Jindřich Vichra
Jindřich Vichra (1. října 1918 Dráchov – 12. května 1944 Praha, Pankrácká sekyrárna[1]) byl český básník, spolupracovník komunistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici.
| Jindřich Vichra | |
|---|---|
Jindřich Vichra | |
| Narození | 1. října 1918 Dráchov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 12. května 1944 (ve věku 25 let) Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Příčina úmrtí | smrt gilotinou v popravčí místnosti sekyrárny Pankrác[1] |
| Pseudonym | Ladislav Sen |
| Povolání | spisovatel a básník |
| Témata | poezie |
| Příbuzní | bratr Bohumil |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatJindřich Vichra začal svoji básnickou tvorbu již jako šestnáctiletý, kdy mu byla (pod pseudonymem „Ladislav Sen“) otištěna (ve studentském časopise) jeho první báseň. Navštěvoval reálku v Táboře. Zajímal se o studium cizích jazyků (Znal perfektně angličtinu, francouzštinu, němčinu, ruštinu a italštinu). Záhy mu byly zveřejněny další básně. Ještě před vypuknutím druhé světové války se zdokonaloval v básnické tvorbě – dopisoval si dokonce s básníkem Františkem Halasem.[2]
V odboji za protektorátu
editovatDo práce v ilegální komunistické odbojové buňce se nakrátko zapojil ihned od března 1939. V roce 1942 se dostal do III. ilegálního vedení KSČ [p 1], kde spolupracoval s Josefem Pilařem a Josefem Frajbišem, který byl vedoucím skupiny zabezpečující tisk a kolportáž Rudého práva.[2]
Zatčení
editovatPilař i Frajbiš pracovali v ilegalitě a v Praze se ukrývali v bytě, který si pronajali společně Jindřich Vichra s Annou Mlejnkovou [p 3], ilegální pracovnicí a bývalou úřednicí ve Staré Pace. Jindřich Vichra byl zatčen 7. února 1944 v Dráchově, v Praze pak byli zatčeni i ostatní odbojáři (Mlejnková, Pilař a Frajbiš).[2]
Odsouzení a věznění
editovatZa skrývání osob nepřátelských říši byla odsouzena k trestu smrti Anna Mlejnková a dne 15. března 1944 odsoudil pražský Sondergericht k trestu smrti i Jindřicha Vichru. Během svého pobytu v pankrácké věznici na cele číslo 34 (na oddělení II/a pro odsouzené k smrti) vytvořil Jindřich Vichra několik básní, které se zachovaly především díky vězni – chodbaři Karlu Ramešovi.[2] Dva dny před popravou (10. května 1944) byl přidělen na celu číslo 34 básník Karel Vokáč, jehož básně Vichra znal. Pro seznámení a vzájemné poznání obou básníků jim osud věnoval jen pouhé dva dny.[2][6]
Báseň Jizero
editovatUkázka z básnické tvorby Jindřicha Vichry [2] Báseň: „Jizero“
| „ | Ty chladná
|
“ |
| — (1) | ||
| „ |
Hade! |
“ |
| — (2) | ||
| „ |
ty holubice v pěnách rozsápaná |
“ |
| — (3) | ||
Konec všem nadějím
editovatAnna Mlejnková (narozena 11. ledna 1915) ukončila život pod pankráckou gilotinou 12. května 1944 v 16.13.; Jindřich Vichra byl popraven jako další téhož dne v 16.14.[2]
- Vazební fotografie z Pankrácké věznice (rok 1944)
-
Jindřich Vichra
-
Anna Mlejnková
-
Památka
editovatV rodném Dráchově je připomenut na pomníku obětem první a druhé světové války.[7]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ I. ilegální ÚV KSČ působil od rozpuštění KSČ v prosinci 1938 do své likvidace gestapem tj. prakticky do února 1941. II. ilegální ústředí KSČ reálně existovalo od jara 1941 až do léta 1942. III. ilegální ÚV KSČ byl založen v létě 1942 a byl gestapem silně narušen o rok později (v létě 1943), kdy gestapo vypátralo (pomocí konfidenta) sídlo tohoto ÚV v Berouně. Poslední člen III. ilegálního ÚV KSČ byl zatčen v létě 1944. Koncem prosince 1944 pak bylo utvořeno IV. ilegální vedení KSČ, které řídilo podzemní stranickou odbojovou činnost až do května 1945.[3]
- ↑ Tzv. přepážka patří mezi prostředky neosobního spojení např. mezi centrem řízení ilegálního odboje (odesilatelem) a jednotlivými pracovníky v ilegalitě (adresáty). Přepážkou je označována osoba, která přebírá nebo na jejíž adresu jsou zasílány dohodnutým způsobem zprávy a informace pro odbojáře (ilegály). Způsob předávání zpráv a informací musí zaručovat, že jak odesilatel, tak obsah jeho zpráv a informací zůstane před osobami plnícími funkci přepážky bezpečně utajen.[4]
- ↑ Na adrese Petrská 1168/29, 11000 Praha 1 fungovalo za protektorátu papírnictví Stanislava Mlejnka. Jeho prostory sloužily jako agenturní (zpravodajská) přepážka [p 2], přes kterou si předávali informace především odbojáři z řad ilegální KSČ. Druhou funkcí papírnictví bylo dodávání barev a papíru pro tisk ilegálních časopisů. V létě roku 1940 byla síť, navázaná na toto místo, zlikvidována gestapem. Kromě Stanislava Mlejnka zatklo gestapo i jeho nejbližší spolupracovníky: Karla Šilhavého, Antonína Vaňka, Josefa Kutnohorského a další.[5]
Reference
editovat- ↑ a b RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II). Příprava vydání Vladimír Thiele; ilustrace akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda. 2. vyd. Praha: Orbis, srpen 1946. 2 svazky (864 s.). Katalogový záznam v Národní knihovně Dostupné online. S. Rejstřík odsouzených k smrti; fotografie odsouzených k smrti. Obsahuje rejstřík; Graficky upravil a obálku navrhl Boris Hanš s použitím kresby akademického malíře dr. Jaroslava Lebedy; Svazek II: Obsahuje 76 stran hlubotiskových obrazových příloh, 104 stran obrazových příloh na křídě.
- ↑ a b c d e f g JIROUSOVÁ; BŘEZINOVÁ. „padlí vítězové“ – Jindřich Vichra a František Vašta [online]. Gymnázium Soběslav [cit. 2016-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-17.
- ↑ KREČHLER, Vladimír. Příruční slovník k dějinám KSČ, Svazek I (A–O). Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964. 1050 (oba svazky) s. Kapitola heslo: Ilegální ÚV KSČ za okupace, s. 254, 255.
- ↑ SMĚRNICE PRO ČINNOST PRACOVNÍKŮ KONTRAROZVĚDKY [online]. Odboj na Jičínsku – Zdroje: odboj.jicinsko.cz [cit. 2016-01-29]. Dostupné online.
- ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Mlejnek Stanislav), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 224.
- ↑ RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II), strany: 773 až 782
- ↑ Petr Válek. Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-12-24]. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Vichra na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Vichra
- Autoritní záznam
- Životopis s ukázkou tvorby