1945 byl tábor evakuován do Kraslic odkud začal pochod smrti. Asi dva týdny před koncem války byl Schwenk tak vyčerpaný, že nemohl dál a jeho přítel Vilém Süssland ho zahrabal do slámy v stodole, kde vězni strávili noc. Není známo jestli zamřel vysílením nebo jestli ho SS našla a zastřelila. (Dopis V. Süsslanda z 7. června 1945, viz Makarova, E., Makarov, S., Neklyudova, E., Kuperman, V. Long Live Life: On Musical and Theater Life in Concentration Camp Terezin, 1941 – 1945 (exhibition catalogue), Verba: Jerusalem, 2001.)

Byl talentovaným textařem, hercem a režisérem. V terezínském ghettu nastudoval několik aktuálních satirických her, zobrazujících na příměrech postavení židů ve fašistickém rasistickém systému. Spolupracoval na přípravě představení mj. s choreografkou Kamilou Rosenbaumovou, herci Jiřím Süsslandem, Vlastou Schönovou a Josefem Taussigem.^[6] Pro jeho tvorbu byla typická revuální forma autorského divadla, začlenění písní, hudby a tance. Inspirací mu byly často písně Osvobozeného divadla.^[7]

• Die verlorene Essensmarke (Ztratila se menážkarta^[9]) spolu s Rafaelem Schächterem. Švenkova první práce – vlastní divadelní scénka.
• Všechno jde!, známá též jako Terezínský pochod, německy Theresienstädter Marsch – neoficiální hymna Terezína, patrně nejznámější Švenkova skladba.^{[p 1][10]} Skladba byla součástí kabaretu Ať žije život!
• Proč sedí běloch v přední části autobusu? – komponováno v Terezíně, zachráněno jedním z terezínských hudebníků, kteří v kabaretu hráli, klavíristou Georgem Hornerem. Skladba byla později upravena Davidem Postem a nahrána souborem Hawthorne String Quartet a klarinetistou Thomasem Martinem.^[11]
• Der letzte Radfahrer (Poslední cyklista aneb Bořivoj a Mánička) 1944, provedeno pouze na veřejné generálce, po zásahu židovské rady starších se další představení nekonala^[12][13] Scénu a kostýmy připravil František Zelenka.
• Pod deštníkem^{[p 1]}
• Ukolébavka^[14]
• Ať žije život! – hudba ke kabaretu^[14] (Švenk se však podílel na představení i autorstvím textu, režií a herecky^[15]). Choreografie – Kamila Rosenbaumová.
• Princ Bettliegend – hudba ke kabaretu, text Otto Neumann^[14]
• Ben Akiba lhal – hudba ke kabaretu^[14]

Norbert Frýd

• Švenk byl především veliký klaun. Neintelektuálského původu, přimrazený tam, kam ho postavili, nešikovný, směšný, ale dobrý, odzbrojující, pouhým vzhlédnutím demaskující zlé protivníky – z toho základu vycházel. Měl mandlové, smutně se usmívající oči prastarých šibalů, kteří se vždycky stávají obětí prohnaných a bezohledných a kteří přitom tyto prohnané a bezohledné budou muset přežít, ať už se jim to bude líbit nebo ne.^[16]
• Švenk tvořil z podobného materiálu jako Chaplin. Jako mistr měl taky schopnost dělat všecko sám. Hry, texty, hudbu, hlavní roli, všecko dodal on, který na konci každého příběhu ustupoval do pozadí – cudný, skromný, postrkovaný a sám nikoho nepostrkující.^[16]

Jana Šedová

• A konečně Poslední cyklista, hra, která byla bezesporu z celého našeho repertoáru nejodvážnější. Bylo to v historii českého terezínského divadla také jediné představení, kdy zasáhla cenzura Ältestenratu. Byli ochotni povolit provozování jen pod podmínkou, že vynecháme závěr hry. Švenk ovšem závěr neškrtl a hru jsme hráli dál – pro změnu opět jednou úplně načerno.^[17]

Ota Ornest

• ...Poslední cyklista. V podstatě jde o generalizaci dovedenou ad absurdum – ostatně, což není každá generalizace absurdní? Terezínští herci hráli hořkou satiru o vlastním osudu a její autor Karel Švenk nahradil pojem žid pojmem cyklista. A každý porozuměl.^[18]

• ČERNÝ, František. Theater–Divadlo. Praha: Orbis, 1965. 442 s. S. 220–222, 224, 229, 233, 236–238, 389, 391, 392, 416. 
• KOLEKTIV autorů. Dějiny českého divadla/IV., Praha: Academia, 1983, str. 556, 559
• ŠORMOVÁ, Eva. Divadlo v Terezíně 1941–1945. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, 1973. 114 s. S. 21, 25, 32, 36, 44–52, 72, 91, 93, 96, 98. 
• VRKOČOVÁ, Ludmila. Hudba terezínského ghetta. 1981. vyd. Praha: Jazzová sekce, 1981. 40 s. (Jazzpetit; sv. 8). 

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Švenk na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Švenk