Jaroslav z Thun-Hohensteinu

Patřil k děčínské větvi starobylého rodu Thun-Hohensteinů, narodil se na zámku v Děčíně jako nejmladší potomek diplomata Bedřicha Františka z Thun-Hohensteinu (1810–1881) a jeho manželky Leopoldiny, rozené hraběnky Lambergové (1825–1902). Absolvoval gymnázium v Praze, poté pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy, titulu doktora práv dosáhl v roce 1890.^[2] Hlásil se k českému státoprávnímu programu a národnosti.^[6] Šlo o jeden z výrazných případů generačního posunu, kdy se příslušník české šlechty přiklonil na rozdíl od svých předků k českému (federalistickému) politickému táboru.^[7] V roce 1889 byl jmenován c. k. komořím, po studiích krátce sloužil v armádě, u 13. dragounského pluku v Krakově strávil jeden rok a poté byl v hodnosti poručíka převeden do zálohy. Ve veřejném životě se začal angažovat v rámci spolků na Děčínsku, ještě před dokončením univerzitních studií vstoupil i do politiky. V zemských volbách roku 1889 byl zvolen na Český zemský sněm za velkostatkářskou kurii (svěřenecké velkostatky). Mandát obhájil i v zemských volbách roku 1895^[2] a zemských volbách roku 1901.^[8] Na Českém zemském sněmu zasedal za Stranu konzervativního velkostatku.^[2][6] Na mandát rezignoval v roce 1902, kdy převzal správu dědictví po matce na Moravě.^[9] V Památníku českých starostů na Moravě z roku 1909 je uváděn jako c. k. komoří, velkostatkář, říšský a zemský poslanec, od roku 1900 starosta Kvasic, místopředseda starostenského sboru kroměřížského, místopředseda okresní školní rady a okresního silničního výboru a předseda agrární banky moravské.^[10]

 

Po přestěhování na Moravu se stal poslancem Moravského zemského sněmu. V zemských volbách roku 1906 sem byl zvolen za kurii velkostatkářskou, v I. sboru.^[11] Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor) za český obvod Morava 14. Usedl do poslanecké frakce Český katolicko-národní klub (širší aliance českých klerikálních subjektů).^[12][13] Šlo o dlouhodobější tendenci moravské historické šlechty spolupracovat s katolickým politickým táborem.^[14] V rámci finančního odboru Moravského zemského sněmu byl aktivním účastníkem politických debat, kromě toho zastával řadu čestných funkcí v různých institucích na Kroměřížsku. V letech 1910–1912 byl prezidentem Zemědělské rady Moravského markrabství a v letech 1908–1914 předsedou Moravské agrární a průmyslové banky v Brně. V letech 1903–1915 byl také starostou v Kvasicích, kde v té době trvale žil.

Po smrti staršího bratra Františka zdědil v roce 1916 titul knížete a majetek v severních Čechách (Děčín).^[6] Zároveň se stal dědičným členem rakouské Panské sněmovny, dále byl c. k. tajným radou a čestným rytířem Maltézského řádu. Jaroslav z Thun-Hohensteinu byl přes svou manželku švagrem Františka Ferdinanda d'Este a patřil k jeho osobním přátelům.^[6] Po sarajevském atentátu se stal poručníkem následníkových dětí (měl na starost především správu majetku, vlastní výchovu následníkových dětí zajišťovala švagrová Jindřiška Chotková). Zabýval se výzkumem genealogie svého rodu.^[1] Okolo roku 1909 a 1910 se s bratrem Franzem začali zajímat o automobily a vzájemně se informovali o nákupu nových vozů a cestách podniknutých s nimi. Patřili mezi průkopníky motorismu mezi šlechtickou společností.^[15]

Zemřel v březnu 1929^[6] na svém zámku v Děčíně na slabost srdce. Pohřeb se konal v kapli svatého Jana v Podmoklech.^[5]

 

