Gustav Klimt

Otec Ernst Klimt, zlatník a rytec pocházející z Travčic u Litoměřic,^[3] připravoval své syny na zlatnické povolání, ale Gustav projevoval výrazné kreslířské nadání a ve čtrnácti letech úspěšně absolvoval přijímací zkoušku na Kunstgewerbeschule, vídeňskou uměleckoprůmyslovou školu. Zároveň studoval malířství v ateliéru Ferdinanda Laufbergera a po jeho smrti pokračoval u profesora Bergera. Roku 1877 začal na stejné škole studovat i jeho bratr Ernst, a to byl začátek jejich vzájemné spolupráce. Bratři Klimtové si spolu se svým kolegou ze studií Franzem Matschem otevřeli v roce 1883 ve Vídni umělecký dekoratérský ateliér. Často pak oba bratři Klimtové i Matsch spolupracovali například s věhlasným architektonickým ateliérem Fellner a Helmer – díky tomu se podíleli třeba i na výzdobě divadla v Karlových Varech nebo v Liberci. Pro liberecké divadlo vytvořil dodnes sloužící malovanou oponu.

 

 

Roku 1887 Klimt dostal zakázku na vytvoření obrazu představujícího interiér císařského divadla, za který dostal císařské ocenění. Na sklonku roku 1892 zemřel umělcův otec a nedlouho po něm i mladší bratr Ernst.

Projekt stropních maleb do haly Vídeňské univerzity, který představili Klimt a Matsch, nepřijala porota v roce 1894. Klimt, Joseph Maria Olbrich a Josef Hoffmann spolu s několika dalšími umělci založili roku 1897 sdružení Vídeňská secese. V témže roce namaloval Klimt své první krajinomalby.

Roku 1898 umělec realizoval plakát pro první výstavu sdružení Vídeňská secese a zúčastnil se přípravy časopisu Ver Sacrum. Ve vášnivé polemice o obrazu určeném pro Vídeňskou univerzitu Klimta roku 1900 horlivě bránil Franz Wickhoff. Obraz získal zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži. V roce 1905 Klimt odkoupil od státu všechny obrazy určené pro univerzitu, opustil sdružení Vídeňská secese a založil novou skupinu – Kunstschau. Na IX. Bienále v Benátkách se v roce 1910 setkal s velkým úspěchem. V roce 1911 získal v Římě první cenu za Život a smrt. Roku 1917 byl jmenován čestným členem Akademie výtvarných umění ve Vídni a v Mnichově.

Měl vlivné postavení v umění monarchie a byl oblíbeným portrétistou vídeňské společnosti. Patří mezi klíčové postavy v rakouských dějinách umění.

11. ledna 1918 Klimta v jeho ateliéru ranila mrtvice. Ochrnul na polovinu těla a byl převezen do vídeňského sanatoria, tam 6. února 1918 zemřel na zápal plic způsobený epidemií španělské chřipky. Do márnice Všeobecné vídeňské nemocnice o den později přispěchá Egon Schiele, který nakreslí Klimtův posmrtný portrét. Gustav Klimt je následně 9. února pochován na vídeňském hřbitově v Hietzingu.

• Hudba I (1895)
• Hudba I (1895) (1899)
• Judita a Holofernes I (1904–1905)
• Vodní had I (1904–1907)
• Tři období života ženy (1905)
• Polibek (1907–1908)
• Danae (1907–1908)
• Hygieia (1907)
• Zlatá Adele – Portrét Adele Bloch-Bauer (1907)
• Smrt a život (1911), další úpravy obrazu pokračovaly do roku 1915

• Česká republika: Národní galerie v Praze; Galerie výtvarného umění v Ostravě; Moravská galerie v Brně
• Francie: Paříž – Musée d'Orsay; Štrasburk – Musée des Beaux-Arts
• Itálie: Benátky – Galleria d’Arte Moderna; Řím – Galleria Nazionale d’Arte Moderna
• Kanada: Ottawa – The National Gallery of Canada
• Německo: Mnichov – Neue Pinakothek
• Rakousko: Linec – Neue Galerie der Stadt Linz – Wolfgang Gurlitt Museum; Vídeň – Albertina Graphische Sammlung – Österreichische Galerie – Historisches Museum der Stadt Wien – Österreichische Nationalbibliothek – Österreichisches Museum für angewandte Kunst (Belvedere) – Zentralsparkasse der Gemeinde
• USA: New York – The Museum of Modern Art

Na jeho počest a připomenutí byl jeho jménem dříve pojmenován expresní vlak rakouských spolkových drah, který jezdil z Grazu přes Vídeň, Břeclav, Brno a Českou Třebovou na pražské hlavní nádraží.

Obraz Portrét Adele Bloch-Bauer I (také zvaný Zlatá Adéla) zakoupil v roce 2006 Ronald Lauder za 135 milionů amerických dolarů (asi tři miliardy Kč), čímž se stal nejdražším zobchodovaným obrazem.^[4] Později v roce 2006 byl tento rekord překonán díly Willema de Kooninga a Jacksona Pollocka, i tak tento portrét zůstává na třetí příčce.^[5]

•  
  Judith (1901)
•  
  Beethovenfries (1902), detail
•  
  Danae
•  
  Portrét Fritza Riedlerové
•  
  Adam a Eva
•  
  Baby
•  
  Beethovenfries, detail
•  
  Zlatá Adéla – Portrét Adele Bloch-Bauer (1907)
•  
  Přítelkyně
•  
  Portrét Johanne Staud
•  
  Objetí

• Sagnerová, Karin: Jak je poznáme? Umění secese. Praha, Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1773-4.
• Salfellner, Harald: Klimt. Jeho život slovem a obrazem. Praha, Vitalis, 2018. ISBN 978-3-89919-547-7.

• Historie kompozice obrazů

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustav Klimt na Wikimedia Commons
•   Osoba Gustav Klimt ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gustav Klimt
• Gustav Klimt v informačním systému abART
• ČT, 2012, dokument Gustav Klimt: Panna
• Gustav Klimt Archivováno 3. 1. 2009 na Wayback Machine. na ArtMuseum.cz
• (francouzsky) Gustav Klimt
• (anglicky) iKlimt – The Life and Work of Gustav Klimt
• Vila Primavesi – historie a současnost