Garigliano

Vzniká soutokem řek Liri a Gari u vesnice Giunture a vlévá se do Tyrhénského moře nedaleko Gaety. Pod svým názvem měří 38 km, vzdálenost od pramene Liri po ústí do moře dosahuje 158 km. Plocha povodí je 5 020 km² a průměrný roční průtok činí 120 m³/s.^[1] Vodní režim závisí na srážkách, řeka se využívá k zavlažování a její povodí je obilnářskou oblastí. Region podél řeky se nazývá Terra di Lavoro podle latinského kmene Leborini. Ústí řeky je pro své přírodní bohatství evropsky významnou lokalitou.

Staří Římané řeku nazývali Verde podle její zelené vody. Ve středověku se na Gariglianu nacházela jižní hranice Papežského státu.

V roce 915 se konala bitva na Garaglianu, v níž křesťanské jednotky vedené papežem Janem X. zvítězily nad Saracény z Minturna.

K dalšímu významnému střetnutí zde došlo v prosinci 1503, kdy Španělé porazili Francouze a jejich spojence Ludvíka II. ze Saluzza a ovládli tak Neapolské království. V bitvě zahynul Petr Medicejský.

Za druhé světové války tvořila řeka součást Gustavovy linie na obranu Říma, která byla prolomena v bitvě o Monte Cassino za pomoci Svobodných Francouzů. Na paměť této události byl v roce 1966 pojmenován pařížský most Pont du Garigliano.^[2]

Podél Garigliana vede státní silnice SS 430. Technickou památkou je most Real Ferdinando z roku 1832, který projektoval Luigi Giura. K významným turistickým destinacím v oblasti patří lázně Suio a Baia Domizia. Podle řeky byla pojmenována Jaderná elektrárna Garigliano v Sessa Aurunca, uvedená do provozu v roce 1964 a uzavřená v roce 1982.^[3]

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Garigliano na Wikimedia Commons