Joséphin Péladan

Joséphin Péladan (28. březen 1859, Lyon — 27. červen 1918, Neuilly-sur-Seine) byl francouzský dekadentní spisovatel, básník, kritik, okultista a velmistr řádu martinézistů, kde měl řádové jméno Sâr. Byl ovlivněn katolickým mysticismem a rosekruciánstvím. Péladanův Řád Katolické Růže a Kříže, do něhož v období 1891–1892 vstoupila řada významných umělců své doby (například mladý Erik Satie), byla již třetí odnož nově zakládaných rozekruciánských uměleckých skupin, o jejichž vůdcovství se Péladan dohadoval se svým literárním kolegou Stanislasem de Guaitou (Gaïta) a okultistou Gérardem Encaussem. Jejich nauka byla „rozkročená mezi vyhroceným sensualismem a rigorózní mystikou.“ Pokud však opravdu s řádem mystika nějak souvisela, projevovala se spíš než znalostí děl středověkých alchymistů bombastickými formulacemi jmen Nejvyššího a byla naskrz prostoupena wagneriánstvím – významnou roli hrály v Péladanových dílech mýty o Věčném návratu a o Svatém Grálu zprostředkované librety oper Richarda Wagnera.

Joséphin Péladan
Joséphin Péladan (vpravo) a Alexandru Bogdan-Piteşti (vlevo) v Bukurešti, 1898
Rodné jméno	Joseph-Aimé Péladan
Narození	28. březen 1859 Lyon, Francie Francie
Úmrtí	27. června 1918 (ve věku 59 let) Neuilly-sur-Seine, Francie Francie
Místo pohřbení	Hřbitov Batignolles
Povolání	dramatik, spisovatel, kritik umění, okultista a malíř
Ocenění	Montyonova cena (1907) Prix Charles Blanc (1909) Joestova cena (1914)
Nábož. vyznání	křesťan
Rodiče	Adrien Péladan
Příbuzní	Adrien Péladan (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Díky mecenáši sekty, malíři, hraběti La Rochefoucauld, mohl Péladan mezi lety 1892–1898 organizovat umělecký salón Růže a Kříže. Toho se kromě umělců, kteří šli již léta vlastní cestou k symbolismu (Puvis de Chavannes, Gustave Moreau) zúčastnili i mladší umělci druhé symbolistní vlny jako například ilustrátor Carlos Schwabe, básník Saint-Pol-Roux a malíři Ferdinand Hodler anebo Fernand Khnopff, stojící na pomezí symbolismu a dekadence. Salony byly mimořádně úspěšné (hovoří se o celkovém počtu 25 000 návštěvníků) a řád jejich organizováním poskytl platformu k prezentaci mladého umění.

Zároveň s ním deklarovali Péladanovi rozekruciáni reakci na umění realismu, v podstatě související s antipozitivistickou reakcí v literatuře a filosofii té doby. „Náměty rozekruciánských děl vylučují veškeré scény bitevní, patriotické, anekdotické, orientální, venkovské anebo sportovní. Na druhé straně Řád podporuje témata vázaná ke katolickému dogmatu, k interpretaci orientálních theogonií, k dekorativním alegoriím a vznešené nahotě.“