Ozbrojené síly Francie
Ozbrojené síly Francie (francouzsky Forces armées françaises) jsou ozbrojené síly Francie. Skládají se z pozemních sil, námořnictva, letectva, národní gardy a četnictva. Francie má šestý největší armádní rozpočet na světě a první v Evropské unii.[2] Francouzské vojsko je šesté nejsilnější na světě.
| Ozbrojené síly Francie Forces armées françaises | |
|---|---|
 Znak francouzské armády | |
| Velení | |
| Vrchní velitel | Emmanuel Macron |
| Ministr obrany | Florence Parlyová |
| Stav | |
| Věk odvodu | 17 let, se souhlasem s dobrovolnou vojenskou službou |
| K dispozici pro službu | 13 676 509, věk 15–49 (2001) |
| Vhodných pro službu | 11 262 000, věk 15–49 (2001) |
| Roční počet branců | (2001) |
| Aktivních vojáků | 250 582 |
| Rezervistů | 419 000 (2006) |
| Výdaje | |
| Rozpočet | 39,18 miliard eur |
| Podíl na HDP | 2,1 % (2009)[1] |
Historie
editovatPředchůdcem policie a četnictva byla před Velkou francouzskou revolucí Maréchaussée.
Organizace
editovatÚředním představitelem francouzské armády je prezident republiky v roli Chef des Armées – hlavního velitele Francouzské armády. Ústava však stanovuje, že civilní a armádní ozbrojené síly jsou v rukou gouvernementu (výkonný kabinet ministerstva, které není vždy ze stejné politické strany jako prezident). O financování armády a její rozpočet se stará ministr obrany.
Francouzské ozbrojené síly mohou být rozděleny do čtyř skupin:
- Pozemní síly (Armée de terre)
- Pěchota (Infanterie)
- Horská pěchota (Chasseurs alpins)
- Obrněné jednotky (Arme blindée cavalerie)
- Výsadkáři
- Dělostřelectvo (Artillerie)
- Cizinecká legie (Légion Étrangère)
- Námořní pěchota
- Lehké letectvo (Aviation légère de l'Armée de terre)
- Ženijní vojsko (Génie) – včetně Pařížského požárního sboru
- Námořnictvo (Marine Nationale)
- Námořní letectvo
- Forces Sous-marines – Ponorková flotila
- Fusiliers de Marine – ochrana námořních objektů na zemi
- Commandos Marines – speciální jednotka francouzské armády včetně požárního praporu města Marseille
- Gendarmerie maritime – pobřežní stráž
- Letectvo (Armée de l'Air)
- Teritoriální letecká obrana
- Letectvo
- Gendarmerie nationale (Francouzské četnictvo), armádní policie, které fungují částečně jako policie na venkově a jako policie taková (ve velkých městech plní tuto roli Police nationale).
Výzbroj
editovat- Standardní útočnou zbraní je FAMAS, postupně nahrazovaná HK 416F.[3]
- Obrněná vozidla pochází od GIAT Industries.
Atomové zbraně
editovatFrancie je jedna z mála zemí světa, které disponují jadernými zbraněmi. Francouzská armáda provedla od 13. února 1960 do 27. července 1996 celkem 210 pokusných jaderných testů, z nichž prvních 17 testů proběhlo v severní Africe před tím, než se osamostatnila bývalá kolonie Alžírsko.[4] Poté Francie provádění pokusných atomových výbuchů přesunula do Francouzské Polynésie, konkrétně na atoly Mururoa a Fangataufa. Až do roku 1973 prováděla pokusné výbuchy v atmosféře, poté šlo o výbuchy v podzemí.[5]
Galerie
editovat-
Francouzská obrněná vozidla VBL v Afghánistánu
-
Francouzský tank Leclerc
-
Voják Cizinecké legie v Afghánistánu
-
Členové francouzské námořní pěchoty
-
Letadlová loď Charles de Gaulle (R91)
-
Stíhačka Dassault Mirage 2000
Reference
editovat- ↑ Defence Expenditures of NATO Countries (1985-2009)
- ↑ Military expenditure by country, in constant (2015) US$ m. [online]. Stockholm International Peace Research Institute, 2017 [cit. 2021-02-17]. Dostupné online.
- ↑ French Army takes delivery of first batch of 400 HK416F assault rifles to replace old FAMAS. Army Recognition.com [online]. 2017-05-03 [cit. 2023-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-06. (anglicky)
- ↑ Jaderné testy zhoršily zdraví domorodců [online]. Economia, 4.8.2006 [cit. 2010-02-27]. Dostupné online.
- ↑ ŠUTA, Miroslav. 20 let od útoku na Rainbow Warrior - Francouzští atentátníci zůstali ve vězení jen 2 roky [online]. Britské listy, 11. července 2005 [cit. 2010-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-01.
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Ozbrojené síly Francie na Wikimedia Commons