Harel Levy

Hráč je izraelským Židem.^[1][2] Tenis začal hrát v sedmi letech a ve věku devíti let se rodina přestěhovala na osmnáct měsíců do Portugalska. Poté se vrátila do Izraele a od roku 1992 bydlela v Ramat ha-Šaronu, kde sídlí národní tenisové centrum.^[3] Daný rok se stal nejlepším izraelským tenistou v kategorii starších žáků (do 14 let).

V roce 1995 vstoupil do profesionálního tenisového okruhu ATP. Přestože musel plnit povinnou vojenskou službu, armáda mu umožnila startovat na některých turnajích.

V červenci 1999, kdy byl klasifikován na 241. místě ATP, porazil bývalou světovou dvojku Michaela Changa 6-4, 6-3 na challengeru Safeway v Aptosu.^[4] V srpnu pak vyhrál nad aktuálně 40. hráčem Jiřím Novákem 7–5, 6–1 a v září získal turnajové vítězství ve čtyřhře na turnaji v Budapešti spolu s Noam Okunem, když ve finále zdolali pár Daniel Fiala a Leoš Friedl 6–4, 4–6, 6–2.

V lednu 2000 vyhrál spolu s Jonathanem Erlichem čtyřhru ve floridském Orlandu, když ve finále přehráli Óscara Ortize a Jimyho Szymanskiho 6–3, 6–4. V červenci spolu získaly další titul v Newportu, když porazili pár Kyle Spencer a Mitch Sprengelmeyer 7–6 (2), 7–5.^[5]

V červenci 2000 na turnaji Masters Series v Torontu, kdy byl až na 144. pozici žebříčku, mu vycházela taktika tvrdých úderů od základní čáry kombinovaná s přesnými kraťasy. Cestou do finále kvalitně obsazeného turnaje postupně zdolal Martina Damma (73. místo), Stefana Koubka (47. místo), Sébastiena Grosjeana (27. místo), Jérôme Golmarda (61. místo) a Jiřího Nováka (55. místo). V samotném finále pak nestačil na Marata Safina (9. místo).^[6] Z tohoto turnaje více než zdvojnásobil své celkové tenisové finanční zisky za prémii 211 000 amerických dolarů.^[7] Stal se prvním Izraelcem, který se probojoval do finále turnaje ATP ve dvouhře od roku 1994, kdy se to podařilo Amosu Mansdosrfovi,^[8] a v žebříčku ATP poskočil až na 70. místo.^[6]

Tříletou vojenskou službu v izraelské armádě ukončil v srpnu 2000.^[6]

V březnu 2001 vyhrál ve Scottsdale nad 10. hráčem světa Timem Henmanem 6–2, 6–4. V květnu téhož roku pak zvítězil nad svým tenisovým vzorem a světovou jedničkou Petem Samprasem na Italian Open ve třech setech 7–5, 2–6, 6–4, když zachránil 13 ze 17 breakbolů, které na něj soupeř měl. Sampras po utkání řekl: „Hrál velmi dobře.“^[9] V dalším zápase turnaje přehrál 33. hráče světa Francisca Claveta 6–4, 7–6 (6) a poté Nicolase Kiefera 6–2, 6–4, když zaznamenal 80% úspěšnost prvního servisu. Ve čtvrtfinále ovšem nestačil na Švéda Andrease Vinciguerru.

V červnu 2001 porazil 17. hráče světa Waynea Ferreiru 6–2, 6–4, a také Andyho Roddicka 7–6 (3), 5–7, 6–3, s nevyléčeným zraněním kyčle.^[10] V Nottinghamu prohrál ve finále s Thomasem Johanssonem 7–5, 6–3.^[11] Na konci června odstoupil z 1. kola ve Wimbledonu pro zranění kyčle.^[12] 25. června 2001 ve svých 22 letech byl dosud nejvýše klasifikován na žebříčku ATP, a to na 30. místě.

V listopadu 2001 podstoupil ve Spojených státech artroskopický výkon pro zranění kolena a dále léčil i kyčelní kloub.^[13] Šest měsíců strávil doma v Ramat ha-Šaronu na předměstí Tel Avivu a v dubnu 2002 se vrátil na tenisové kurty.^[14][15][16]

Většinu tenisové sezóny 2002 mu hraní komplikovala zranění. Do července 2002 poklesl na žebříčku až na 326. místo.^[17] Následující měsíc pronesl: „Nemyslím si, že se vrátím se stoprocentním zdravím, ale pokud by to bylo na devadesát procent, pak bych byl velmi šťastný.“^[16]

Na US Open 2002 porazil 30. hráče světa Andreje Pavla 1–6, 7–6 (7), 4–6, 6–3, 6–4.^[15][18] Ve Forest Hills v květnu 2003 porazil nejvýše nasazeného Justina Gimelstoba 6-2, 6-3.^[19]

