[go: up one dir, main page]

Hermann Staudinger

německý lékárník

Hermann Staudinger (23. března 1881, Worms, Německo8. září 1965 Freiburg im Breisgau) byl německý chemik a učitel, nositel Nobelovy ceny.

Hermann Staudinger
Narození23. března 1881
Worms
Německá říše Německé císařství
Úmrtí8. září 1965 (ve věku 84 let)
Freiburg im Breisgau
Německo Spolková republika Německo
Alma materUniverzita Martina Luthera v Halle
Spolková vysoká technická škola v Curychu
PracovištěFreiburská univerzita
Spolková vysoká technická škola v Curychu
Technologický institut v Karlsruhe
Štrasburská univerzita
Oborfyzikální chemie
Oceněnímedaile Emila Fischera (1930)
Freseniova cena (1930)
Nobelova cena za chemii (1953)
čestný doktor Štrasburské univerzity (1959)
medaile Rudolfa Diesela
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Dora Staudinger (1906–1926)
Magda Staudingerová
DětiHansjürgen Staudinger
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Hermanna Staudingera
ve Freiburgu (Hauptfriedhof)

Objevil chemickou reakci pojmenovanou jako Staudingerova reakce. Později, v roce 1953, obdržel Nobelovu cenu za chemii za charakteristiku polymerů.

Hermann Staudinger se narodil v roce 1881 v německém Wormsu. Po získání doktorského titulu Ph.D. na Universitě Hallea v roce 1903 přijal místo asistenta na Universitě ve Štrasburku. Objevil molekulu pojmenovanou keten, která je důležitým prostředníkem antibiotik jako jsou penicilin a amoxicillin. V roce 1907 působil na Technické Universitě Karlsruhe. Podařilo se mu například izolovat syntetické ochucovadlo kávy. V roce 1912 působil ve švýcarském Federálním institutu technologií v Curychu. Do této doby (1919) patří jeho největší objev učiněný s kolegou Meyerem. Reakce je označována jako Staudingerova reakce.

Zabýval se výzkumem gumy a učinil překvapivý závěr o struktuře, o krátkých opakováních molekulových jednotek propojených homopolárními vazbami, jakoby řetízky papírových svorek. Tím se vyvracela teorie koloidů zastávaná prominentními chemiky Emilem Fischerem a Heinrichem Wielandem. Po roce 1930 se však Staudingerova hypotéza plně potvrdila. Staudinger došel k závěrům, že síla a pružnost přírodních vláken je závislá výlučně na jejich makromolekulární struktuře, na jejich dlouhé, do tvaru niti zformované molekuly. Staudinger obdržel v roce 1953 Nobelovu cenu za objevy v oblasti makromolekulární chemie.

Literatura

editovat
  • Mülhaupt, R. Angew. Chem. Int. Ed. 2004, 43, 1054-1063.
  • Staudinger, H.; Meyer, J. Helv. Chim. Acta 1919, 2, 635.
  • Breinbauer, R.; Kohn, M. Angew. Chem. Int. Ed. 2004, 43, 3106-3116.
  • Staudinger, H. Ber. Deut. Chem. Ges. 1920, 53, 1073.

Externí odkazy

editovat