Jakub Maxmilián z Thun-Hohensteinu

Jakub Maxmilián se narodil jako syn Jiřího Virgila hraběte z Thun-Hohensteinu a hraběnky Justiny Markéty Trappové z Mätsche, jejíž rodina rovněž pocházela z Jižního Tyrolska.

V mládí se dostal ke knížecímu dvoru v Salcburku, kde jeho strýc Jan Arnošt hrabě z Thun-Hohensteinu působil jako kníže-arcibiskup. Na jeho doporučení studoval Jakub Maxmilián v letech 1697–1699 na papežském Collegiu Germanicu v Římě. V roce 1699 obdržel také kanonikát u sv. Ruperta a Virgila v Salcburku a v roce 1704 také v Pasově.^[1] Rok předtím se stal skutečným kapitulářem s hlasem a roku 1707 se stal předsedou dvorní komory.

 

V roce 1709 jej nový salcburský arcibiskup František Antonín z Harrachu jmenoval biskupem gurským, 22. září jej v úřadě potvrdil papež Klement XI. po dispensu pro požadovaný kanonický věk a instalace se uskutečnila 31. srpna 1711 v gurské katedrále Nanebevzetí Panny Marie.

Na rozdíl od svých předchůdců se působnost biskupa Thun-Hohensteina omezovala pouze na domovskou diecézi. S oblibou pobýval na panství Mayerhofen, které zakoupil, ale také na zámcích v Grades a Zwischenwässern v Korutanech. Jelikož jeho panství Mayerhofen náleželo k salcburské arcidiecézi, usiloval hrabě biskup Thun-Hohenstein o jeho začlenění do své diecéze. Po dlouhém jednání byla uzavřena dočasná smlouva se Salcburkem, ve které farnost sv. Salvátora měla být převedena do gurské diecéze výměnou za farnost sv. Jana v Mariborsku. Smlouva však nikdy nebyla naplněna, což biskupa velmi mrzelo.

Roku 1724 předložil biskup Thun-Hohenstein návrh na svatořečení blahoslavené Hemmy Gurské, který však byl realizován teprve v roce 1939.

V otázkách církevních nařízení byl hrabě z Thunu a Hohensteina velmi svědomitý. Tresty měly postihnout například věřící, kteří včas nezavolali pastora k nemocným, či matky nemanželských dětí. Proti tomu se však zvedaly násilné protesty věřících i úřadů.

Biskup byl také významným podporovatelem umění. V Gurku a Straßburgu dával časté zakázky malíři Paulu Trogerovi. Také většina barokního vybavení zámku Grades byla vytvořena na jeho zakázku. Zaměstnával mimo jiné také malíře Josefa Ferdinanda Fromillera a štukatéra Kiliana Pittnera.

Zdravotní stav biskupa se začal zhoršovat, trpěl ztrátou paměti a v roce 1740 k němu byl přidělen lublaňský biskup jako administrátor. Biskup Jakub Maxmilián hrabě z Thun-Hohensteinu zemřel tři dny po svých 60. narozeninách, 26. července 1741, po více než třiceti letech vlády na biskupském zámku ve Straßburgu. Byl pochován v kapli Panny Marie Bolestné (Maria-Elend-Kapelle) ve straßburském farním kostele sv. Mikuláše, kterou nechal za svého života zřídit.

Vedení diecéze se poté ujal hrabě Josef Maria z Thun-Hohensteinu.

• Jakob Obersteiner: Die Bischöfe von Gurk. 1072–1822 (= Aus Forschung und Kunst. 5, ISSN 0067-0642). Verlag des Geschichtsvereins für Kärnten, Klagenfurt 1969, s. 425–450.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakub Maxmilián z Thun-Hohenštejna na Wikimedia Commons
• Záznam o Jakubu Maxmiliánovi z Thun-Hohensteinu na catholic-hierarchy.org

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jakob Maximilian von Thun und Hohenstein na německé Wikipedii.

Předchůdce: Otto II. de la Bourde

Kníže-biskup gurský Jakub Maxmilián z Thun-Hohensteinu 1709–1741

Nástupce: Josef Maria z Thun-Hohensteinu