[go: up one dir, main page]

Jiří Družecký

český hobojista a hudební skladatel

Jiří Družecký (německy též jako Georg Druschetzky, italsky Giorgio Druschetzky nebo Druzechi, také Juraj Družecký, 7. dubna 1745 Jemníky[1]Slaného21. června 1819 Budapešť) byl český hudební skladatel, hobojista a tympánista.

Jiří Družecký
Základní informace
Narození7. dubna 1745
Jemníky
České královstvíČeské království České království
Úmrtí21. června 1819 (ve věku 74 let)
Budapešť
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Žánryopera
Povoláníhudební skladatel, hobojista a dirigent
Nástrojehoboj a tympány
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od svých sedmnácti let sloužil jako prostý voják v 50. regimentu rakouské císařské armádyChebu, ve Vídni, Ennsu, Linci a Braunau. Až v roce 1768 se stal nejprve tympánistou a později kapelníkem plukovní hudby. Hudební vzdělání získal u slavného italského hobojisty Alessandra Besozziho. V roce 1777 odešel z armády a usadil se v Linci a vedl zde hudební vydavatelství.

V roce 1783 přesídlil do Vídně, kde se stal členem Tonkünstler-Sozietät. O tři roky později byl kapelníkem u knížete Antonína Grassalkoviče z Gyaraku a přestěhoval se do Bratislavy. Ke korunovačním oslavám císaře Leopolda II. napsal Harmonii pro 21 dechových nástrojů. Tuto skladbu provedl v roce 1791 ve Vídni Antonio Salieri. Po smrti knížete Grassalkoviče působil jako dvorní skladatel uherského primase hraběte Josefa Batthányiho. V roce 1807 zastával místo dvorního skladatele a kapelníka dechové harmonie u arcivévody Josefa Antonína Jana Lotrinského.

Jiří Družecký zemřel v Budapešti dne 21. června 1819.

Jiří Družecký patří k mozartovské generaci představitelů českého hudebního klasicismu. Psal chrámové skladby, symfonie, koncertantní i komorní hudbu. V symfonické hudbě proslul symfoniemi pro spojené smyčcové a žesťové orchestry, které získaly název sinfonia alla bataglia nebo skladbami pro tzv. tureckou, janičářskou hudbu (dechovou harmonii rozšířenou o žestě a bicí nástroje). Větší počet skladeb napsal rovněž pro tehdy nově zkonstruovaný basetový roh, který se stal i oblíbeným nástrojem Wolfganga Amadea Mozarta. V celé Evropě však byly proslulé zejména Družeckého skladby pro dechovou harmonii.

Jevištní díla

editovat
  • Mechmet (opera)
  • Zemira (opera)
  • Perseus a Andromeda (scénická hudba k divadelní hře)
  • Inkle a Yariko (balet)

Orchestrální skladby

editovat
  • Koncert B-dur pro hoboj a orchestr
  • Koncert C-dur pro hoboj a orchestr
  • Koncert F-dur pro hoboj a orchestr
  • Koncert pro 6 tympánů a orchestr
  • Koncert pro hoboj a 8 tympánů
  • Koncert in D-dur pro violu a orchestr
  • Gran Sinfonia in C major
  • Harmonia pro 21 dechových nástrojů (1790)
  • Partita C-dur pro tympány a komorní orchestr
  • Partita F-dur
  • Partita Es-dur, č. 6
  • Sinfonia alla battaglia pro smyčce a dechový orchestr
  • Sinfonia in C
  • Hungaria

Komorní hudba

editovat
  • Kvartet pro basetový roh, housle, violu a violoncello
  • Kvintet F-dur pro lesní roh, housle, 2 violy a violoncello (1810)
  • Sextet pro2 klarinety, 2 lesní rohy and 2 basetové rohy
  • 6 sonát pro housle a basso continuo, Op. 1 (Linec, 1783)[1]
  • Smyčcový kvartet č. 1
  • Smyčcový kvartet č. 2
  • Smyčcový kvartet č. 3, D-dur
  • Trio pro 3 basetové rohy

Chrámová hudba

editovat

Literatura

editovat
  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Konštantin Hudec: Vývin hudobnej kultúry na Slovensku, Bratislava, Slovenská akad. vied a umení, 1949
  • Othmar Wessely: Geirg Druschetzky der lezte Vertreter der heroischen Paukenkunst in Linz, časopis Heimatland, IV-1956
  • Riley, Maurice W.:The History of the Viola, Volume II. Ann Arbor, Michigan: Braun-Brumfield, 1991, p. 140.

Reference

editovat

Externí odkazy

editovat