Hynek Vojáček

Otec skladatele byl vesnický kantor. Sbíral lidové písně na Valašsku. Jeho zápisy použil i František Sušil ve své sbírce „Moravské národní písně s nápěvy do textů vřazenými“. Základní hudební vzdělání tak skladatel získal u svého otce. Dalším jeho učitelem vsetínský varhaník Daněk.

Od roku 1838 byl fundatistou v klášteře augustiniánů v Brně, kde pokračoval ve studiu hudby u Gottfrieda Riegra a filosofie u Františka Matouše Klácela. Již v době studia na gymnáziu komponoval písně a chrámové skladby.

V roce 1845 odešel do Vídně, aby pokračoval ve studiu filosofie. Ve Vídni se účastnil činnosti slovanského pěveckého spolku. Po roce studia zanechal a po tři roky byl domácím učitelem v rodině hraběte Bethlena v Sedmihradsku. V roce 1848 se vrátil do Vsetína a pořádal koncerty s orchestrem zámku Světlova. Od roku 1858 působil jako sbormistr brněnského mužského pěveckého sboru Männergesangsverein, v němž řídil koncerty českých skladatelů.

Nakrátko odešel opět do Vídně. Seznámil se ruským skladatelem Alexejem Fjodorovičem Lvovem (mj. autorem ruské carské hymny: „Bože, cara chraň“) a s ním odešel do Ruska. Nejprve byl učitelem hudby v rodině generála Samsonova v Brestu. Samsonov byl totiž manželem Lvovovy sestry. V roce 1853 se stal kapelníkem 1. gardového (Preobraženského) pluku v Petrohradě a o tři roky později fagotistou carské opery. V tomto divadle pak působil téměř 50 let. Vedle toho byl učitelem hudby v carském divadelním učilišti a od roku 1862 profesorem teoretických předmětů na petrohradské konzervatoři.

Skladatelsky se v Rusku příliš neprosadil. Každoročně se však vracel na Valašsko a pokračoval v tradici svého otce, zabýval se sběrem valašských lidových písní. Udržoval přátelské styky s Leošem Janáčkem, i když pro jeho dílo neměl příliš pochopení. Z Petrohradu dopisoval do pražského hudebního časopisu Dalibor. Jedním z jeho nejúspěšnějších děl byla Slavnostní ouvertura, kterou byl 18. listopadu 1862 zahájen provoz Prozatímního divadla v Praze.

• Zajatá (1867)
• Tamara, carevna gruzínská

• Maruška. Obrázek z Pobečví (1907)
• Na horách (1909)

• Veselá jízda (František Ladislav Čelakovský, 1845)
• Píseň z Herlošova Žižky (1859)
• Žel (Gustav Pfleger Moravský, 1862)
• Sláva (Vincenc Furch, 1863)
• Písně na Adolfa Heyduka
• Ruské romance (na slova A. J. Pukarova)
• Prosti (Nikolaj Alexejevič Někrasov)

• Stesk (1899)
• 6 čtyřhlasých písní pro ženský nebo dětský sbor
• Národy nehasnou (1846)
• Hlas z Blaníka (František Matouš Klácel, 1849)
• Teď mocný vane světem duch (Aleš Balcárek)
• Desatero zpěvů (Adolf Heyduk, 1885)
• Hostýnské písně
• Udivení (Josef Václav Sládek, 1899)
• Čechoslovanské prostonárodní písně

Kromě toho komponoval chrámové skladby, ouvertury pro orchestr, drobné skladby pro klavír a instruktivní etudy pro fagot.

• Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
• Jitka Ludvová a kolektiv: Hudební divadlo v českých zemích - osobnosti 19. století, Česká divadelní encyklopedie. Praha, 2006, Academia ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6
• Viktor Velek: Czech Vienna: the music culture of the Czech minority in Vienna 1840-1918. Czech Music, Apr 1, 2009
• M. Bidlas: Hynek Vojáček jako dopisovatel českých novin z Ruska. In: Příspěvky k dějinám česko – ruských kulturních styků, sv.l. Praha 1965, s. 136.
• BAJEROVÁ, Petra. Hynek Vojáček - život a dílo. Brno, 2016. Bakalářská práce. Janáčkova AMU, Hudební fakulta. Vedoucí práce Jana Michálková. Dostupné online.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Hynek Vojáček na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hynek Vojáček
• Hynek Vojáček v Encyklopedii dějin města Brna
• Hynek Vojáček v České divadelní encyklopedii
• Co je co?
• Svatý Hostýn v hudbě
• Opery skladatele (de)
• Jan Trojan: Malá moravská mozartiana