V září 2003 získal na grenobelském Open de l'Isère titul ve čtyřhře spolu s Australanem Paulem Baccanellem, když ve finále vyhráli nad párem Rik de Voest a Johan Landsberg 5–7, 6–4, 7–6 (5). Na turnaji si zahrál také finále dvouhry. Ve stejném měsíci slavil další titul, když v Groningenu triumfoval ve čtyřhře se spoluhráčem Amirem Hadadem, po vítězství nad dvojicí Fred Hemmes a Raemon Sluiter 6–4, 6–4. V říjnu spolu vyhráli další turnaj v Nottinghamu, ve finále zdolali pár Scott Humphries a Mark Merklein 6–4, 6–7 (3), 6–3. Na turnaji v Dněpropetrovsku se probojoval do finále, kde podlehl Gruzínci Irakli Labadzemu 3–6, 6–3, 1–6. Ve čtyřhře zde vyhrál spolu s krajanem Jonathanem Erlichem 6–4, 6–3 nad dvojicí Simon Aspelin a Johan Landsberg. V listopadu také spolu zvítězili na turnaji v Bratislavě, když ve finále porazili pár Mario Ančić a Martin García 7–6 (7), 6–3. Sezónu 2003 ukončil na 111. místě singlového žebříčku.^[20]

 

Na konci dubna 2005 vyhrál čtyřhru v Budapešti spolu s Amirem Hadadem, ve finále nad Nikolou Martinovićem a Joskou Topićem 5–7, 6–2, 6–1. Hned na dalším turnaji v Miskolci získali další titul, když ve finále zdolali pár Bastian Knittel a Marius Zay 6–1, 6–0. V květnu si připsali třetí vítězství z německého Fürthu, ve finále porazili dvojici Jan Frode Andersen a Johan Landsberg 6–1, 6–2. V červenci pak dosáhli čtvrtého titulu v maďarském Budaorsu, ve finále nad Adamem Chadajem a Stephanem Robertem 6–4, 6–7 (7), 6–3.

V roce 2005 vyhrál dvouhru na USTA Tulsa Challenger, když ve finále přemohl Němce Benedikta Dorscha po tříhodinovém boji 5–7, 7–5, 7–6 (6).^[21] V září pak zvítězil ve čtyřhře spolu s Noamem Okunem na istanbulském turnaji, ve finále nad českým párem David Škoch a Martin Štěpánek 6-4, 7–5.

Zranění ramene v lednu 2006 mu znemožnilo účast na australském turnaji Sydney ATP a vyřadilo ho na jeden týden.^[22] V červnu 2006 vyhrál společně s Giorgiem Galimbertim milánský turnaj v deblu, ve finále porazili pár Frederico Gil a Juan Albert Viloca 6–3, 6–3. V srpnu pak spolu se Samem Warburgem triumfoval v newyorském Bronxu, ve finále nad dvojicí Scott Lipsky a David Martin 6–4, 7–5.^[5]

Na počátku roku 2007 obdržel tříměsíční zákaz účasti na turnajích od Izraelského tenisového svazu, protože se nezúčastnil turnaje, který tento svaz pořádal.^[23]

V dubnu 2007 pak vyhrál debla spolu s Warburgem v kalifornské Valencii, ve finále porazili pár Cecil Mamiit a Eric Taino 6–2, 6–4. V červnu se stejným spoluhráčem triumfoval na turnaji v kalifornském Yuba City, ve finále nad dvojicí Eric Nuñez a Jean-Julien Rojer 6–4, 6–4.

V červenci 2007 se spolu s Rajeevem Ramem probojovali z kvalifikace na Wimbledonu 2007 do hlavní soutěže a postoupili až do čtvrtfinále, což byl jeho nejlepší grandslamový výsledek. Ve 3. kole porazili 15. nasazený pár Martín García a Sebastián Prieto 7–6 (0), 6–7 (4), 7–6 (4), 6–7 (3), 10-8.^[24] Ve čtvrtfinále podlehli 10. nasazeným Arnaudu Clémentovi a Michaëlu Llodrovi 6–3, 6–2, 6–2.^[25]

V červenci téhož roku vyhrál Challenger v Manchesteru, když ve finále zdolal Travise Rettenmaiera 6–2, 6–4.^[26]

Na tenisovém mistrovství Izraele v prosinci 2007 hladce ve finále porazil Dekela Valtzera 6-0, 6-1. Mistrem Izraele ve dvouhře již byl v letech 1997, 1999 a 2002.^[27][28]

O rok později v prosinci 2008 získal pátý titul izraelského šampióna, když ve finálovém zápase přehrál Dudiho Selu 6-4, 3-6, 7-5. Ve finále národního mistrovství podlehli spolu s Noamem Okunem dvojici Andy Ram a Noam Behr 6-1, 6-4.^[29]

Na počátku roku 2009 se rozhodl omezit svou aktivitu ve dvouhře a zaměřit se především na čtyřhru, kde vytvořil stabilní pár s Noamem Okunem.^[30] Ale po izraelské výhře v Davis Cupu nad Švédskem změnil plány. Daviscupový tým Izraele se probojoval ado čtvrtfinále soutěže proti Rusku a pro případ, že by nastoupil ve dvouhře začal hrát na všech turnajích, kde to bylo možné i dvouhru.^[30]

Za izraelské daviscupové družstvo nastupuje od roku 1998, s celkovou bilancí 23 výher a 16 proher, k září 2009.

Jeho blízkým přítelem na okruhu byla bývalá světová tenisová jednička Gustavo Kuerten, se kterým často trénoval jako sparingpartner během turnajů.^[31]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Harel Levy na anglické Wikipedii.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Harel Levy na Wikimedia Commons
• Harel Levy na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Harel Levy na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Harel Levy na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• (anglicky) Levyho historie na žebříčku ATP
• (anglicky) Harel Levy – životopis na Jews in Sports
• (anglicky) Interview s Levym, 26. srpna 2002