[go: up one dir, main page]

Franko Škugor

chorvatský tenista

Franko Škugor (* 20. září 1987 Šibenik) je chorvatský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál šest turnajů ve čtyřhře včetně Monte-Carlo Masters 2019. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do července 2017 sedm titulů ve dvouhře a čtrnáct ve čtyřhře.[2]

Franko Škugor
Franko Škugor v kvalifikaci Wimbledonu 2016
PřezdívkaFranky[1]
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Datum narození20. září 1987 (37 let)[1]
Místo narozeníŠibenik, Jugoslávie[1]
BydlištěZáhřeb, Chorvatsko[1]
Výška198 cm[1]
Hmotnost96 kg[1]
Profesionál od2005
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 693 883 USD
Dvouhra
Poměr zápasů8–23
Tituly0 ATP, 2 challengery, 5 Futures
Nejvyšší umístění145. místo (25. dubna 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo kvalifikace (2011)
French Open2. kolo kvalifikace (2011, 2012)
Wimbledon1. kolo (2016)
US Open2. kolo kvalifikace (2008, 2010)
Čtyřhra
Poměr zápasů110–118
Tituly6 ATP, 10 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění17. místo (22. dubna 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2020)
French Openčtvrtfinále (2021)
Wimbledonsemifinále (2017, 2018)
US Open3 . kolo (2018)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2018)
French Open2. kolo (2018, 2019)
Wimbledončtvrtfinále (2019)
US Openčtvrtfinále (2018, 2022)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231116a16. listopadu 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2016 na 145. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2019 na 17. místě. Trénuje ho Alan Marić.[1]

V chorvatském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 prvním kolem světové skupiny proti Srbsku, v němž prohrál čtyřhru po boku Marina Draganji i závěrečnou dvouhru s Filipem Krajinovićem. Srbové zvítězili 5:0 na zápasy. V roce 2016 se stal členem týmu, jež prohrálo světové finále s Argentinou 2:3 na zápasy. Do září 2017 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

editovat

V rámci hlavních soutěží challengerů ATP debutoval v červnu 2004, když na turnaj v italské Reggii Emilii obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl Argentinci Nicolasi Toderovi.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni si odvezl ze srpnového Beijing International Challenger 2010, konaného v Pekingu poté, co ve finále zdolal Francouze Laurenta Recouderca ve třech setech.[1][2]

V kvalifikaci dvouhry okruhu ATP World Tour debutoval na červencovém ATP Vegeta Croatia Open 2005 v Umagu, kde jej v úvodním duelu zdolal Španěl Albert Portas. Hlavní soutěž dvouhry si poprvé zahrál po obdržení divoké karty na únorovém PBZ Zagreb Indoors 2008, kde jej v otevíracím duelu vyřadil Rakušan Stefan Koubek.[1] Na bastadském Catella Swedish Open 2010 se premiérově probojoval do čtvrtfinále, v němž jej zastavil pozdější španělský vítěz turnaje a čtvrtý nasazený Nicolás Almagro.[1]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil na ATP Vegeta Croatia Open Umag 2014, když ve finále čtyřhry s Dušanem Lajovićem nestačili na českou dvojici František Čermák a Lukáš Rosol ve dvou setech.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Wimbledonu 2016 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Srb Peđa Krstin, Španěl Daniel Muñoz de la Nava a Rakušan Gerald Melzer. V úvodním kole však skončil na raketě dvacátého šestého nasazeného Francouze Benoîta Paireho až po pětisetové bitvě, když o postupujícím rozhodl závěrečný set poměrem her 10–8.[1]

Finále na okruhu ATP Tour

editovat
Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Turnaj mistrů (0–0)
ATP Tour Masters 1000 (1–0 Č)
ATP Tour 500 (1–1 Č)
ATP Tour 250 (4–2 Č)

Čtyřhra: 9 (6–3)

