Jan Dobřenský
Jan Dobřenský, celým jménem Jan Václav Dobřenský,[2] uváděn též jako Jan Václav II. Dobřenský z Dobřenic, přepisováno rovněž Dobrzenský z Dobrzenicz[3] (28. března 1841 Chotěboř[3][4][5] – 14. ledna 1919 Chotěboř[3][6]),[7] byl český šlechtic z rodu Dobřenských z Dobřenic a politik, za Rakouska-Uherska na konci 19. a počátku 20. století poslanec Českého zemského sněmu.
| Jan Václav II. Dobrzenský z Dobrzenic | |
|---|---|
| Dědičný člen rakouské Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 12. ledna 1895 – 1918 (do 26. února 1912 pouze doživotní) | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1884 – 1885 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1883 – 1913 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Tajný rada | |
| Ve funkci: 1898 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Nástupce | monarchie zanikla |
| Císařský komoří | |
| Ve funkci: 1879 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Nástupce | monarchie zanikla |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Str. konz. velkostatku |
| Rodné jméno | Jan Václav Dobřenský |
| Narození | 28. března 1841 Chotěboř  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 14. ledna 1919 (ve věku 77 let) Chotěboř  Československo |
| Místo pohřbení | Rodinný hřbitov Dobrzenských |
| Titul |  21. 1. 1906 hrabě (Rakousko; podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává) |
| Choť | (1869) Elisabeth Kottulinská z Kottulinu (1850–1929) |
| Rodiče | Jan Josef Dobřenský z Dobřenic a Marie Bedřiška Vančurová z Řehnic |
| Děti | Jan mladší Dobrzenský z Dobrzenic Marie Alžběta Dobřenská z Dobřenic Otakar Dobřenský z Dobřenic Karel Kunata Kotulinský z Kotulína |
| Příbuzní | Jan Maxmilián Dobrzenský z Dobrzenic a Anna Marie Dobřenská z Dobřenic[1] (vnoučata) |
| Profese | voják a politik |
| Commons | Jan Dobřenský |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
editovatPocházel z české šlechtické rodiny Dobřenských z Dobřenic. Otcem byl Jan Josef II. Dobřenský, který zemřel roku 1869 a tehdy Jan Václav Dobřenský převzal rodové panství.[2] Studoval na gymnáziu, sloužil v rakouské armádě. Od roku 1859 byl poručíkem a od roku 1864 nadporučíkem. V armádě setrval do roku 1867. Od roku 1870 působil jako velkostatkář v Chotěboři.[6] Byl pánem na Chotěboři, Dobkově a Nemajově.
Byl čestným rytířem maltézského řádu, c. a k. komořím.[5] V roku 1906 byl povýšen do hraběcího stavu.[2] Byl členem správního výboru Muzea království českého a mnoha dobročinných spolků. Byl považován za odborníka v genealogii české šlechty. Vypracoval rodokmeny 1318 rodů.[8] Obsáhlý archivní materiál (výpisy z matrik 890 farních úřadu a 29 sešitů výpisků z dokumentů a osobních dat),[8] který sám nashromáždil k tomuto tématu, věnoval Zemskému archivu v Praze.[9][3]
Od zemských voleb v roce 1883 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou (nesvěřenecké velkostatky.[10] Mandát obhájil v zemských volbách v roce 1889,[5] zemských volbách v roce 1895,[5] zemských volbách v roce 1901[11] a zemských volbách v roce 1908.[12][13] Byl členem Strany konzervativního velkostatku, která byla federalisticky orientována a podporovala české státoprávní aspirace.[5]
Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v doplňovacích volbách roku 1884 za kurii velkostatkářskou v Čechách. Slib složil 22. ledna 1884.[14] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako baron Johann Dobřzensky, statkář, bytem Chotěboř.[15]
Roku 1895 byl povolán do Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady) jako její doživotní člen,[5] od roku 1912 byl dědičným členem.[16]
Manželství, potomci
editovatVe Štýrském Hradci (Graz) se 1. května 1869 oženil s Alžbětou (Elisabeth) hraběnkou Kottulinskou z Kottulinu (24. 3. 1850 Štýrský Hradec – 4. 2. 1929 Chotěboř), dcerou Josefa Františka hraběte Kottulinského a Adelaidy hraběnky z Attemsu.[7] Manželka byla dámou Řádu hvězdového kříže (1872) a palácovou dámou.[7] Se sestrami zdědila majetek ve Štýrsku.[8] Angažovala se v charitě, založila poradnu pro mladé matky. Za svou dobročinnost jí byl udělen papežský řád Pro Ecclesia et Pontifice a řád Patriae ac Humanitati.[17] Věnovala se malířství, hudbě a sportu.[17] V manželství se narodili čtyři synové a jedna dcera:[7]
- 1. Jan Josef (29. 4. 1870 Chotěboř – 13. 4. 1947 Chotěboř), poslanec Říšské rady a Českého zemského sněmu, manž. 1907 hraběnka Rosa z Trauttmansdorff-Weinsbergu (17. 5. 1879 Bad Gleichenberg, Štýrsko – 2. 9. 1967)
- 2. Otakar (11. 5. 1871 Chotěboř – 15. 6. 1952 tamtéž), manž. 1908 hraběnka Gizela von Brundermann (18. 12. 1886 Krakov – 23. 7. 1970 Vídeň)
- 3. Jaroslav (16. 4. 1872 Chotěboř – 8. 9. 1914, Lvov), pravděpodobně padl v I. světové válce
- 4. Alžběta (7. 12. 1875 Chotěboř – 11. 6. 1951 Sintra), manž. 1908 princ Petr de Alcântara Orleánsko-Braganzský (15. 10. 1875 Petrópolis – 29. 1. 1940 tamtéž)
- 5. Karel Kunata (16. 9. 1877 Chotěboř – 3. 10. 1939 Neudau, Štýrsko), manž. 1912 hraběnka Marie Terezie z Merana (21. 4. 1893 Stainz, Štýrsko – 21. 6. 1981 Grundlsee, Štýrsko)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b c Velkostatek Chotěboř 1650–1949 [online]. vychodoceskearchivy.cz [cit. 2014-06-18]. Dostupné v archivu.
- ↑ a b c d Dobrzenský z Dobrzenicz, Jan Václav II., 1841-1919 [online]. katalog.knihovnachotebor.cz [cit. 2014-06-18]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených v Chotěboři (1829-1850), sign. 675, ukn 3507, str. 216. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. S. 557.
- ↑ a b LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 51.
- ↑ a b c d POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 113–114.
- ↑ a b c VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 395. Dále jen Návraty české šlechty.
- ↑ Národní archiv:http://www.badatelna.eu/fond/2175/ Archivováno 27. 2. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/002schuz/s002003.htm
- ↑ Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Zemské volby v kurii velkých statků. Národní listy. Březen 1908, roč. 48, čís. 65, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Sněm království Českého 1908 › 1. zasedání › Stenoprotokoly › 2. schůze › Středa 16. září 1908 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-06-11]. Dostupné online.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=97
- ↑ Dobrzenský (Dobřenský), Jan Václav Freiherr, Graf (1906) [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Návraty české šlechty, s. 396
Literatura
editovat- VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. Kapitola 17.
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Jan Václav Dobřenský z Dobřenic na Wikimedia Commons