[go: up one dir, main page]
Wikipedie

Jan Svěrák

český filmový režisér, herec a scenárista

Jan Svěrák (* 6. února 1965 Žatec) je český režisér, scenárista, herec a producent,[1] syn Zdeňka Svěráka. Spolu s Jiřím Menzelem, Jánem Kadárem a Elmarem Klosem patří mezi jediné držitele Oscara za nejlepší cizojazyčný film uděleného snímkům české kinematografie.

Jan Svěrák
Jan Svěrák (2007)
Jan Svěrák (2007)
Narození6. února 1965 (59 let)
Žatec
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Alma materAMU v Praze
Povolánífilmový režisér, produktový manažer, herec, scenárista, filmový producent, režisér a filmový scenárista
OceněníVýroční cena AČFK (2017)
DětiKateřina Svěráková
František Svěrák
Ondřej Svěrák
RodičeZdeněk Svěrák
Božena Svěráková
PříbuzníHanka Jelínková (sestra)
Webwww.sverak.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tvorba

editovat

V letech 1983–1988 vystudoval pražskou FAMU, katedru dokumentární tvorby. Ze studentských filmů stojí za zmínku Však su vinař (1985), Vesmírná odysea II (1986) a zcela fiktivní mystifikačně-ekologický dokument Ropáci (1988) o zvláštním zvířeti ve zdevastované krajině severních Čech; za tento dokument získal v roce 1988 tzv. studentského Oscara. V 90. letech začal točit celovečerní hrané filmy a stal se jedním z nejúspěšnějších režisérů své generace. Jeho filmy se těší velkému diváckému úspěchu a pravidelně získávají řadu cen na filmových festivalech. Mezi nejdůležitější ceny patří tři Čeští lvi za nejlepší režii, Obecná škola byla nominována roku 1992 na Oscara a Kolja jej v roce 1996 získal.[2]

Léta 1991 byl jedním ze spolumajitelů produkční firmy Luxor a poté roku 1995 založil vlastní produkční společnost Biograf Jan Svěrák, s.r.o., která posléze produkovala nejenom jeho filmy, ale také filmy jiných tvůrců; např. léta 2007 koprodukovala film Alice Nellis Tajnosti.[3]

Po oscarovém úspěchu filmu Kolja v roce 1996 měl Jan Svěrák několik nabídek od amerických producentů (např. i na látky, z nichž posléze vznikly filmy Pravidla moštárny, Nevěsta přes internet a Čokoláda), všechny ale odmítl. Plánoval natočit anglicky mluvený film podle románu Saula Bellowa Henderson, král deště, napsal k němu scénář, ale z natáčení sešlo kvůli nedostatku peněz. Roku 2001 natočil díky spolupráci s britským producentem Ericem Abrahamem film Tmavomodrý svět, který vypráví o Československých letcích v britském Královském letectvu (RAF) během 2. světové války.

V roce 2006 se tematicky vrátil do současné české společnosti filmem Vratné lahve, který byl zfilmován rovněž podle scénáře Zdeňka Svěráka. Ten také ve filmu spolu s Danielou Kolářovou, která hrála jeho manželku, ztvárnil hlavní roli stárnoucího učitele. Film vznikal 5 let a po vážných neshodách Jana a Zdeňka Svěrákových ohledně scénáře, což dokumentuje i životopisný dokument Tatínek aneb Mramorizace Zdeňka Svěráka z roku 2004, byl film Vratné lahve nakonec roku 2006 realizován.

Čtyři roky poté zaexperimentoval loutkovým fantasy filmem Kuky se vrací (2010), který vznikl díky výtvarné inspiraci loutkami výtvarníka Františka Skály. Ten poskytl autorům důležité rady, ale rozhodl se filmového projektu neúčastnit.[4] Jan Svěrák tedy film natočil s výtvarníkem Jakubem Dvorským. Roku 2014 realizoval hudební pohádku podle minioper Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře (Červená Karkulka, O dvanácti měsíčkách, Šípková Růženka) Tři bratři.

Léta 2015 původně plánoval zfilmování knihy irského spisovatele a novináře Kevina Mahera Pole (orig. The Fields),[5] ale nakonec se natáčení neuskutečnilo. Místo toho se na konci roku 2015 rozhodl pro filmové zpracování příběhů z dětství svého otce Zdeňka Svěráka, které jsou literárně zpracovány v knize Po strništi bos.[6][7]

Roku 2019 mu vyšel román Bohemia;[8] posledním dokončeným filmem, který napsal na motivy tří povídek svého otce Zdeňka Svěráka, je Betlémské světlo. Film vychází z povídek Ruslan a Ludmila, Fotograf a Betlémské světlo (dříve vydaných knižně). Ve filmu je propojuje příběh spisovatele Karla Šejnohy, kterému postavy povídek vstupují do života. Jeho žena si opět po letech zahrála Daniela Kolářová.

