Jarobeám I.
Jarobeám I. byl prvním králem Severního izraelského království, které vzniklo po smrti krále Šalomouna a rozpadu jeho království. Jméno Jarobeám (hebrejsky: יָרָבְעָם Jarov'am), v českých překladech Bible přepisováno též jako Jeroboám či Jeroboam, se vykládá různě, a to od „Ať se Příbuzný ukáže velkým“ až po „Svár lidu“.[1] Dle názoru moderních historiků a archeologů král Jarobeám I. vládl asi v letech 931 až 909 př. n. l.[2] Podle kroniky Davida Ganse by však jeho kralování mělo spadat do let 2964–2985 od stvoření světa neboli do rozmezí let 798–776 před naším letopočtem,[3] což odpovídá 22 letům vlády, jak je uvedeno v První knize králů.[4]
| Jarobeám ירבעם | |
|---|---|
| Král Izraelského království | |
 Detail Jarobeáma obětujícího se modlám od Fragonarda, 1752 | |
| Doba vlády | cca 931 – 910 př. n. l. |
| Narození | neznámé Izraelské království |
| Úmrtí | cca 910 př. n. l. Tirzá, Izraelské království |
| Nástupce | Nádab, jeho syn |
| Manželka | Ano (jmenována pouze v Septuagintě) |
| Rod | Nový rod, kmen Efrajima |
| Otec | Nebat |
| Matka | Zeruá |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatJarobeám I. rodově příslušel ke kmeni Efrajim. Jeho otec se jmenoval Nebat a matka Serúa.[5] Předtím, než se Jarobeám stal králem, působil u Šalomounova dvora jako správce řemeslníků. Podle židovské tradice patřil k žákům proroka Achijáše. Když Jarobeám viděl, jak Šalomoun nechal zazdít část jeruzalémských hradeb, kudy vcházeli poutníci k Chrámu, a to jen proto, že chtěl postavit výstavní sídlo pro svou manželku, egyptskou princeznu, odvážil se krále veřejně kritizovat.[6] Za tuto kritiku Jarobeám získal skrze proroka Achijáše od Hospodina příslib královské koruny a vlády nad deseti izraelskými kmeny, kdežto král Šalomoun tuto kritiku vnímal jako vzpouru a usiloval o jeho smrt. Proto Jarobeám uprchl do Egypta a bezpečný azyl našel u faraóna Šíšaka, u něhož setrval až do Šalomounovy smrti.[7]
Po smrti Šalomouna se Jarobeám vrátil na území Izraele a stává se mluvčím obyvatel izraelského království, kteří žádají Rechabeáma, nástupce krále Šalomouna, o úlevy v nucených pracích.[8] Jenže Rechabeám nechtěl o žádných úlevách ani slyšet. Na radu mladíků, kteří s ním vyrostli a byli v jeho službách, dokonce rozhodl o tom, že lidu nařídí ještě těžší službu. Když se o tom obyvatelstvo deseti kmenů doslechlo, vzbouřilo se a ustanovili nad sebou za krále Jarobeáma. Ten si zvolil za své sídlo nejprve Šekem,[9] poté jím zřejmě byla Tirsa.[10][11] Aby upevnil svou moc a omezil možný vliv Judského království, nechal zhotovit dva zlaté býčky, které prohlásil za bohy Izraele. Jednoho býčka umístil v Bét-elu a druhého v Danu. Tak zavedl ve svém království modloslužbu jako alternativu k chrámové bohoslužbě v Jeruzalémě, čímž se dopustil „hříchu, jímž svedl k hříchu Izraele“.[12] Tím podle Talmudu ztratil podíl na budoucím světě.[13]
Ke konci své vlády Jarobeám svedl bitvu s judským králem Abijámem neboli Abijášem, v níž byl poražen, což způsobilo značné oslabení jeho moci.[14] Jarobeám měl syna Abijáše, který zemřel v mladém věku ještě za jeho života, a Nádaba, který se stal jeho nástupcem v královském úřadu.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 240.
- ↑ Existuje několik verzí datace vlády izraelských a judských panovníků. Tato datace podle Finkelstein – Silberman (2007), s. 30, kteří vycházejí z Anchor Bible Dictionary a Galilovy práce The Chronology of the Kings of Israel and Judah.
- ↑ GANS, David. Ratolest Davidova. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2535-7. S. 61, 63.
- ↑ 1Kr 14, 20 (Kral, ČEP)
- ↑ 1Kr 11, 26 (Kral, ČEP)
- ↑ DIVECKÝ, Jan. Králové Izraele. Příběhy biblických hrdinů. Praha: P3K, 2010. ISBN 978-80-87186-07-7. S. 48.
- ↑ 1Kr 11, 40 (Kral, ČEP)
- ↑ 1Kr 12, 3–4 (Kral, ČEP)
- ↑ 1Kr 12, 25 (Kral, ČEP)
- ↑ Haag, Bibel-Lexikon, sl. 819.
- ↑ 1Kr 14, 17 (Kral, ČEP)
- ↑ 1Kr 16, 26 (Kral, ČEP)
- ↑ Sanhedrin 90a
- ↑ 2Pa 13, 19–20 (Kral, ČEP)
Literatura
editovat- NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. Heslo Jeroboám.
- DOUGLAS, J. D. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1. Heslo JAROBEÁM.
- FINKELSTEIN, Israel; SILBERMAN, Neil Asher. Objevování Bible: Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-869-3.
- H. Haag, Bibel-Lexikon. Einsiedeln: Benziger 1968. Heslo Jeroboam, sl. 819.
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Jarobeám I. na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Jeroboam v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
| Králové Izraelského království | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Šalomoun |
931–909 př. n. l. Jarobeám I. |
Nástupce: Nádab |