František Serafín z Kuefsteinu

 

Narodil se jako čtvrtý a nejmladší potomek hraběte Jana Ferdinanda z Kuefsteinu (1752–1818), vídeňského městského hejtmana a jeho manželky Marie Terezie Colloredové (1763–1800), po matce byl vnukem vlivného diplomata Františka Colloreda.^[3] Měl dva starší bratry, kteří zemřeli v dětství a sestru Marii Annu (1782–1824), která se provdala do rodu Küenburgů.

František studoval práva a na konci napoleonských válek krátce sloužil v armádě. Vojsko opustil v hodnosti poručíka a od roku 1815 působil v diplomatických službách. Zastával nižší funkce na vyslanectvích v Madridu, Stockholmu a Stuttgartu. Později byl vyslancem v Hannoversku (1833–1839),^[4] Hesensku (1839–1843)^[5] a nakonec dlouholetým vyslancem v Sasku (1843–1856).

Po návratu do Vídně byl jmenován nejvyšším maršálkem císařského dvora (1856–1871).^[6] V letech 1864–1865 dočasně vykonával také funkci císařského hofmistra namísto prince Karla Lichtenštejna, který několikrát požadoval o uvolnění z úřadu ze zdravotních důvodů. V roce 1861 byl Kuefstein jako majitel fideikomisu jmenován dědičným členem rakouské panské sněmovny a v letech 1870–1871 byl jejím předsedou.

Kuefsteinové patřili k tzv. mediatizované šlechtě a v roce 1829 jim byl přiznán nárok na oslovení Jeho Osvícenost (Seine Erlaucht) spojeným s privilegiem užívat knížecí plášť v erbu.^[7] V roce 1815 byl jmenován c. k. komořím a ve funkci vyslance v Sasku získal v roce 1844 titul c. k. tajného rady.^[8] Kromě toho byl držitelem dědičných úřadů nejvyššího komořího nad stříbry v Horních a Dolních Rakousích. Získal čestné občanství ve Vídni a Drážďanech a byl čestným členem několika institucí kulturního zaměření. Během své kariéry se stal nositelem několika vysokých vyznamenání v Rakousku i v zahraničí,^[9] nejvyššího ocenění dosáhl v roce 1862 jako rytíř Řádu zlatého rouna.^[10][11]

•   Řád zlatého rouna
•   velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána
•   Řád železné koruny I. třídy
•   komandérský kříž Leopoldova řádu

•   velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko)
•   velkokříž Řádu růže (Brazílie)
•   velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
•   velkokříž Řádu červené orlice (Prusko)
•   Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše)
•   velkokříž Civilního záslužného řádu (Sasko)
•   velkokříž Řádu bílého sokola (Sasko-Výmarsko)
•   velkokříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko-Altenbursko)
•   velkokříž Řádu Guelfů (Hannoversko)
•   velkokříž Řádu Jindřicha Lva (Brunšvicko)

Majetkem rodu bylo několik panství v Dolních Rakousích, hlavním rodovým sídlem byl zámek Greillenstein.

V roce 1830 se ve Vídni oženil s hraběnkou Guidobaldinou Paarovou (1807–1874), dcerou knížete Jana Karla Paara^[12] Guidobaldina byla později c. k. palácovou dámoua dámou Řádu hvězdového kříže.^[13] Měli spolu pět dětí, dvě nejstarší dcery však zemřely v dětství, pokračovateli rodu byli synové Karel Ferdinand (1838–1925) a František Ferdinand (1841–1918).^[14]

• 1. Guidobaldina (1831–1835)
• 2. Viktorie (1836–1838)^[15]
• 3. Karel Ferdinand (1838–1925), c. k. komoří, tajný rada, dědičný člen rakouské Panské sněmovny, Rakousko-uherský vyslanec ve Švýcarsku (1895–1902), nejvyšší komoří nad stříbry v Dolních a Horních Rakousích, ⚭ (1870) Marie Magda Emilie Krügerová (24. 8. 1842 Berlín – 23. 7. 1897 Hilterfingen, Bern)
• 4. Marie (1840–1914), jeptiška ve Vídni
• 5. František Serafín Ferdinand (1841–1918), c. k. komoří, doživotní člen rakouské Panské sněmovny ⚭ 1872 Maria della Pace Odescalchi (1851–1917)

• Franz Seraph Kuefstein na webu rakouského parlamentu dostupné online
• Franz Seraph Kuefstein in: Biographisches Lexion des Kaiserthums Österreich dostupné online
• Rodokmen Kuefsteinů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)