editovat
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 27. července 2014 Umag, Chorvatsko antuka Srbsko  Dušan Lajović Česko  František Čermák
Česko  Lukáš Rosol
4–6, 6–7(5–7)
Finalista 2. 30. července 2017 Gstaad, Švýcarsko antuka Francie  Jonathan Eysseric Rakousko  Oliver Marach
Rakousko  Philipp Oswald
3–6, 6–4, [8–10]
Vítěz 1. 29. dubna 2018 Budapešť, Maďarsko antuka Spojené království  Dominic Inglot Nizozemsko  Matwé Middelkoop
Argentina  Andrés Molteni
6–7(8–10), 6–1, [10–8]
Vítěz 2. 16. června 2018 Rosmalen, Nizozemsko tráva Spojené království  Dominic Inglot Jižní Afrika  Raven Klaasen
Nový Zéland  Michael Venus
7–6(7–3), 7–5
Vítěz 3. 28. října 2018 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h) Spojené království  Dominic Inglot Německo  Alexander Zverev
Německo  Mischa Zverev
6–2, 7–5
Vítěz 4. 13. dubna 2019 Marakéš, Maroko antuka Rakousko  Jürgen Melzer Nizozemsko  Matwé Middelkoop
Dánsko  Frederik Nielsen
6–4, 7–6(8–6)
Vítěz 5. 21. dubna 2019 Monte-Carlo, Monako antuka Chorvatsko  Nikola Mektić Nizozemsko  Robin Haase
Nizozemsko  Wesley Koolhof
6–7(3–7), 7–6(7–3), [11–9]
Finalista 3. 6. října 2019 Tokio, Japonsko tvrdý Chorvatsko  Nikola Mektić Francie  Nicolas Mahut
Francie  Édouard Roger-Vasselin
6–7(7–9), 4–6
Vítěz 6. 13. září 2020 Kitzbühel, Rakousko antuka USA  Austin Krajicek Španělsko  Marcel Granollers
Argentina  Horacio Zeballos
7–6(7–5), 7–5

Tituly na challengerech ATP

editovat
Legenda
Challengery (2 D; 10 Č)

Dvouhra (2)

editovat
č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 8. srpna 2010 Peking, ČLR tvrdý Francie  Laurent Recouderc 4–6, 6–4, 6–3
2. 3. května 2015 An-ning, ČLR antuka Austrálie  Gavin Van Peperzeel 7–5, 6–2

Čtyřhra (10)

editovat
č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 26. ledna 2013 Bucaramanga, Kolumbie antuka Brazílie  Marcelo Demoliner Peru  Sergio Galdós
Argentina  Marco Trungelliti
7–6(10–8), 6–2
2. 8. června 2013 Arad, Rumunsko antuka Chorvatsko  Antonio Veić Argentina  Facundo Bagnis
Ekvádor  Júlio César Campozano
7–6(7–5), 4–6, [11–9]
3. 17. srpna 2013 Cordenons, Itálie antuka Chorvatsko  Marin Draganja Slovensko  Norbert Gombos
Česko  Roman Jebavý
6–4, 6–4
4. 7. června 2014 Arad, Rumunsko (2) antuka Chorvatsko  Antonio Veić Moldavsko  Radu Albot
Nový Zéland  Artem Sitak
6–4, 7–6(7–3)
5. 28. června 2014 Marburg, Německo antuka Česko  Jaroslav Pospíšil Argentina  Diego Schwartzman
Argentina  Horacio Zeballos
6–4, 6–4
6. 13. srpna 2016 Gatineau, Kanada tvrdý Francie  Tristan Lamasine Austrálie  Jarryd Chaplin
Austrálie  John-Patrick Smith
6–3, 6–1
7. 2. října 2016 Orléans, Francie tvrdý Chorvatsko  Nikola Mektić Uruguay  Ariel Behar
Bělorusko  Andrej Vasilevskij
6–2, 7–5
8. 9. dubna 2017 Sophia Antipolis, Francie antuka Francie  Tristan Lamasine Bělorusko  Uladzimir Ignatik
Slovensko  Jozef Kovalík
6–2, 6–2
9. 23. dubna 2017 Tchaj-pej, Tchaj-wan koberec (h) Švýcarsko  Marco Chiudinelli Thajsko  Sančaj Ratiwatana
Thajsko  Sončat Ratiwatana
4–6, 6–2, [10–5]
10. 7. května 2017 Ostrava, Česko antuka Indie  Džívan Nedunčežijan Austrálie  Rameez Junaid
Česko  Lukáš Rosol
6–3, 6–2

Finále soutěží družstev: 1 (0–1)

editovat
Stav Č. Datum Soutěž Povrch Spoluhráči Finalisté Výsledek
Finalista 1. 25.–27. listopadu 2016 Davis Cup 2016
ZáhřebChorvatsko
tvrdý (h) Chorvatsko  Marin Čilić
Chorvatsko  Ivo Karlović
Chorvatsko  Ivan Dodig
Argentina  Juan Martín del Potro
Argentina  Federico Delbonis
Argentina  Leonardo Mayer
Argentina  Guido Pella
2–3

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franko Škugor na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l Franko Škugor na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20170715a15. července 2017
  2. a b c Franko Škugor na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20170715a15. července 2017
  3. Franko Škugor na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20170206a6. února 2017

Externí odkazy

editovat