Fridrich V. Švábský

 

Třetí křížovou výpravu předznamenala zkáza jeruzalémského království a plamenné papežské výzvy o pomoc. Císař Fridrich Barbarossa přijal znamení kříže na slavnostním sněmu v Mohuči 27. března 1188.^[7] Poté se císař snažil zabezpečit bezpečnost říše a vyslal také mnohá poselstva k vládcům zemí přes jejichž území by se výprava měla ubírat. Na jaře 1189 tak jednal v Norimberku s posly byzantského císaře Izáka Angela, seldžuckého sultána Kiliče Arslana a srbského knížete Štěpána Nemanji. Poslové byli ujištěni o zcela mírových úmyslech a na základě přísahy würzburského biskupa Gottfrieda, rakouského vévody Leopolda Babenberského a Fridricha Švábského přislíbili otevřít křižákům bulharské horské průsmyky, zajistit jim zásobování a přepravu přes Hellespont.^[8] Zhruba patnáctitisícové^[9] křižácké vojsko vedené osobně starým císařem, se vydalo na cestu o rok později 11. května 1189^[10] a skládalo se z velmožů celé Svaté říše římské.

Říši svěřil Barbarossa po dobu své nepřítomnosti svému nástupci Jindřichovi. Mladší Fridrich po celou dobu tažení působil jako zástupce vrchního velitele^[9] a svou statečnost opakovaně projevil. Barbarossa společně se svou družinou zvolil pro počáteční úsek cesty lodní dopravu po Dunaji a během cesty se setkával se svými spojenci. V táboře u dnešní Bratislavy byl císařem vydán vojenský a táborový řád.^[6] Během zastávky v Uhrách bylo křižácké vojsko přívětivě přijato panovníkem a jeho rodinou, císař obdržel četné dary a proviant^[12] pro své bojovníky, mezi nimiž byla i česká výprava pod vedením Děpolta II. Fridrich Švábský byl během pobytu u Ostřihomi zasnouben s Konstancií, dcerou krále Bély III.

Výprava poté vstoupila na území byzantské říše a až do Braničeva se dařilo velení putovat lodí. Po výstupu na souš a během pouti přes Nemus Ungariae^[13] začali být křižáci sužováni drobnými přepady místním obyvatelstvem.^[10] Císař Izák Angelos krom toho nechal uvěznit Barbarossovy vyslance^[10] a tím svůj protějšek dostatečně přesvědčil o svém nepřátelství. Poslal také k Barbarossovi posla se sdělením jeho přesvědčení, že Barbarossa má v plánu dobytí Konstantinopole a nahrazení Izáka synem Fridrichem. U Filippopole se křižáci poprvé utkali přímo s byzantskými vojáky.^[14] Až hrozba tentokrát již reálné kruciáty proti Byzanci jej donutila ke smíru a propuštění křižáckých pánů.^[15] Barbarossa spolu s vojskem přezimoval v Adrianopoli a poté se spolu s byzantskými rukojmími přepplavil přes Hellespont a přes Dardanely se vydal k jihu. Další pochod výpravy byl poznamenán pro křižáky nezvyklým klimatem^[16] a také hladem a žízní a také neustálými drobnými i většími potyčkami s turkmenskými nájezdníky.

U křesťanské, ale nepříliš přátelské Filadelfie, musel císař vyslat Fridricha, aby Čechům a mužům řezenského biskupa zabránil v útoku na již povolující městskou bránu.^[17] V květnu 1190 se vyhládlá^[18] armáda poutníků setkala se seldžuckým vojskem u Philomelionu. Seldžukové chtěli získat od císaře za klidný průchod výkupné, které jim nabídl ve výši jednoho stříbrného groše. Napadli předvoj výpravy a rytířské pluky nájezdníky odrazily a přešly do protiútoku. Na straně křižáků nebyly žádné ztráty, Turci přišli o téměř pět tisíc vojáků.^[19] 13. května se poblíž rozvalin města Axarate křižáci střetli s vojskem seldžuckého vládce Qutb ad-Dína^[20] a 18. května strženi osobním příkladem obou Štaufů dosáhli skvělého vítězství u Ikonia. Na počátku června při sestupu pohořím Taurus se císař nečekaně utopil v říčce Saléf a Fridrich převzal po otci velení.

 

Vévoda vzal otcovo tělo naložené v octu ^[22] do Tarsu, kde pohřbil vnitřnosti a zbytek císařovy tělesné schrány našel odpočinek v Antiochii.^[21] Po císařově smrti se část Němců vrátila domů, ale prořídlé jádro české výpravy pod vedením Fridricha Švábského pokračovalo dále na východ.^[23] Fridrich v Mamistře onemocněl malárií^[24] a vojsko pak bylo v Antiochii z velké části zdecimováno úplavicí. V srpnu 1190 se zbytek křižáků vydal pod vedením Fridricha a Konráda z Montferratu na jih do Tripolisu.^[25] Z Tripolisu se křižáci plavili do Tyru, kde získali informaci o návratu Jindřicha Lva z anglického exilu, což znamenalo další úbytek mužů, protože se někteří šlechtici pro jistotu vraceli domů obhájit svá práva. 7. října byli křižáci konečně pod hradbami Akkonu.^[26] Fridrich během obléhání Akkonu a dlouhém čekání na vytoužené posily z Evropy zemřel a byl pohřben v městském špitále německých rytířů v Akkonu.^[1]

• BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 1995. 228 s. ISBN 80-200-0512-9. 
• NICOLLE, David. Třetí křížová výprava 1191 : Richard Lví srdce, Saladin a zápas o Jeruzalém. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2382-2. 
• DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Překlad Vladimír Pražák. Praha: Orbis, 1973. 214 s. 
• HROCHOVÁ, Věra. Křižáci v Levantě. Praha: Mladá fronta, 1975. 309 s. 
• HROCHOVÁ, Věra. Křížové výpravy ve světle soudobých kronik. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. 255 s. 
• OPLL, Ferdinand. Fridrich Barbarossa : císař a rytíř. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2001. 354 s. ISBN 80-7185-342-9. 
• SOUKUP, Pavel. Třetí křížová výprava dle kronikáře Ansberta. Příbram: Knihovna Jana Drdy v Příbrami, 2003. ISBN 80-86240-67-3. 
• TATE, Georges. Křižáci v Orientu. Překlad Jaroslava Rauschová. Praha: Slovart, 1996. ISBN 80-85871-15-7. 
• WETZKY, Karl von. Bůh tomu chce : Češi a Moravané na 3. křížové výpravě do Svaté země. Brno: Moba, 1998. ISBN 80-7173-917-0. 

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Fridrich VI. Švábský na Wikimedia Commons
• (německy) Genealogie

Předchůdce: Fridrich IV.

Švábský vévoda Fridrich V. 1170 – 1191

Nástupce: Konrád II.