11. října 2023 představil svou povídkovou knihu Světakrásy; přirovnává ji k cestopisu po svém vlastním vnitřním světě a také k meditaci.[9][10][11]

V květnu 2022 premiérovali divadelní muzikál Branický zázrak (společně s Tomášem Klusem).[12][13]

Počínaje březnem 2024 začaly předpremiéry Svěrákovy divadelní sci-fi komedie Dobré ráno s Findou s hlavní hrdinkou – androidkou finské výroby; premiéru politicky nekorektního kusu dávali v květnu téhož roku.[14]

Filmografie

editovat

Režie

editovat

školní filmy

celovečerní hrané filmy

Scénář

editovat

Herec

editovat

Divadelní hry

editovat

Bibliografie

editovat
  • Bohemia (Ikar, 2019) – román[15][16]
  • Světakrásy (Ikar, 2023) – kniha vzpomínek, snů a postřehů, opatřená vlastními ilustracemi.[10]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Host do domu. Český rozhlas Dvojka [online]. Český rozhlas, 10. červenec 2018 [cit. 2024-05-28]. Host: Jan Svěrák. Akumulátor 1 v novém kabátě. Tou jedničkou jsme trumfli Američany, tvrdí režisér. Moderuje Vladimír Kroc. Dostupné online. 
  2. ↑ DVOŘÁČEK, Marek; ČTK. Sedm českých Oscarů se poprvé sejde na jednom pódiu. Kultura. iDNES.cz [online]. MAFRA, 3. září 2008 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ Biografie [online]. Biograf Jan Svěrák [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ ZEMANOVÁ, Irena. Kouzelný Kuky sálá poetikou i vlivem výtvarníka Františka Skály. Film & TV. Hospodářské noviny [online]. Economia, 19. květen 2010 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. ISSN 113-7693. 
  5. ↑ ČTK. Jan Svěrák připravuje snímek v angličtině podle irské předlohy. České noviny.cz [online]. 2015-02-03 [cit. 2015-02-04]. Dostupné online. 
  6. ↑ SPÁČILOVÁ, Mirka. Jan Svěrák hledá otci roli ve svém chystaném filmu Po strništi bos. Fotografie Jan Hromádko, Dan Materna, Marek Navrátil; Kultura. iDNES.cz [online]. MAFRA, 14. prosinec 2015 [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ SVĚRÁK, Zdeněk. Po strništi bos. Ilustrace Jaroslav Weigel; odpovědná redaktorka Romana Homonická. 1. vyd. Praha: Fragment, 2013. 92 s. (Zdeněk Svěrák). ISBN 978-80-253-1820-1. 
  8. ↑ ČTK. Jan Svěrák vydal román. Jeho hrdina natáčí film, do kterého by režisér nešel. Literatura. Aktuálně.cz [online]. Economia, 8. listopad 2019 [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ ČTK. Jan Svěrák v povídkách. Kultura. Právo. Praha: Borgis, 12. říjen 2023, roč. 33, čís. 237, s. 14. ISSN 1211-2119.
  10. ↑ a b JIRKŮ, Irena. „Jsem vděčný za propustku z role oscarového režiséra“. Fotografie František Svěrák; Kultura. Hospodářské noviny. Praha: Economia, 13. říjen 2023, roč. LXVII, čís. 198 [příloha Víkend], s. 22. Cestopis, meditace. Placený obsah. Dostupné online. ISSN 0862-9587.
  11. ↑ AH. ROZHOVOR: Jan Svěrák a jeho výpravy za sny v knize Světakrásy. Blog. Magazín Luxor [online]. Praha: Luxor, 6. listopad 2023 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ HRDINOVÁ, Radmila. Pohádková moralita o duši a konzumu. Kultura. Právo. Praha: Borgis, 20. květen 2022, roč. 32, čís. 116, s. 18. Recenze. Dostupné online [cit. 2024-05-29]. ISSN 1211-2119.
  13. ↑ ŠŤÁSTKA, Tomáš. Svěrákův zázrak se nekoná. Fotografie Jan Malíř; Kultura. Mladá fronta DNES. Praha: MAFRA, 29. duben 2022, roč. XXXIII, čís. 122, s. 13. Recenze. Dostupné online [cit. 2024-05-28]. ISSN 1210-1168.
  14. ↑ ŠŤÁSTKA, Tomáš. Táta mi říkal kolego, hlásí Svěrák. Mladá fronta DNES. MAFRA, 23. květen 2024, roč. XXXV, čís. 119, s. 12. Prémiový obsah. Dostupné online. ISSN 1211-2119.
  15. ↑ jaš. Svěrákův první román. Fotografie Petr Hloušek; Zpravodajství. Právo. Borgis, 7. listopad 2019, roč. 29, čís. 258, s. 3. ISSN 1211-2119. 
  16. ↑ KOUBOVÁ, Karolína. První literární počin filmového režiséra Jana Svěráka Bohemia. Knížky Plus. Český rozhlas Plus [online]. Český rozhlas, 23. listopad 2019 [cit. 2019-12-08]. Čas 9 min : 17 sec. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Svěrák&oldid=24281760“