Jeroným Klimeš

Pochází z Vlachova Březí^[1], studoval na gymnáziu Vimperk^[2]. Roku 1990 získal titul magistra v oboru hydrogeologie a inženýrské geologie^[3], roku 1996 v oboru klinické psychologie^[4], roku 2002 pak doktorát (Ph.D.; PhDr.) ze sociální psychologie^[5], vše na Karlově univerzitě v Praze.^[6]

V průběhu své profesní kariéry vyučoval policejní psychologii studenty v osmnáctiměsíčním pomaturitním studiu na střední policejní škole v Hrdlořezích, vyučoval etiku na 3. lékařské fakultě UK, posuzoval zájemce o osvojení dětí pro Městské centrum sociálních služeb Praha^[7], zkoumal psychologické dopady neplodnosti, věnoval se psychologickému poradenství zaměřenému zejména na rodinné vztahy. Po zrušení oddělení náhradní péče při Městském centru přešel do výzkumu reklamních materiálů pomocí oční kamery u firmy Dimar.

Následně odletěl na studijní pobyt na universitu Texas (Austin). Po návratu se oženil, zplodil dceru a dostal lymfom, který přežil. Od té doby je členem dozorčí rady pacientského sdružení Lymfomhelp^[8].

Pracoval deset let jako konzultant pro veřejného ochránce práv, pět let jako poradce ministra práce a sociálních věcí a šest let vyučoval psychologii na Filozofické fakultě UK^[6]. Dnes^[kdy?] se věnuje především partnerskému poradenství a přednáškové činnosti.

Od roku 2004 je ženatý a má tři děti. Mezi jeho kratochvíle patří programování a hudba. Hraje na klavír^[9], varhany a trumpetu. Pro své děti píše jednoduché doprovody pro klavír^[10]. V rámci samostudia hebrejštiny naprogramoval a provozuje GNU-GPL hebrejsko-český slovník^[11].

Jako římskokatolický křesťan se kriticky a angažovaně účastní církevního života. Čeští biskupové podle Klimeše jen udržují církev v chátrání. Je dlouhodobým odpůrcem povinného celibátu, který je podle něj jednou z příčin nedostatku kněží. Podporuje svěcení ženatých mužů na kněze^[1], pro kněžské svěcení žen však podle něj doba ještě nedozrála.^[12] Vyslovil se také proti církevním restitucím.^[13][14]

Diplomovou práci z hydrogeologie na Přírodovědecké fakultě UK v roce 1990 napsal na téma Metodologie vyhledávání vody pro výlučně pitné účely s příkladem aplikace v Káraném^[3].

V roce 1991 navrhl úspornou metodu transkripce anglické výslovnosti pro výuku^[15].

V roce 1996 napsal na katedře psychologie UK Praha diplomovou práci Psychologie člověka v poli katolické morálky^[4], kde se zabýval mimo jiné i problematikou celibátních selhání a sexuální závislosti kněží a náboženskou konverzí církevně angažovaných lidí pryč od víry a z církve. V roce 1997 napsal práci o axiomatické výstavbě morální terminologie (rozvedená kapitola z diplomové práce).

Z oblasti policejní psychologie napsal například v roce 1998 analýzu dvou demonstrací ekoaktivistů či se zabýval korupcí policistů^[16] (1998, 2004).

Ve své disertační práci se zabýval teorií reakce na ambivalentní objekt^[5], a to zejména ve vztahu k problematice náhradní rodinné péče a týraných dětí (2002).

V psychologii reklamy se zabýval detekcí signálu a výzkumem sledování pohybu očí při čtení reklamy^[17] (2002, 2003).

Napsal několik monografií a samostatných příruček:

• Dysthymie, aneb Lidé s temnou duší a jejich blízcí, 2022 s prof. Adamem^[18]
• Maligní onemocnění, psychika a stres: příběhy pacientů s komentářem psychologa. (jako spoluautor)^[19]
• Křesťanství, vztahy a sex, 2016^[20], zabývá se otázkami dlouhodobé stability vztahů a rodin a doporučeními, jak překonat typické krize a zátěžové situace.
• Partneři a rozchody, 2005^[21], popis fází rozchodu a souvisejících psychologických mechanismů. Vychází z disertační práce.
• Partners and breakups [anglická verze předchozí knihy]^[22]
• Psycholog a jeho svědectví o Kristu, 2008^[23] (hlavní myšlenkou je, že Ježíš vykazuje znaky typické pro osvojené děti)
• První den ve školce a dva milióny let, které mu předcházely.^[24] Příručka pro rodiče, aby nástup dítěte do školky co nejméně provázela separační reakce, jejíž následky se propisují do dospělosti v podobě patologické žárlivosti.
• Budování identity dítěte, 2008^[25], probírá problémy formování identity dětí v náhradní rodinné péči.
• Nemoc a naše psychika, 2013^[8], kde jsou popsány typické reakce člověka na smrtelnou chorobu. Autor zde mimo jiné vychází i vlastní zkušenosti s non-hodgkinským lymfomem, kterým trpěl v roce 2005.

Je dále autorem kapitol a příspěvků ve sbornících a monografiích.

Svými vyhraněnými názory a vystupováním si vysloužil řadu kritických hlasů. Vedoucí katedry psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Zbyněk Vybíral jej v roce 2010 označil za médii velmi často zviditelněného českého psychologa, který v médiích znehodnocuje pověst psychologie jejím zaprodáním mediální zábavě, pro kterou název psychologie zneužívá. Jako příklad uvedl pokus provádět pro MF DNES diagnostiku Viktora Koženého na dálku.^[26]

Organizace PROUD Klimešovi udělila Duhovou anticenu bePROUD za rok 2013 za jeho dlouhodobé neprofesionální a neetické šíření nesnášenlivosti vůči gayům, lesbám a rodičům stejného pohlaví.^[27][28]

Rada Českomoravské psychologické společnosti (ČMPS) v roce 2019 varovala média a úřady před vyjádřeními Jeronýma Klimeše, která považuje za zjevně neodborná a neetická. ČMPS jej specificky kritizovala za vulgární, spekulativní a zcela neprofesionální vyjadřování v případě hromadné vraždy ve FN Ostrava a obecně za jeho obhajobu tělesných trestů. Úřady pak ČMPS varovala před dalším obracením se na Jeronýma Klimeše ve věcech souvisejících s řešením rodinných sporů a ochranou dětí.^[29]

Jeho výroky střídavé péči o dítě po rozchodu rodičů byly zařazeny do ankety Žblept roku portálu Stridavka.cz 2011, 2012, 2013, 2014, 2015 a 2022.^{[30][31][32][33][34][35]}

V únoru 2024 Klimeš vystoupil v České televizi^[36] v souvislosti s posílením práv osob stejného pohlaví, načež byl kritizován za výroky o gayích i za dotaz na počet sexuálních partnerů moderátorky.^[37] V rozhovoru mimo jiné uvedl, že „průměrný“ homosexuál má za život údajně 100 až 500 sexuálních partnerů.^[38] Jeho vystoupení byla označena za homofobní, Klimeš byl kritizován například Psychologickým ústavem Akademie věd České republiky,^[39] proti jeho vystoupení se vymezila také Sexuologická společnost České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.^[40] Česká televize se od Klimešových vyjádření v rozhovoru distancovala.^[41] Klimeš se vůči kritice ohradil.^[38]

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Jeroným Klimeš na Wikimedia Commons
• Mediální archiv vystoupení a přednášek
• Výběr z autorových prací
•   Osoba Jeroným Klimeš ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jeroným Klimeš