Heinz Pannwitz

Pannwitz se narodil jako nemanželské dítě v Berlíně, Roku 1925 se přestěhoval s matkou do Magdeburgu, kde se úspěšně vyučil zámečníkem. Po zavedení povinné branné povinnosti roku 1935 se dobrovolně přihlásil k vojenské službě. Po propuštění z Wehrmachtu nastoupil následující rok na kriminální policii - Kripo (Kriminalpolizei). Mezi lety 1937 – 1939 pracoval u kriminální policie v Berlíně.

Na vlastní žádost byl Pannwitz převelen do Prahy nejpozději v červenci 1939, nejdříve zde působil u německé kriminální policie, Kripa. ^[1] V září byla pražská úřadovna gestapa povýšena na řídící úřadovnu (Geheime Staatspolizeileitstelle) a bylo zapotřebí posílit personál. Ten se rekrutoval mimo jiné z pracovníků pražského Kripa, kteří byli členy NSDAP a SS. Pannwitz byl zařazen do II. oddělení, kde byl vedoucím dvou referátů, II G a II H. Referát II G se zabýval vyšetřováním atentátů, nelegálního držení zbraní, podvodných úředníků a ochranou vedoucích osob německého státního aparátu. Druhý referát pod Pannwitzovým vedením se zabýval nekomunistickou opozicí. Po atentátu na Heydricha byla v téže den ustanovena téměř stočlenná vyšetřovací komise, které byl Pannwitz vedoucím. Po skončení vyšetřování veškeré závěry shrnul v tzv. Pannwitzově zprávě. Za úspěšné vyšetřování byl povýšen na kriminálního radu.^[1]

Od listopadu 1942 strávil čtyři měsíce ve štábu zvláštního komanda ve Finsku, kde připravoval operaci na obsazení meteorologických stanic na Medvědím ostrově. Operoval z oblasti Ladožského jezera, odkud vedl i výpady na zamezení zásobování obléhaného Leningradu.

Na začátku roku 1943 byl Pannwitz převelen do Berlína, kde fungoval po sedm měsíců, dle Bertona studoval spisy o Rudé kapele, Sověty podporované odbojové skupině. V srpnu téhož roku se Pannwitz stal vedoucím kontrašpionážního komanda gestapa Rudá kapela (německy Sonderkommando Rote Kapelle), které mělo za úkol potlačit vliv Rudé kapely ve Francii.^[1]

V květnu 1945 se Pannwitz společně se svými dvěma podřízenými, sekretářkou Elenou Kempovou a radistou Hermannem Stlukou, nechal zajmout Francouzi v okupovaném Rakousku, ve městě Bludenz. Skupina byla následně předána sovětským úřadům a dopravena do Moskvy v červnu 1945.

Přestože se Pannwitz nabídl ke spolupráci, byl on i jeho podřízení odsouzeni k vězení v pracovních táborech. Pannwitz na 25 let, sekretářka Kempová 20 let a radista Stluka 15 let. Po věznění v Lubjance a na Sibiři byl předčasně propuštěn a roku 1955 se vrací do Německa. Tam se usídlil v Ludwigsburgu, ve městě, kde shodou okolností probíhalo rozsáhlé vyšetřování atentátu na Heydricha. Pannwitz byl opakovaně vyslýchán, za válečné zločiny spáchané na území protektorátu nebyl potrestán.^[1] Zemřel 8. srpna 1975 v Ludwigsburgu.

• KREISINGER, Pavel – ZUMR, Jan: Heinz Pannwitz (1911–1975): Kdo byl hlavní vyšetřovatel atentátu na Reinharda Heydricha?. Paměť a dějiny, 2, 2017.
• KYNCL, Vojtěch: Bez výčitek… Genocida Čechů po atentátu na Reinharda Heydricha, Praha. 2012, 415 s.
• PANNWITZ, Heinz. Pannwitzova zpráva o atentátu na Heydricha. Překlad Stanislav Berton. 1. vyd. Praha: BVD, 2011. 124 s. ISBN 978-80-87090-48-0. 

• Atentát na Heydricha

• KREISINGER, Pavel; ZUMR, Jan. Heinz Pannwitz (1911–1975) / Kdo byl hlavní vyšetřovatel atentátu na Reinharda Heydricha? [online]. web: ÚSTR cz (Ústav pro studium totalitních režimů) [cit. 2022-05-31]. Ke stažení ve formátu *.pdf (12 stran A4). Dostupné online.