Jaromír Jech

Po absolvování gymnázia v Benešově studoval od roku 1937 slavistiku a germanistiku na Filozofické fakultě UK, kde se postupně začal profilovat jako literární vědec a dialektolog. Jeho studia však na několik let přerušilo uzavření vysokých škol během Druhé světové války. Po osvobození získal stipendium, které mu umožnilo studium ve švýcarské Basileji^[1]. V roce 1946 získal aprobaci jako středoškolský profesor a po dalších třech letech obhájil disertační práci, která se zabývala lidovou mluvou na Benešovsku. Následující léta působil jako pedagog na různých gymnáziích, obzvláště pak na gymnáziu v Říčanech u Prahy.

Krátce po založení Československé akademie věd se stal odborným pracovníkem Ústavu pro etnografii a folkloristiku, kde zastával mimo jiné funkci vedoucího slovesně folkloristického oddělení. Po odchodu Jiřího Horáka v roce 1964 se ujal předsednictví celého Ústavu. Byl také předsedou celostátní oborové komise pro etnografii a folkloristiku a předsedou pro obhajoby kandidátských disertačních prací v oboru národopisu. V roce 1972 musel z politických důvodů odejít z pozice předsedy Ústavu pro etnografii a folkloristiku do nuceného důchodu. Nadále však působil v ČSAV, přešel totiž do Ústavu pro českou a světovou literaturu.^[2] Mimo jiné působil jako dlouholetý redaktor v etnologickém časopise Český lid.

Byl zakládajícím členem světové organizace badatelů pro lidové vyprávění (International Society for Folk-Narrative Research – ISFNR), kde po určitou dobu vykonával také funkci člena předsednictva, nebo také mezinárodní etnografické organizace International Society for Ethnology and Folklore. Účastnil se řady mezinárodních konferencí a kongresů a byl spoluautorem mezinárodních vydání zápoadoslovanských pohádek a západoslovanského lidového humoru. V Berlíně vydal druhé vydání publikace o českých pohádkách, která slouží jako úvod do českého pohádkosloví a studia pohádek jako folklórního druhu.^[3]

Ústředním motivem jeho tvorby byl výzkum pohádky jako folklorního druhu, jejího vývoje a formách přesunu do moderních médií (televize, filmu či rozhlasu). Důležité je pak komparatistické hledisko – zkoumal například vztah české pohádky s pohádkami bratří Grimmů či souvislosti mezi českým folklorem a folklorem slovenským, polským či německým. Zabýval se také lidovou slovesností českých menšin v rumunském Banátu či Lužických Srbů.^[3]

Navázal na svého přítele Josefa Štefana Kubína a jeho výzkum lidového vyprávění v kladském Českém koutku. Byl mimo jiné editorem třetího vydání jeho Kladských povídek. Mimo to vydal vlastní sbírku kladských lidových povídek Lidová vyprávění z Kladska, kde prvedl rozbor změn, které se v místním lidovém vyprávění udály během půlstoletí od prvního vydání Kubínových povídek.

Mimo vědeckých prací publikoval (obzvláště v SNDK) několik pohádkových knížek pro děti a mládež.

• Lidová vyprávění z Kladska (1959)
• Tschechische Volksmärchen (1961)
• Československá vlastivěda III. Lidová kultura (oddíly o pohádkách, humorkách a anekdotách) (1968)
• Zapadlí vlastenci vypravují (1977)
• České vesnice v rumunském Banátě (1992)

• Moudrý rozsudek (1962)
• Povídá babička povídačku (1962)
• Žerty s hastrmany a čerty (1965)
• Z Krakonošovy mošny (1982)

• KUDLÁČKOVÁ, Eliška Srovnání sběrů z Kladska u Josefa Štefana Kubína a Jaromíra Jecha. Praha, 2010 [cit. 2015-10-17]. 58 s. Bakalářská práce.
• HLADÍKOVÁ, Kristýna. Kladské sběry lidových vyprávění v „Českém koutku“ v Kladsku. Praha, 2004 [cit. 2015-10-17]. 128 s. Diplomová práce.
• ŠRÁMKOVÁ, Marta. O životě a díle Jaromíra Jecha. Národopisná revue. roč. 2, čís. 4, s. 153 ISSN 0862-8351

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaromír Jech
• Jaromír Jech v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Jaromír Jech v Databázi knih
• Jaromír Jech v databázi Středočeské vědecké knihovny