Jan V. Portugalský

Nastoupil na trůn po svém otci Petru II., který zemřel v prosinci roku 1706, 1. ledna 1707 byl prohlášen králem.

Jedním z jeho prvních snah bylo upevnit spojení s Velkou aliancí, k níž se jeho otec připojil v roce 1703. Se svými vojenskými jednotkami vtáhl do Kastilie, ale byl zastaven těžkou porážkou, kterou utrpěl 25. dubna 1707 v bitvě u Almansy.

27. října 1708 uzavřel manželství s arcivévodkyní Marií Annou Habsburskou (1683–1754), dcerou římského císaře Leopolda I., aby upevnil svazek s Rakouskem; série nezdařených vojenských tažení, která následovala, skončila uzavřením míru s Francií v roce 1713 a se Španělskem v roce 1715.

Dlouhé kralování Jana V. bylo charakterizováno vzestupem královské moci díky příjmům pocházejícím z brazilských dolů na stříbro a zlato. Polovina každé tuny, která se v dolech vytěžila, byla vlastnictvím koruny; druhá polovina se dělila mezi majitele a veřejnou správu. To umožnilo králi nedbat parlamentu a vládnout jako absolutní monarcha. Kvůli své centralistické politice se musel Jan vypořádat s opozicí různých šlechtických rodů a vlivných členů kléru.

Jako výraz díků a vděčnosti za narození nástupce trůnu, princezny Marie Barbary dal postavit své vlastní „Versailles“ – palác Mafra. Ludvík XIV. byl pro něj vzorem, skvělosti francouzského dvora však Jan nikdy nedosáhl.

Jan V. využil část královského pokladu k rozvoji slabé portugalské ekonomiky, podporoval řemesla i vědu a doufal, že jeho království znovu získá prestiž mezi svými evropskými sousedy. Jeho zahraniční politika se řídila jednoduchými a neměnnými pravidly: politická neutralita v evropských konfliktech a jednání s Vatikánem směřující k získání uznání legální moci monarchy.

Tato jednání s Vatikánem skončila v roce 1748 ze strany papeže Benedikta XIV. uznáním Portugalska suverénním státem a udělením titulu „nejzbožnější král“. Šest let před obdržením tohoto titulu, v roce 1742, byl Jan raněn mrtvicí, následkem které zůstal ochrnutý na polovinu těla a neschopný zasahovat do politických záležitostí; jeho žena Marie Anna se ujala regentství. Poslední léta jeho života věnoval zbožné činnosti a poskytování služeb kléru. Jeho ekonomická opatření, velmi nepopulární u šlechty, byla neúčinná. Jan V. zemřel v Lisabonu 31. července 1750. Jeho nástupcem se stal jeho syn Josef I. Portugalský.

Z manželství s Marií Annou vzešli následující potomci:

• Marie Barbara (4. února 1711 – 27. srpna 1758), ⚭ 1729 Ferdinand VI. (23. září 1713 – 10. srpna 1759), španělský král od roku 1746 až do své smrti
• Petr (19. října 1712 – 29. října 1714), brazilský princ, vévoda z Braganzy
• Josef I. (6. června 1714 – 24. února 1777), brazilský princ, vévoda z Braganzy, portugalský král od roku 1750 až do své smrti, ⚭ 1729 Mariana Viktorie Španělská (31. března 1718 – 15. ledna 1781)
• Karel (2. května 1716 – 29. března 1736)
• Petr III. (5. června 1717 – 25. května 1786), portugalský král od roku 1777 až do své smrti, ⚭ 1760 Marie I. Portugalská (17. prosince 1734 – 20. března 1816)
• Alexandr František (24. září 1718 – 12. srpna 1728)

Kromě těchto legitimních potomků měl i řadu nemanželských dětí, mezi jinými:

• Antonín (1714–1800), člen řádu rytířů našeho Pána Ježíše Krista
• Gaspar (1716–1789), arcibiskup z Bragy
• Josef (1720–1801), Velký Inkvizitor Portugalska

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juan V de Portugal na španělské Wikipedii.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan V. Portugalský na Wikimedia Commons

Předchůdce: Petr II.

Král Portugalska a Algarve 1706–1750

Nástupce: Josef I.