Jan Šeba

V roce 1909 úspěšně ukončil studium pojistné matematiky na Českém vysokém učení technickém v Praze. Potom pracoval u banky Slávie v Praze.^[2] Po vypuknutí 1. světové války sloužil krátký čas v rakousko-uherské armádě, dne 28. 11. 1914 byl v Haliči zajat. Od roku 1916 se podílel na organizování československých legií v Rusku. Od 29. 12. 1917 se stal příslušníkem československých legií v Itálii, kde v hodnosti kapitána působil jako vojenský zmocněnec náčelníka československé mise v Itálii. Později (do konce roku 1919) působil v hodnosti podplukovníka jako vojenský zmocněnec při vyslanectví ČSR v Římě.^[3][2]

Ve 20. letech 20. století působil jako vyslanec Československa v Itálii a v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Post musel opustit po nástupu diktatury krále Alexandra I. Karađorđeviće a vyhlášení Jugoslávie, protože mimo jiné neměl dobré vztahy s důstojnickou frakcí, která ve státě převzala moc. Pak se angažoval v domácí politice a stal se generálním tajemníkem národních socialistů. K této funkci mu dopomohla přímluva Edvarda Beneše, mezi jehož stoupence patřil. Působil pak jako Benešův důvěrník v této straně. Na postu generálního tajemníka byl potvrzen v dubnu 1931, ale krátce nato byl z vedení strany vytlačen na nátlak křídla okolo Emila Frankeho.^[4] Během 30. let zastával další diplomatické posty. Od září 1932 do března 1937 byl vyslancem v Rumunsku a od září 1937 do března 1939 byl velvyslancem v Číně.^[2]

V parlamentních volbách v roce 1929 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění.^[5] Na mandát rezignoval roku 1932 a jeho poslanecký post zaujal Jaroslav Hynek.^[6]

Povoláním byl podle údajů z roku 1930 vyslancem a zplnomocněným ministrem ČSR v Bělehradě.^[7] V roce 1937 působil na postu československého velvyslance v Rumunsku. Poté, co v roce 1937 polský ministr zahraničí Józef Beck přednesl rumunské vládě návrh na zrušení spojenecké smlouvy s Československem za dohodu s Maďarskem, velvyslanec Šeba vyslovil návrh na vojenskou spolupráci Malé dohody se Sovětským svazem. To vzhledem k rumunsko–sovětskému sporu o Besarábii vyvolalo v Bukurešti skandál, který na návrh a naléhání rumunského premiéra Gheorghe Tătăresca na Milana Hodžu vyústil v odvolání velvyslance Šeby do Prahy.

Ve 30. letech 20. století siod architekta Aloise Mezery pro sebe pro sebe a pro svou rodinu nechal postavit vilu na Hanspaulce. V 50. letech z ní byl i s rodinou vystěhován v rámci Akce B. Vilu pak v roce 1972 zakoupil komunistický politik Milouš Jakeš, který v ní po dlouhá léta s rodinou žil.^[8][9]

Zemřel v Plzni, pochován je v Ledči nad Sázavou.^[10]

• ŠEBA, Jan. Paměti legionáře a diplomata / k vydání připravil a poznámkami opatřil Jindřich Dejmek. Praha: Historický ústav, 2016. Řada B, edice Memoáry, sv. 11, 823 s. ISBN 978-80-7286-285-6
• ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové / úvod napsal Kamil Krofta. Praha: Melantrich, 1936. 652 s.
• DEJMEK Jindřich, Šebova aféra. Slovanský přehled 79, 1993, s. 253–265.
• DEJMEK Jindřich, Spolutvůrce Malé dohody (Jan Šeba). Dějiny a současnost 16, 1994, s. 6, s. 31–34.
• KAMIŃSKI Marek Kazimierz , Polskie aspekty tzw. Afery Šeby. Dzieje najnowsze 2001, č. 2, s. 15–24.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Šeba na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Šeba
• Jan Šeba v Národním shromáždění roku 1932