Po matce Leopoldině z rodu Lambergů zdědil v roce 1902 na Moravě velkostatky Kvasice, Morkovice a Zdounky.^[1] K těmto třem velkostatkům patřilo téměř 5 500 hektarů půdy a několik průmyslových provozů.^[16] Krátce poté Jaroslav z Thun-Hohensteinu rezignoval na politické aktivity v Čechách a trvale přesídlil na Moravu, aby se věnoval správě majetku. Rodina žila na zámku v Kvasicích, na podzimní hony se zajíždělo do Morkovic. Morkovický velkostatek byl v roce 1911 odprodán Filipu Arnoštovi Kinskému. K další změně v majetkových poměrech došlo v roce 1916, kdy Jaroslav po starším bratru Františku Antonínovi zdědil kromě knížecího titulu také stěžejní majetek Thun-Hohensteinů v severních Čechách. Jednalo se o velkostatek Děčín s přidruženým statkem Jílové s celkovou rozlohou 11 016 hektarů půdy. Kromě majorátního fideikomisu patřilo k dědictví po Františku Antonínovi ještě panství Peruc a velkostatek Zdíkov na Šumavě o rozloze více než 5 000 hektarů půdy.^[17] Po převzetí majetku v Čechách přesídlil kníže Jaroslav na zámek v Děčíně, kde pod jeho poručnickou správou vyrůstali i sirotci po zavražděném následníkovi trůnu Františku Ferdinandovi d'Este. Po zániku monarchie a vzniku Československa došlo k majetkovým ztrátám, kdy byl během pozemkové reformy vyvlastněn velkostatek Zdíkov.

Ještě během univerzitních studií se v roce 1887 oženil v Praze s hraběnkou Marií Piou Chotkovou (1863–1935), dcerou diplomata Bohuslava Chotka a starší sestrou Žofie Chotkové, vévodkyně z Hohenbergu. Marie Pia se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství pocházelo šest dětí, s výjimkou nejmladšího syna Arnošta Leopolda, narozeného v Kvasicích, se všechny narodily v Praze.^[18]

• 1. Leopoldina Marie (16. dubna 1889, Praha – 21. června 1975, Purkersdorf), manž. 1938 František Maria svobodný pán Vorst-Gudenau-Mirbach (6. května 1878, Żądłowice, Lodžské vojvodství – 28. února 1952, Köfering), c. k. komoří, kapitán
• 2. František de Paula Antonín (17. prosince 1890, Praha – 20. dubna 1973, Ulm), c. k. komoří, nadporučík, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel velkostatků Děčín a Peruc, manž. 1916 Marie Františka princezna Lobkowiczová (2. dubna 1893, Praha – 17. února 1964, Bolzano)
• 3. Vilemína Marie (11. prosince 1892, Praha – 17. května 1957, Vídeň), manž. 1918 Arnošt Gideon svobodný pán Laudon (3. července 1886, Bystřice pod Hostýnem – 26. března 1944, Brno), rytíř Maltézského řádu, majitel velkostatku Bystřice pod Hostýnem
• 4. Marie Anna (15. března 1897, Praha – 18. února 1971, Řezno), manž. 1920 Alfred Maria hrabě z Neippergu (21. června 1888, Schwaigern, Bádensko-Württembersko – 11. září 1941, Grünwald, Bavorsko)
• 5. Sophie Marie (28. listopadu 1901, Praha – 17. prosince 1981, Köfering), I. manž. 1922 Josef hrabě Lerchenfeld-Köfering (6. května 1895, Bamberk – 27. července 1936, Mnichov), rozvod 1925, II. manž. 1947 Karl Adolf Germann (1898–1952)
• 6. Arnošt Leopold (9. ledna 1905, Kvasice – 3. října 1985, Feldafing, Bavorsko), rytíř Řádu zlatého rouna, majitel velkostatku Kvasice, manž. 1934 Marie Terezie svobodná paní Wiederspergerová

• MALÍŘ, Jiří a kolektiv: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2012; s. 721–723 ISBN 978-80-7325-272-4

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav František z Thun-Hohensteinu na Wikimedia Commons
• Jaroslav Thun-Hohenstein na webu rakouského parlamentu
• Rodokmen děčínské větve Thun-Hohensteinů
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav z Thun-Hohensteinu